Zdraví

POČÍTAČE VERSUS ZDRAVÍ

V dnešní době si den bez POČÍTAČE umí představit jen málokdo, mnoho lidí u něj tráví celé HODINY. Jak je to s počítačem a jeho vlivem na naše ZDRAVÍ? Ubližuje nám, nebo ne?

Své by k otázce vlivu počítače na naše zdraví mohl říci optalmolog, ortoped, neurolog, dietolog i psychiatr…

KAZÍME SI OČI?

Počítač, pokud je s jeho monitorem všechno v pořádku, by sám o sobě neměl u dospělého člověka žádný vznik dioptrické vady způsobit. Dlouhodobé sledování monitoru ovšem klade na zrak vysoké nároky. Tak nás – například zhoršenou ostrostí vidění – upozorňuje na lehké zrakové vady, kterých bychom si jinak nevšimli. Tím nám prokázal službu. Nicméně potřebujeme korigovat dalekozrakost a opatřit si brýle, (oko je nuceno zaostřovat do dálky a při práci s počítačem potřebujeme zaostřit na monitor, který je blízko). Brýle v takovém případě zabrání rozostřenému vidění a následným bolestem hlavy.

Očím můžeme dopřát odpočinek, oční lékaři doporučují řídit se pravidlem 20 – 20 – 20: každých 20 minut si na 20 vteřin zaostříte na předmět vzdálený 20 stop (6 metrů). Po takovém chvilkovém přeostření oko znovu dokáže zvládnout zaostření na blízko.

Monitor je dobré mít v úhlu mírně skloněného dopadu zraku a s vysokou frekvencí kmitání (od 75 Hz), vysokým rozlišením a protiodrazovým filtrem.

SPECIÁLNÍ BRÝLE NEBO KAPKY

Při práci s jinými typy monitorů se vyplatí nechat si vyrobit brýle cíleně pro práci s počítačem, které se zaměřují na vzdálenost 50 až 100 cm. Používaná speciálně upravená skla těchto brýlí minimalizují odlesky a odrazy plochy a kompenzují blikání monitoru. Těmito brýlemi předejdeme některému z příznaků, které nastupují po dvou hodinách u počítače u většiny uživatelů: pocitu unavených očí, zamlženému vidění, zarudnutí spojivek a pocitu pálení, slzení nebo pocitu suchého oka.

Osychání oka bývá způsobené sníženou frekvencí mrkání. Každým mrknutím horní víčko zvlhčuje oční sliznici. Zbavuje ji tím mikroskopických částeček prachu a chrání před infekcí. Dochází k tomu mimovolně několikrát za minutu, ovšem při soustředěném sledování monitoru se počet mrknutí snižuje a oko vysychá, a to zejména v klimatizovaných prostorách. Řešením je sliznici zvlhčit cíleným zamrkáním nebo použitím očních kapek.

SEDÍTE SPRÁVNĚ?

Většina lidí si dokáže ničit u počítače záda špatným sezením, protože sedí „do oblouku“ – záda ohnutá, s povolenými zádovými i břišními svaly, takže celou zátěž nese páteř. Ta se v nepřirozené poloze zakřivuje a začíná bolet. K bederní oblasti se vážou bolesti v kříži a bolesti kyčlí. Příliš předkloněná hlava navíc bývá často vysunutá na stranu a zatěžuje krční páteř.

Důležité je sedět nejen ve správné poloze, ale i na správné židli.
Židle k počítači by měla mít nosnost přiměřenou váze sedícího. Měla by mít vyztuženou podpěru opěradla v místě největšího vyklenutí páteře. A měla by být nastavená v optimální výšce tak, aby nohy v oblasti kolene byly ohnuté do pravého úhlu a plosky nohou dosahovaly volně na zem. Monitor nemá být stranou, ale umístěný čelně, aby dlouhodobé otočení hlavy na stranu nepřetěžovalo některé svaly a neblokovalo krční páteř. Ruka by měla volně spočívat na klávesnici nebo myši, ruka by neměla být vyvrácená a předloktí a paže ideálně v pravém úhlu. Tím se bráníme rozvinutí syndromu karpálního tunelu.

KARPÁLNÍ TUNEL

Tvoří ho na vnější straně zápěstí dvě řady kůstek, na vnitřní straně zápěstí příčný zápěstní vaz. Mezi nimi probíhají cévy, nervy a šlachy, které umožňují výživu a pohyb ruky. Přetížením z námahy dojde k zanícení šlach, zmenší se prostor karpálního tunelu a dochází k nedokrvení nervu; to provází brnění a bolesti dlaně a prstů – často i v noci. Rozvinuté potíže znamenají klidový režim, protizánětlivé léky, často ortézu, vodoléčbu, magnetoterapii, či léčbu laserem. V případě neúspěšné léčby bývá potřeba přistoupit k operaci. Vzniku potíží se můžeme ubránit přestávkami s cvičením a protahováním svalů prstů ruky a předloktí.

ŠKODLIVÉ Z HLEDISKA ŽIVOTOSPRÁVY

Nutno říci, že trávení volného času u počítače nám neprospívá ani z hlediska životosprávy: jenom sedíme a vydaná energie se rovná téměř nule. Navíc na vzduchu se cítíme lépe, zatímco frustrace ze zavřeného prostoru v nás provokuje chutě „dát si něco“. Obvykle tím nezaháníme hlad a nepřipravíme si něco promyšleného, spíše si jen narychlo něco vezmeme a bezmyšlenkovitě sníme. O drobečcích v klávesnici vtipkujeme: až najdou další generace nějaký zakopaný starší model počítače, bude z něho dobře patrné, jak jsme se v tomto století stravovali. Jde o to, že si na jídlo neuděláme pauzu, ani nevíme, že jsme ho měli, a proto si brzy jdeme „ďobnout“ něčeho dalšího. Tento styl života způsobuje, že mladá generace nežije zdravě, ale růstem obezity spěje k rozvoji civilizačních chorob.

ILUZE SPOJENÍ SE SVĚTEM

Nebezpečná je představa, že jsem přes internet spojeni se světem. Zhoršuje se tak kvalita naší sociální komunikace. Nic se nevyrovná společně trávenému času, který umožňuje bezprostřední interakci a růstu živých, reálných vztahů. Tisíce lidí na facebooku a jiných sociálních sítích jsou velmi vzdáleni konkrétnímu člověku. Iluze mnoha (virtuálních) přátel a vlastního těžkého prožívání je rozporuplná zkušenost především mladých lidí, kteří mohou mít deprese a cítit hlubokou samotu.

NEBEZPEČNÁ ZÁVISLOST

Počítač může způsobovat závislost, pokud člověk nedokáže regulovat čas za ním trávený (často hraním akčních her). Jak závislost narůstá, prodlužuje se délka hraní, která s sebou nepřináší  potřebnou relaxaci. Po skončení těchto her naopak nastupuje roztěkanost, podrážděnost, únava, nezájem. Rozvoj závislosti vede opět k izolaci a stresu ze změny, kdy si člověk nedokáže představit, že by místo her trávil čas s lidmi nebo se věnoval nějakým jiným zájmům. Takové stavy vyžadují psychoterapii. Nezřídka u dospělých lidí, kteří si nejsou ochotni problém připustit, dochází k rozpadu rodiny – podobně jako u jiných závislostí, které vzdalují člověka od jeho přátel a nejbližších. Dětem, které nedokážou odhadnout limit, vymezíme konkrétní časový úsek a dbáme na jeho dodržení i vyváženou pestrost denního programu.

Připravila: Jitka Chalupová

foto: autorka