Zahrada

Zachraňme ježka. V zahradě je velmi užitečný

I vy jste při pozdním podzimním úklidu zahrady natrefili v zastrčeném koutě na tajemnou hromádku, která se podobá malému brlohu? Vítejte u ježka.

ježek

Civilizace ničí ježky intenzivní chemizací zemědělství a nemalou mírou k jejich záhubě přispívá i automobilová doprava…

A tak unikají z polí i přírody v naději na záchranu do našich zahrad. Jenže i tam na ježky číhá mnoho nástrah. Chemie, hnojiva, sekačky, psi i kočky. To vše jim dokáže uškodit. A přitom ježek dokáže denně vyhubit v zahradě 100 až 200 g různého hmyzu a živočichů (housenek, motýlů, ponrav, larev, brouků, žížal, myší, slimáků, dokonce i hadů, a to i jedovatých, protože je až čtyřicetkrát odolnější proti jejich jedu než morče). A přitom se nemusíme ani obávat, že nám ze zahrady odnese na bodlinách naši úrodu jablek, vždyť je to čistokrevný masožravec, takže pro zahrádkáře je i jakýmsi vzorem maximální užitečnosti. Proto si plně zaslouží nejen naši ochranu, ale i maximální podporu, která mu pomůže v plném zdraví a plodnosti přežít nejen léto, ale hlavně zimu, protože ta pro něj bývá nejednou i dost krutá.

ježek

Statistika úmrtnosti ježků (nejvyšší je v prvním roce života) dosahuje 60 až 80 %, z ročních ježků přežije jen 50 %. Ze 133 narozených ježků se 4 let dožije jen 17 jedinců a 6 let jen dva.

Dospělý ježek má až osm tisíc bodlin. Je to noční tvor, který přes den spí. Nemá rád společnost, raději se toulá za potravou sám.

Ježkovy brlohy

Ježek je toulavý samotář, jehož revír má velikost často až 10 hektarů. Aby nemusel vždy překonávat velkou vzdálenost do svého jediného příbytku, má jich po svém revíru roztroušených víc. Často mu na to stačí hromádka větviček, listí, kamení či stará kůlna, ale i spára pod kurníkem či králikárnou, kompost, případně zelené houští poléhavých keřů.

ježek

Co mu chutná

Ježek je hmyzožravec, který občas zkonzumuje i slimáky či žížaly. Běžně nekonzumuje ovoce, snad jen když je extrémně vyhladovělý, může se zakousnout do jablka. Není závislý na přísunu vitamínu C – v těle si ho dokáže vyrobit sám a vlákninu zase získává z chitinu (z krovek brouků a křídel motýlů).

ježek

Přikrmování ježků v zahradě

Jsou období, kdy je vhodné ježkům pomoci dostat se do zdravé kondice nabídkou vhodných potravin přímo v zahradě. Vždy to však musí být jen krátkodobá záchranná akce, ne pravidelné krmení! Nesmíme se snažit udělat z ježka domácí zvířátko. Poškodili bychom tak nejen jeho, ale i zahradu, o kterou by přestal mít zájem. Přikrmování ježků v zahradě přichází do úvahy, když například kojící matka onemocní nebo přijde o život a malí osiřelí ježci se hladoví a zesláblí motají kolem brlohu. V tomto stádiu je vhodné jejich dokrmování přímo v zahradě, protože se při něm současně učí i lovit. Jak tedy dokrmovat?

