Marek Konvalinka

Jíst maso rovná se jíst nezdravě, jíst vegetariánsky rovná se jíst zdravě. Tento dojem by mohl získat nezainteresovaný pozorovatel po krátké prohlídce oblíbených food blogů nebo účtů na sociálních sítích zabývajících se zdravou výživou. Ale není to pravda. V kategorii masa se najdou potraviny, které zdraví prospívají po mnoha stránkách - například ryby. A v kategorii vegetariánského jídla najdeme vetřelce, potraviny, které se jen tváří zdravě. Na ty se podíváme blíže.

Nový rok 2026 už sice dávno začal, ten zahrádkářský ale ještě ne. Nabízí se tedy otázka, jestli nyní, kdy už jsme stihli dávno porušit všechna klasická novoroční předsevzetí, má smysl nastavovat nová předsevzetí týkající se péče o zahrádku?

V zimě se na větší výlety do přírody chce málokomu. Kdo se však přece jen překoná, oblékne několik vrstev a vyrazí, ten není zklamaný. Takový les má v zimě kouzelnou atmosféru. A navíc si z něj můžete domů odnést něco velmi cenného pro vaše zdraví.

Na některé věci se náš pohled v průběhu let až dramaticky změní. Vezměte si třeba takové pády. V očích dítěte nebo mladého dospělého nepředstavuje pád při zakopnutí žádný malér. Menší dítě si trochu popláče, starší si jen prohlédne odřené ruce a jde dál. Ovšem starší lidé vědí, že pád může být traumatickou událostí, která může mít vliv na celý zbytek života.

Rukola, ředkev, ale také kedluben nebo hořčice. To jsou všechno rostlinky, které si nově můžete pěstovat také ve formě mikrozeleniny. Že nevíte, co to je? Rádi vám povíme podrobnosti.

Říká se, že ženy dokáží zvládat bolest hrději než muži. Panuje stereotyp, že muže smete i obyčejná rýmička. Těžko říci, jak by takový souboj pohlaví ve snášení bolesti dopadl, snad to nikdo nebude testovat. Jisté je, že muži i ženy se mohou s obdivem dívat na jiné statečné tvory, kteří i když trpí, nic nedají najevo. Jsou to naše domácí zvířata.

Vánoce, svátky klidu, pohody a radosti… Opravdu to tak platí? Podle psychologů ano. Je to období, kdy se více potkáváme s rodinou a přáteli, více máme pocit, že nás někdo potřebuje, a kvůli přemíře úkolů v práci a dalším povinnostem je naše mysl až příliš zaměstnaná, než abychom se zabývali sami sebou a vlastními úzkostmi. Jenže po Vánocích přichází prudký zvrat.

Kde se v Česku pěstuje vinná réva, to vám prozradí každý školák. Vinařské oblasti jsou na jižní Moravě, jedinou výjimkou z pravidla jsou Mělnicko a Litoměřicko. To jsme se učili všichni ve vlastivědě. Jenže tato poučka přestává platit. Na obzoru se objevuje nový perspektivní vinařský region.

Jsou národy, které nemají k lázeňství prakticky žádný vztah. Třeba Američané nebo Angličané. Na území Velké Británie sice vznikla slavná lázeňská centra, jako je Bath, ale během 20. století se zde tato tradice zcela vytratila a většina lázní se přeměnila na luxusní hotely a wellness centra. O to více si musíme my Češi vážit naší lázeňské kultury, která zůstává do dnešních dnů zachována.

Je to populární rostlina, zvláště o Vánocích. Na vánočních trzích nacházíme pozlacené rostlinky, které bychom si ale neměli kupovat pro sebe. Podle tradice je důležité, aby jmelí bylo darované, nikoli koupené. Jmelí přinese domácnosti štěstí, lásku a hojnost - to se ale jen říká. My se dnes budeme bavit o garantovaných účincích jmelí. Také jich není málo.

"Dnes vám už ani neřeknu, čí to byl nápad, abychom si opatřili zvíře. Vím jen, že všichni byli pro, a tudíž jsme se začali hádat, jaký živočich to má být. Nakonec vyhrála babička, která říkala, že ze zvířete má být v prvé řadě užitek. A tak jsme začali v činžovním domě na Národní třídě číslo 318 chovat prase." Znalci klasiků se usmívají - určitě vědí, že jsme citovali z povídky Šimka a Grossmanna.

V 70. letech nosil knír pomalu každý druhý muž. V 90. letech knírů začalo postupně ubývat - začala éra televizních reklam a hezouni ze spotů prezentujících žiletky a holicí strojky nás upozorňovali, že správná je jen dokonale oholená tvář. Po roce 2000 se zdálo, že posledními nositeli knírků v Česku jsou Jan Rosák, Antonín Panenka, Petr Nárožný, Karel Šíp a hrstka dalších mužů, vesměs padesátníků.