Že se v Česku rozšíří živočišné nebo rostlinné druhy ze vzdálených krajin, na to jsme si zvykli. Známými příklady jsou nutrie říční původem z Jižní Ameriky, rak signální ze Severní Ameriky nebo nechvalně proslulý bolševník velkolepý z centrální Asie. Ale aby se u nás chytil druh původem z Austrálie? To je rarita. Nebudeme si dnes povídat o klokanech, koalách ani o ptakopyscích, ale o jedné podivné houbě.
Jmenuje se květnatec Archerův a když ho naleznete, budete si připadat jako hrdina nějakého béčkového hororového filmu. Ze země trčí krvavě červená chapadla pokrytá černým slizem a kolem se šíří nesnesitelný zápach tlejícího masa. V angličtině se této houbě přezdívá „čertovy prsty“.
Vypadá odpudivě a odpudivě také zapáchá. Jistě teď čekáte, že v dalším průběhu článku budeme mluvit o nezastavitelné invazi této houby, která je ohrožením pro naše staré dobré suchohřiby, babky a bedly. Ale skutečnost je jiná.
Houba připomíná mořské plody, které vám přistanou na talíři v nějaké středomořské restauraci.Zdroj: Shutterstock/AlbyDeTweede
Z australské buše rovnou do zákopů 1. světové války
Původním domovem květnatce Archerova je Austrálie, Tasmánie a Nový Zéland. Jak se tato houba dostala tisíce kilometrů daleko, až do vlhkých údolí střední Evropy? Dobrá otázka. Odpověď ukrývá vojenská historie a mezinárodní obchod.
Předpokládá se, že výtrusy této houby byly do Evropy neúmyslně zavlečeny na počátku 20. století, konkrétně s dodávkami ovčí vlny a bavlny či dalšího vojenského materiálu z australského kontinentu. Vůbec první evropský nález byl oficiálně zdokumentován v roce 1914 ve francouzském pohoří Vogézy, což bylo strategické místo spojené s přesuny zásob během první světové války.
Jak vojáci maršovali Evropou, v jejich stínu se nenápadně šířila i tato houba. Postupovala pomalu, ale jistě. V průběhu druhé světové války a po ní se houba objevila v Německu, Švýcarsku a Velké Británii.
U nás byl květnatec poprvé objeven v roce 1962 v jižních Čechách u Hrbova a o rok později v údolí Dobročkovského potoka na Českokrumlovsku. Tehdy šlo o absolutní raritu. Dnes, o několik desetiletí později, je květnatec Archerův na našem území klasifikován jako druh s roztroušeným výskytem a najdeme ho od Šumavy až po Krkonoše či Beskydy.
Jak květnatec roste?
U téhle houby stojí za to podívat se blíže na životní cyklus. Probíhá v několika fascinujících fázích.
Čarodějné vajíčko: Houba nejprve vyrůstá ze substrátu v podobě rosolovitého, bělavého či bledě růžového „vajíčka“ o průměru 3 až 6 cm, které je napůl skryté v zemi či tlejícím listí. K zemi ho poutají charakteristické fialové kořínky (rhizomorfy).
Líhnutí chapadel: V momentě zralosti kožovitý obal vajíčka praskne. Ze země se začne pomalu soukat svazek ramen. Ta jsou zpočátku na koncích spojená, ale brzy se oddělí a rozvinou do stran.
Krvavá hvězdice: Dospělá plodnice se pyšní 4 až 8 rameny (dlouhými až 12 cm), která mají sytě růžovou až krvavě červenou barvu.
Než se objeví červená chapadla, vyrůstá květnatec Archerův jako nenápadné bělavé vajíčko ukryté v tlejícím listí nebo humusu.Zdroj: Shutterstock/weinkoetz
Ve vysokých horách i u jihočeských rybníků
Květnatec Archerův je saprotrofní houba (živí se rozkladem organické hmoty) a její plodnice u nás rostou od května do listopadu. Vyhledává vlhké mikroklima, stín a substráty bohaté na živiny.
Potkat ho můžete v prořídlých listnatých a smíšených lesích s dostatkem tlejícího listí, v údolích potoků, ale i v lidmi ovlivněných lokalitách, jako jsou parky, ruderální porosty, nebo dokonce zoologické zahrady (známý je jeho nález z ostravské ZOO u výběhu pand).
Zajímavostí je, že se skvěle přizpůsobuje různým nadmořským výškám. Zatímco v Česku hojně roste v okolí rybníků na Budějovicku, v rumunských Karpatech byl nedávno objeven na horských loukách ovlivněných intenzivní pastvou ovcí až ve výšce 1 200 metrů nad mořem. Ukazuje se, že jediné, co mu vyloženě nesvědčí, jsou silně vápenité půdy.
Mnohí vědci navíc dávají jeho masivní šíření stále více na sever Evropy do přímé souvislosti s globálním oteplováním severní polokoule, které této původem subtropické houbě otevírá dveře do nových biotopů.
Květnatec Archerův získal přezdívku čertovy prsty díky výrazným červeným ramenům, která po rozvinutí připomínají chapadla.Zdroj: Shutterstock/Eileen Kumpf
Smaženici z něj raději nedělejte
Častá otázka zvídavých nálezců zní: Je jedlý? Technicky vzato jsou mladá vajíčka této houby (podobně jako u příbuzné hadovky smrduté) označována za jedlá a v některých asijských kulturách se dokonce konzumují za syrova.
Nicméně mykologové, kteří je ze zvědavosti ochutnali, se shodují na jednom: chuť i textura jsou naprosto odporné. A jakmile z vajíčka vyraří rudá zapáchající chapadla, stává se houba zcela nepoživatelnou.
Naše hřiby v ohrožení nejsou. Květnatec Archerův nevytlačuje ostatní druhy
I když je v botanice a zoologii slovo „invazní“ téměř vždy synonymem pro ekologickou katastrofu a vytlačování původních druhů, v říši vyšších hub to funguje trochu jinak.
Květnatec je saprotrof, takže se živí výhradně rozkladem odumřelé organické hmoty. Nenapadá živé rostliny, stromy ani jiné organismy. Nevytlačuje žádné jiné houby. Žije z tlejícího listí, humusu a zbytků dřeva, jichž je v českých lesích obrovské množství. Neokrádá naše houby ani o vodu nebo světlo.
A navíc, roste na trochu jiných stanovištích: na prořídlých polokulturních, ruderálních či člověkem pozměněných místech, v údolích řek nebo kolem pěšin, kde se mnoha našim citlivějším lesním houbám nedaří.
Až na květnatec narazíte, nerozkopávejte ho. Berte ho jako trochu svérázného návštěvníka ze vzdálených končin naší planety, který se ale chová poměrně slušně.
Galerie:
Foto: iStock
Zdroje:
- https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2015/cislo-7/kvetnatec-archeruv-exoticka-houba-nasi-prirody.html
- https://www.researchgate.net/publication/334408449_Distribution_and_Ecology_of_Clathrus_archeri_in_Romania
