Co uděláte, když se sen o vlastní chatce zasekne na úřadech? Lukáš Urblík s rodinou se místo dalšího čekání rozhodl začít úplně od začátku a jinak. Ze starého podvozku, vlastníma rukama a z mnoha rozhodnutí vznikla chatka na kolech, která dnes slouží odpočinku i společným chvílím. Navštívili jsme ji a povídali jsme si o tom, co všechno se během stavby naučil.
Ne každý velký projekt vznikne podle plánu. Někdy ho odstartuje právě moment, kdy si člověk uvědomí, že už nechce dále čekat.
Tak to bylo i v případě Lukáše Urblíka. S rodinou původně připravovali stavbu chatky na pevných základech, ale stavební povolení se dlouhé měsíce neměnilo v realitu. Až jednoho dne přišla nečekaná inspirace – článek o přestavbě staré maringotky. Z nápadu, který měl být jen zajímavou alternativou, se postupně stal nový plán.
Svislé dřevěné latě dodávají jednoduché stavbě výraznou strukturu. Podél terasy je natažený světelný řetěz, který může po setmění zpříjemnit venkovní posezení.Zdroj: Miro Pochyba
Místo hotového řešení si vybrali náročnější cestu. Začali starým podvozkem a krok za krokem vytvářeli prostor podle vlastních představ. Následovaly opravy, zesilování konstrukce, výběr lehkých materiálů i mnoho rozhodnutí, u kterých bylo nutné hledat kompromis mezi estetikou, funkčností a mobilitou. Při stavbě na kolech totiž rozhoduje každý detail i každý kilogram.
Dnes už na místě původní konstrukce stojí útulná dřevěná chatka. Není velká, ale ukazuje, že pro vytvoření místa, kde se dobře odpočívá a kde vznikají vzpomínky, nejsou třeba desítky čtverečních metrů.
S Lukášem Urblíkem jsme si povídali o tom, proč se vyplatí začít i bez ideálních podmínek, co by dnes udělal jinak a co mu tento projekt dal kromě samotné chatky.
Když dnes otevřeš dveře do chatky, co tě napadne jako první – podvozek, všechna ta práce, nebo pocit, že sis splnil sen?
Nejdříve se zhluboka nadechnu a vychutnám si vůni dřeva a potom mě napadne, že každý centimetr, na který se tu dívám, prošel mýma rukama. Je to neskutečný pocit zadostučinění. Když vidím hotový interiér, hned se mi promítnou ty momenty, kdy jsem na začátku čistil starý rezavý podvozek maringotky, díval se na západ slunce při práci na střeše. Takže je to směs všeho.
Původně jste chtěli stavět klasickou chatku. Kdy jsi pochopil, že možná nemusíte čekat na ideální podmínky, ale zkusit úplně jinou cestu?
Ten zlom nastal po měsících nekonečného čekání na úřadech a vyřizování stavebního povolení ke klasické stavbě na pevných základech. Když člověk vidí, jak čas letí, a projekt je stále jen na papíře, začne ztrácet trpělivost a to prvotní nadšení. Potom přišla ta správná inspirace v podobě článku o zrekonstruované maringotce a tehdy jsme si s manželkou řekli, že jdeme do toho.
Původně měla chatka sloužit jen od jara do podzimu, ale rozhodnutí doplnit kamna a komín umožnilo rodině užívat si pobyt také během mrazivých zimních víkendů.Zdroj: Miro Pochyba
Mnozí lidé mají podobné sny, ale zůstanou jen u plánování. Co podle tebe rozhodlo o tom, že u vás se z nápadu stala realita?
Asi to byla touha utéci s rodinou od reality a mít místo, kde je klid, úžasná příroda a krásné výhledy, které umějí v bříšku polechtat. A když byl ten rezavý podvozek fyzicky na dvoře, už nebylo cesty zpět. Plánování na papíře je pěkné, ale dokud člověk reálně nechytí do ruky nářadí, stále je to jen teorie. U nás doma naštěstí platí, že spolu dokážeme velké věci. Svépomocná stavba vyžaduje především začít a potom vytrvat, krok za krokem.
Začínal jsi od starého podvozku, který už měl něco za sebou. Přišly chvíle, kdy sis řekl, že jednodušší by bylo koupit hotovou chatku?
To mě nenapadlo ani jednou, a to z několika důvodů. Určitě každý zná ten pocit, když si něco svépomocí vyrobí, potom se na to dívá a při pohledu na ten svůj výtvor pocítí štěstí, že se mu vlastníma rukama podařilo něco pěkného vyrobit. Ne nadarmo se říká, že tvořiví lidé jsou šťastní lidé. Dokonce si k dané věci vybudujete i vztah, který by ke koupené chatce určitě takový nebyl. Dalším důvodem byla i cena, protože kdybychom takovouto podobnou chatku chtěli koupit hotovou, byla by cena čtyřnásobná.
Při stavbě patrového spaní bylo potřeba promyslet nejen rozměry lůžek, ale také přístup po žebříku a dostatek místa nad matracemi, protože v takto malém interiéru záleží na každém centimetru.Zdroj: Miro Pochyba
Vzpomeneš si na první moment během stavby, kdy sis řekl: toto bude fungovat, toto už opravdu bude chatka?
Ten moment přišel, když jsme dokončili dřevěnou konstrukci chatky. Viděli jsme reálně, kde budou okna, jak velké budou terasové dveře. Tehdy ten projekt najednou ztratil vizuál podvozkové části a dostal reálné kontury skutečného domku.
