Náročná rekonstrukce
Jizerský kraj je typický chalupami, které respektují svoje okolí a místní tradice. Ani tato návštěva nebude jiná, protože ztělesňuje místní architekturu a připomíná prázdniny u prarodičů.
Na konci minulého roku se chalupě dostalo finální úpravy, čímž vzniklo místo pro rodiny s dětmi s kapacitou osm lidí. Spolumajitel Filip a jeho sestra Kateřina sem vložili kus sebe. Od začátku však měli jasnou představu, po čem touží.
Příběh domu odstartoval až jejich dědeček. „Chalupu získal náš děda Karel Klasna v roku 1949,“ začíná svoje vyprávění Filip Klasna. „Byl to chlapec ze šumavského mlýna a v Praze mu chyběla příroda, a proto si opatřil chalupu v Jizerských horách, kam jezdil dalších téměř 50 let.“
A tak sem sourozenci jezdili od dětství. Chalupa nakonec dostala novou podobu, přičemž s pracemi skončili jen nedávno. Rodina si musela pořádně vyhrnout rukávy a obrnit se i jistou dávkou trpělivosti. A když říkáme pořádně, tak to myslíme doslova.
Z původní chalupy totiž zůstaly jen obvodové kamenné zdi, které se musely zpevnit betonovým věncem. Na něm vystavěli novou střechu a stropy. „Rekonstrukce chalupy do podoby, v jaké ji nyní vidíte, trvala od května 2021 do prosince 2022,“ přibližuje majitel.
V květnu před dvěma lety strhli starou střechu a následovaly další práce. Bylo potřeba udělat nanovo elektrické rozvody, topení, postavit nové pokoje v podkroví a i novou koupelnu v prvním poschodí.
Stavební firma vs. řemeslník
Nevyhnuli se ani těžkým zkouškám, nakonec však měli štěstí na poctivé řemeslo. Při otázce, co bylo nejnáročnější, se Filip zamyslí: „Když bych měl zhodnotit, co bylo nejhorší, tak potom květen 2021. Tehdy poprvé po několika letech pršelo. Deště začaly právě v období, kdy jsme dávali dolů střechu. Zůstaly nám čtyři stěny a dva malé bazény v přízemí. Chodili jsme sem s čerpadlem a vylévali vodu z chalupy.“
Podle něj však před nimi stála i další velká výzva, a tou byla spolupráce se stavební firmou. „Než jsme se dostali k té správné, museli jsme nejprve vyměnit jednu firmu hned po tom, co absolutně neseděly rozpočty a nebyli jsme spokojeni ani s kvalitou práce.
Řemeslník, se kterým jsme nakonec dokončili nejen zednické práce, ale i mnoho dalších, se ukázal jako člověk, který se do naší chalupy zamiloval. Navíc byl jedním z prvních, který se svojí rodinou prožil na naší chalupě víkend. A to už o něčem svědčí,“ spokojeně dodává Filip.
S jasnou vizí
Do rekonstrukci se pustili s jasnou vizí. Už od samotného začátku se společně se sestrou a s Filipovou manželkou shodli, že potřebují do chaloupky přinést světlo a vůni dřeva. „Těšili jsme se na prostorné podkrovní ložnice s otevřeným stropem až ke krovu. Všechny použité materiály jsme vybírali společně a naštěstí jsme se i na všem pěkně shodli,“ přiznává majitel.
K rekonstrukci se rozhodli přizvat domácí, se kterými už v minulosti měli svoje zkušenosti. „Od začátku jsme se snažili oslovit místní řemeslníky, kteří se nám zdáli v Jizerských horách nejlepší a se kterými jsme už spolupracovali na úpravách chalupy v předcházejících letech.
Věděli jsme, kterého tesaře a kterého truhláře chceme. Ti byli totiž pro nás nejdůležitější vzhledem k tomu, že dřevo se mělo stát dominantou zrekonstruované chalupy,“ vysvětluje majitel.
Při zvelebování samotné chalupy se však museli popasovat i s exteriérem, který bylo potřeba zpevnit. „Další skvělá volba byla spolupráce s místními zahradníky, kteří vytvořili všechny kamenné zídky a zpevněné plochy, a navíc zrevitalizovali koryto potoka na zahradě,“ ukazuje nám Filip.
Chalupa měla podle Filipa vzadu za domem i přístavbu. Nad ní byl kus hlavní střechy a vždy, když bylo hodně sněhu, střecha trpěla. A proto se rozhodli tento problém vyřešit. „Kvůli soukromí jsme chtěli využít právě toto místo k posezení a koupací sud, a tak jsme tuto část strhli,“ přiznává bourací práce Filip.
Starým věcem vdechli nový život
Při obnově starého domu se často hodí staré věci. Ani při této rekonstrukci to nebylo jinak. Kreativně pojali několik prvků v interiéru.
„Moje žena stojí za renovací všech původních kusů nábytku, které zůstaly v chalupě ještě po dědovi či po sudetských Němcích. Zrenovovala šatní skříň, která je v prvním poschodí, truhly na hračky, původní sáně, lyže po dědovi nebo stůl a židle,“ vyjmenovává předměty po dědovi, které dnes mají novou podobu.
Netrvali na rovných stěnách, spíš jim šlo o pocit, který si pamatovali z dětství. „Od začátku jsme chtěli vrátit chalupě co nejvíce tradiční vzhled. Většina chalup v okolí jsou roubenky, ale ta naše je ještě o něco starší a všechny stěny jsou kamenné nebo smíšené.
Radili jsme se i s památkáři. Byl to však boj, přesvědčit zedníky, že nechceme rovnat křivé stěny a rohy chceme do oblouku přesně tak, jak vždy byly,“ usmívá se Filip.
„Můj nejoblíbenější kout je ten s křeslem nad schodištěm. Když se do něj posadíte, jste trochu mimo běžný ruch v chalupě a máte nádherný výhled na louku a les před chalupou. V zimě je krásně vidět na běžeckou stopu Jizerské magistrály a s knihou v ruce je to jednoduše nepřekonatelné,“ popisuje svoje oblíbené místo na chalupě Filip.
Galerie
Připravila: Martina Baumann z Amazing Places
Foto: Amazing Places
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
