Hledáte nápady, co si vysadit na zahrádce? Aby to hezky vypadalo a aby vaše práce přinášela plody - doslova? Co takhle zkusit fíkovník? Ano - keř, který jste obdivovali na dovolených v Itálii nebo Chorvatsku, lze pěstovat i u nás.
Je pravda, že české národní jídlo je vepřo knedlo zelo, a za druhý nejoblíbenější pokrm se považuje svíčková na smetaně. Ovšem tyto dvě pochoutky mají ještě jednu konkurenci - guláš. Nelze vypočítat, kolik se kterého jídla ročně sní, ale je možné, že je guláš nakonec rozšířenější než další dva zmíněné pokrmy.
Běžný úzus je takový, že zahradu tvoříme, aby byla krásná, když se o ni opírá sluneční světlo. Chceme vidět barvy a tvary, chceme procházet tou nádherou s šálkem odpolední kávy v ruce nebo se kochat na zahradním posezení. Co byste ale řekli na úplně jiný přístup? Vytvořit zahradu, která je nejkrásnější až po setmění?
Rajčata z českých supermarketů, to je jeden velký smutek. Obvykle jsou vodnatá a skoro bez chuti. Pokud připravujete těstoviny s těmito rajčaty, musíte použít hodně koření, abyste dosáhli aspoň trochu výrazné chuti. Překvapivé ale je, že mnozí Češi nacházejí podobnou chuť i u rajčat, která si vypěstují na zahrádce. Přitom by nemuseli.
Že se v Česku rozšíří živočišné nebo rostlinné druhy ze vzdálených krajin, na to jsme si zvykli. Známými příklady jsou nutrie říční původem z Jižní Ameriky, rak signální ze Severní Ameriky nebo nechvalně proslulý bolševník velkolepý z centrální Asie. Ale aby se u nás chytil druh původem z Austrálie? To je rarita. Nebudeme si dnes povídat o klokanech, koalách ani o ptakopyscích, ale o jedné podivné houbě.
Pračka slouží primárně jako zařízení pro mytí prádla, ale využíváme ji pro mnoho dalších věcí. Ručníky, hadříky, plyšové hračky, látkové nákupní tašky, batohy... Ale jak je to s botami? To stojí za podrobnější rozbor.
Co nás nejvíce naplňuje na zahradničení? Samozřejmě, mnoho lidí odpoví, že jde o tu drobnou práci na čerstvém vzduchu, že prohrabovat se v hlíně je mentální hygiena, je to návrat k rituálům, který po staletí sdílely nesčetné generace před námi…
Jsou zahrádkáři, kteří nestrpí na zahradě nic, co si tam nenaplánovali. Jakmile se na trávníku objeví cizorodá rostlinka, vyráží tito lidé ihned do boje - buďto vytrhávají rostliny i s kořeny, nebo rovnou stříkají kolem sebe chemickými přípravky. Je to poněkud všetečné počínání. Vždyť zahrada je kus přírody - a přírodě poručit nelze. A tyto plevelné rostliny někdy mají svůj význam.
Zaměřme se nyní na téma, které je stále poněkud kontroverzní. Je mnoho lidí, kterým se po vyslovení fráze „klimatické změny“ začíná vřít krev. Zvláště nyní, v tropických vedrech, které aktuálně panují nad Českou republikou... A to je přesně ta pointa. Nemusíme se bavit o tom, co je hlavní příčinou nevyzpytatelného počasí, podstatné je, že se něco děje. A naše zahrady by se tomu měly přizpůsobit.
To jméno stojí za to si zapamatovat - Jeanne Calment. Žena s jedinečným osudem. A také držitelka řady světových rekordů. Všechny ovšem mají spojitost s tím, že měla neobyčejně tuhý kořínek - dožila se 122 a půl roku. Do její smrti v roce 1997 nebyl nikdy spolehlivě doložen člověk, který by žil déle. A tento rekord drží dodnes.
České zahrady v poslední době začaly být multi-kulti. Narážíme na pozemky, kde rostou v těsné blízkosti kanadské borůvky, cicimek čínský a pak třeba středoamerická liči rajčátka. Na takové zahradě to hraje barvami a může z toho být i hezká úroda chutné zeleniny nebo ovoce. Jen to celé působí... tak nějak divně. Proto někteří Češi začínají listovat zažloutlými listy knih po starých babičkách a snaží se najít, co se pěstovalo kdysi.
Český venkov se proměňuje. Pokud stále máte idylickou představu zahrady, po níž chodí muž se vzezřením dědy Komárka z filmu Na samotě u lesa, kterak seče trávu kosou, dává pomeje prasátku a kolem nohou mu běhají slepičky, můžete tento obraz z mysli vytěsnit.
Nejrozšířenější choroby rostlin, škůdci a fyziologické poruchy. Podle čeho je poznáte? Jaká ochrana je účinná?