Chatka na kolech člověka nutí přemýšlet trochu jinak. Které rozhodnutí tě nejvíce překvapilo tím, že se netýkalo vzhledu, ale praktičnosti?
U stavby na kolech musíte neustále bojovat se dvěma věcmi: s omezeným prostorem a s hmotností. U každého rozhodnutí o materiálech jsme zohledňovali váhu, abychom podvozek nepřetížili. Nejlepším příkladem čisté praktičnosti bylo vymyslet funkční systém vody a odpadu v malé koupelně bez klasického připojení na vodovod. Každý centimetr úložného prostoru, poličky či nábytek pod umyvadlo jsme museli navrhnout tak, aby plnily svůj účel na sto procent a zároveň neubíraly drahocenné místo.
Lukáš při zařizování kuchyně využil úzký prostor podél stěny, kam se vešla varná deska, dřez i úložné skříňky, zatímco posuvné dveře do koupelny šetří místo potřebné pro jejich otevírání.Zdroj: Miro Pochyba
Která část stavby ti zabrala nejvíce energie a která tě naopak překvapila tím, že šla snáze, než jsi čekal?
Nejvíce energie mě stála asi interiérová část a obklady. Možná to vypadá jako pěkná, čistá truhlařina, ale v tom malém prostoru je to čiré šílenství. Každá deska, každá lišta, každé ukončení stěny či stropu znamenalo milionkrát měřit, řezat, pasovat a dolaďovat milimetry. To byla nekonečná mravenčí práce, při které jsem měl pocit, že se nikam neposouvám a totálně mě to „vyšťavilo“.
Naopak překvapivě hladce šla stavba konstrukce, zateplení a krytina. Každou fázi jsem stihl za jeden den a na závěr dne bylo vidět největší změnu.
Bylo něco, co jsi během stavby nakonec úplně vypustil a dnes jsi rád, že jsi to nedělal?
Úplně jsme vypustili náš původní plán, že chatku budeme užívat jen od jara do podzimu, mimo zimní měsíce. Původně jsme totiž vůbec nepočítali s komínem ani s kamínky. Naštěstí jsme tento nápad „sezonního domku“ včas zahodili, rozhodli jsme se pro komín a dnes jsem nesmírně rád, že jsme zimu nakonec nevypustili. Když venku mrzne, v kamnech praská dřevo a uvnitř je za chvilku příjemné teplo, ta atmosféra se nedá ničím nahradit. Byla by obrovská škoda přijít o ty nejkrásnější zmrzlé víkendy v roce.
Kompaktní koupelna ukazuje, jak Lukáš vyřešil hygienické zázemí bez klasického vodovodního připojení, přičemž úzké umyvadlo, chemická toaleta a police na ručníky využívají omezenou plochu.Zdroj: Miro Pochyba
Dnes je chatka hotová. Funguje přesně tak, jak sis ji představoval, nebo si postupně našla vlastní rytmus a způsob používání?
Žije si vlastním životem a my se jí přizpůsobujeme. Můžeš si dopředu nakreslit na papír, kde budeš pít kávu, ale dokud tam nezačneš reálně fungovat, nevíš nic. Velmi mnoho věcí jsme doladili za pochodu. Například terasa – ta se stala naším hlavním obytným prostorem, hned jak jsme na ni zavěsili relaxační síť. Celé to fungování v malém prostoru tě naučí uklidit si nejen věci, ale i myšlenky. Zjistíš, že k životu reálně potřebuješ asi tak pětinu věcí, než sis myslel.
Který moment v chatce byl zatím pro tebe nejkrásnější – první noc, ranní káva, reakce manželky, dcerky, nebo něco úplně jiného?
Dá se říci, že každý moment, který tam strávím s rodinou, je pro mne ten nejkrásnější. Ono se to těžko zužuje na jeden jediný zážitek. Jasně, první noc měla své kouzlo a manželčina radost, když viděla hotový interiér, byla nepopsatelná. Ale ta skutečná odpověď leží v úplně obyčejných chvílích.
Je to ten pocit, když tam přijedeme, vypneme hlavu od celého pracovního týdne a jsme prostě spolu. Sledovat dcerku, jak objevuje okolí, běhá se psem kolem chatky nebo se k nám tulí uvnitř na gauči, zatímco prší – to jsou ty momenty, kdy ti dojde, proč jsem na tom starém podvozku nechal tolik potu a nervů. Ta chatka nevznikla proto, aby byla jen pěkným objektem na koukání, vznikla jako náš druhý domov. Proto je pro mne nejkrásnějším momentem každá vteřina, kterou tam můžeme prožít společně.
A úplně na závěr – až se za pár let na tuto chatku podíváš zpětně, co by sis přál, aby si z ní tvé děti pamatovaly?
Nechci, aby si pamatovaly jen pěkný domek na fotkách. Chci, aby si pamatovaly, že jejich otec byl při té stavbě občas nervózní, zpocený a unavený, ale že to nikdy nevzdal. Proč? Pro všechny ty pěkné chvíle strávené s rodinou na chatce, což bylo i cílem stavby chatky na kolech.
Chtěl bych také, aby si z toho odnesly jedno důležité ponaučení do života: když budou v životě po něčem opravdu toužit, ať nečekají, až jim to někdo přinese na podnosu, nebo jim to schválí nějaký úřad. Chci, aby viděli, že i když to bude občas velmi těžké a přijdou překážky, tvrdou prací a vytrvalostí svého cíle nakonec mohou dosáhnout.
Galerie:
Foto: Miro Pochyba
Zdroj: Časopis Recepty prima nápadů
