Hřib štíhlotřenný se šíří Českem. Je invazivní, ale jedlý

Představte si houbu, která prosperuje i v současných suchých a horkých létech. Na rozdíl od klasických hřibů jí sucho nevadí, takže byste ji mohli v lese najít i v červenci, v období, kdy se jinak chodí na koupaliště. Roste v symbióze s borovicemi, takže snáší i chudé, písčité půdy. A výborně chutná. Zní to jako pohádka? Je to možná realita budoucích let. Ale houbaři by se neměli tolik radovat.

Řeč je totiž o hřibu štíhlotřenném, houbě, která má potenciál ovládnout české lesy. Což ovšem znamená, že může vytlačit tradiční a oblíbené české praváky, suchohřiby, kozáky nebo křemenáče.

Americký přivandrovalec u pobřeží Baltu

Původním domovem hřibu štíhlotřenného (Aureoboletus projectellus) je Severní Amerika. Do Evropy se dostal pravděpodobně na kořenech dovážených sazenic borovic nebo v šiškách.

Poprvé byl v Evropě zaznamenán před několika desetiletími v Litvě na Kurské kose. Odtud se však začal šířit rychlostí, která překvapila i samotné vědce – pobřežními borovými lesy se prohnal jako tichá lavina přes Lotyšsko, Estonsko i Polsko a postupně zamířil do vnitrozemí.

Přes Polsko tedy proniká i do České republiky. První nálezy byly hlášeny z oblasti Lužických hor a Ralska, tedy z regionů s ideálními písčitými půdami a hustými borovými porosty.

Dvě mladé plodnice hřibu štíhlotřenného s dlouhými žlutými třeni rostoucí v mechu.

Mladé plodnice dobře ukazují znak, podle kterého hřib štíhlotřenný získal své české jméno. Nápadně dlouhý třeň má žlutavé zbarvení a výraznou podélnou strukturu.Zdroj: iStock/Zigmunds Dizgalvis

Úspěšná strategie: masivní tvorba plodnic

Proč je tento druh při osídlování nových území tak neobyčejně úspěšný? Jeho tajná zbraň spočívá v odlišném životním cyklu. Zatímco většina našich původních hřibovitých hub věnuje velké množství energie budování rozsáhlého podhoubí v půdě, hřib štíhlotřenný investuje maximum prostředků do tvorby viditelných plodnic.

Plodnice vytváří obrovské množství gigantických výtrusů, které větrné proudy snadno přenášejí na velké vzdálenosti. A k charakterovým rysům této houby patří skromnost a odolnost – hřibu štíhlotřennému stačí chudé, kyselé půdy a bez problémů zvládá i delší období bez srážek. V borových monokulturách nalézá doslova ideální útočiště.

Přečtěte si také

Říká se jí čertovy prsty. Exotická houba z Austrálie dnes roste od Šumavy až po Beskydy

Pobaltí hlásí: 4 z 5 nalezených hub jsou hřib štíhlotřenný

V Pobaltí a na severu Polska se z něj během jediné dekády stal doslova masový druh. Odborníci potvrdili, že v některých pobřežních borových lesích v Polsku tvoří tento druh v sezóně až 80 % všech nasbíraných hřibovitých hub. Je to ukázkový příklad úspěšné mykorhizní invaze.

Zkušenosti z Estonska navíc ukazují, že šíření výrazně pomáhá i těžba dřeva – na narušené lesní půdě a holosečích nachází nový hřib ideální podmínky pro kolonizaci kořenů mladých borovic. Existují důvodné obavy, že kvůli své agresivitě tento hřib vytlačuje místní druhy – zejména klouzky, hřiby hnědé a další houby žijící v symbióze s borovicemi.

Hřib štíhlotřenný s dlouhým žlutým třeněm a hnědým kloboukem rostoucí v mechu.

Hřib štíhlotřenný pochází ze Severní Ameriky, v Evropě se však postupně rozšířil především v oblastech s borovými porosty a chudšími písčitými půdami.Zdroj: iStock/Zigmunds Dizgalvis

Lahodná smaženice

Teď konečně k otázce, která se mnohým honí hlavou už od začátku – jak chutná?

Pokud odhlédneme od ekologických rizik a podíváme se na hřib štíhlotřenný čistě očima kuchaře, jde o mimořádně atraktivní úlovek. Chuť je jemný,, lehce navinulá, s citrónovým podtónem a příjemnou oříškovou dochutí. V Polsku a Pobaltí si jej houbaři rychle oblíbili pro přípravu smaženic, sušení i nakládání do octového nálevu.

Dužnina je pevná, kompaktní a málo červiví. Co barva? Po rozříznutí hřib nemodrá – zůstává krémově bílý až narůžovělý. Pokožka klobouku mírně přesahuje přes okraj a třeň má výrazné, hluboké podélné rýhování.

Přečtěte si také

Někdo si ji splete s václavkou, jiný s lysohlávkou. Pozor na tuto méně známou houbu, která zabíjí

Co dělat, když na něj v lese narazíte? Pokud během svých toulkách borovými lesy na tento charakteristický hřib narazíte, můžete využít příležitosti a pomoci mykologům v mapování jeho postupu.

Důkladně jej vyfoťte – zaměřte se na detail klobouku (zejména přesahující okraj) a rýhovaný třeň. Zaznamenejte přesné souřadnice nebo lokalitu nálezu. Nahlaste nález na vědeckých platformách pro občanskou vědu (např. iNaturalist) nebo přímo České mykologické společnosti.

A pak si ho můžete vychutnat. Skutečně, plodnici můžete bez obav posbírat a zpracovat. Sbíráním plodnic neubližujete přírodě, naopak tím omezíte další šíření výtrusů v okolí.