Některá místa opravdu mají neuvěřitelné kouzlo a setkávají se na nich lidé, kteří mají mnoho společného a tak nějak spolu souznějí. Romana Andělová se do Zahrady růží zamilovala na první pohled a našla tu nenahraditelné zázemí.
Vzdělaní a podnikaví mladí lidé potřebovali na určité životní období bydlení s dětmi v momentálně preferované lokalitě. Vhodný byt, jen několik desítek metrů od jejich každodenních cílů, se nacházel v klasickém panelovém domě s typizovanou dispozicí, která posléze prodělala celkovou proměnu.
Za slunečními údolími a kopci na Myjavě, téměř na samém konci malé vesničky, stojí domeček. V jeho nitru se ukrývá nejen pohádkový interiér, ale i jeden zajímavý příběh. Na začátku byla touha po úniku z města, která však nečekaně přerostla do celoživotního tvoření s barvami.
Paní Simona zdědila dům po prarodičích. Její dědeček ho v mládí postavil vlastníma rukama, a jak se jeho rodina rozrůstala, přibýval i počet místností. Po odchodu prarodičů začal dům chátrat. A protože na něj měla paní Simona krásné vzpomínky, předsevzala si, že ho dá do pořádku.