  • Pro ježka jsou nejdůležitější živočišné bílkoviny obsažené v rybách, mase a ve vajíčkách – ta je dobré převařit, čímž je zbavíme choroboplodných zárodků. Jako „základní krmivo“ můžeme použít konzervované krmivo pro psy a kočky, i když obsahuje méně bílkovin než přirozená strava ježků.
  • Krmítko by mělo být dostatečně těžké, aby ho ježek nepřevrátil, snadno umyvatelné a umístěné v zahradě pod stříškou – minimálně, aby do něj nepršelo, a ideálně, aby se k němu nedostaly kočky. Vhodné je položit ho na papír (ten denně měnit) a na kamennou nebo betonovou desku, kterou můžeme snadno opláchnout vodou. Na překrytí poslouží například obrácená bednička na ovoce s výřezem na vchod pro ježka, případně paleta svrchu potažená fólií.
  • Kromě krmítka je důležité i napajedlo, v němž je nutné denně měnit vodu.
  • Jako nápoj podáváme ježkům nejlépe čistou vodu, velmi slabým jedincům můžeme dát i fenyklový nebo heřmánkový vlažný čaj. V žádném případě jim nedáváme pít kravské mléko, protože obsahuje laktózu, kterou ježci, protože nemají příslušný enzym, nedokážou strávit a dostanou průjem, plynatost a zánět střev, což je může i usmrtit.
  • Ježkům dáváme stravu jednou denně, a to večer. Ráno zbytky vyhodíme a misky umyjeme horkou vodou.

ježek

První pomoc ježkům

Když najdeme vyhladovělého a prochladnutého ježka, musíme ho nejprve ohřát v teplé místnosti – zakryjeme ho nahřátým ručníkem. Potom ho napojíme trochou vlažné vody, případně vlažným fenyklovým či heřmánkovým čajem. Když nepije, nápoj mu dávkujeme po kapkách injekční stříkačkou (bez jehly!) přímo do tlamičky. Potom mu uděláme míchaná vajíčka na minimu tuku bez koření nebo mu nabídneme kočičí či psí konzervu. Když nemáme s takovýmto ježkem ještě žádné zkušenosti, tak bude nejlépe, když zavoláme veterináři a necháme si poradit.

Potom bychom měli ježka očistit. Malá mláďata a velmi slabé ježky nekoupeme. Starší ponoříme do vlažné vody v umyvadle tak, že jim rukou podepíráme hlavu a hrudník, takže tlamička, nos a uši zůstanou nad vodou. Vykoupaného ježka zabalíme do ručníku a uložíme do teplé místnosti bez průvanu. Nikdy ho nefénujeme. Důležité je zbavit ho parazitů, tedy muších vajíček, blech (které nejdou na člověka!), klíšťat a vnitřních parazitů, což uděláme podle rady veterináře. Pokud je ježek zraněný nebo nemocný, ošetří ho veterinář.

ježek

Ježkův zimní spánek

Ježek spí obvykle od listopadu či prosince do března až dubna – podle nadmořské výšky a specifik dané lokality. Během nepřerušovaného spánku ztrácí denně 1 až 2 g z váhy, za celé období zimní hibernace to je 20 až 40 % z hmotnosti. Ježci spí jen 80 % doby hibernace, zbytek času se znovu a znovu probouzejí na několik hodin nebo dnů, z brlohu však nevycházejí. Během hibernace jejich metabolismus běží na velmi úsporný systém: teplota ježka klesne z 35 °C téměř na teplotu okolí, ale nikdy pod 1 až 5 °C.

Když tedy při odstraňování hromad dřevěného či zeleného odpadu nebo nahromaděného kamení, natrefíme na ježka, dáme poškozené hnízdo pokud možno rychle do původního stavu, případně spáče přeneseme i s hnízdním materiálem například do neporušené hromady dřeva.

Domácí zvířata, hlavně psi a kočky, by neměla mít přístup k ježkovi, ani když se chovají přátelsky. Mohou totiž na sebe navzájem přenést různé nemoci. Navíc, přátelské soužití s domácími zvířaty otupí ježkův obranný instinkt stáčení se do klubka, což se mu může stát v přírodě osudným.

Ježkův rok

Jaro

V březnu a dubnu se ježci budí. Nejdříve se probouzejí samečci a rychle se starají o to, aby se dostali do dobré kondice, protože jen tak obstojí při namlouvání. Samičky se probouzejí až v dubnu, protože se ukládaly později k zimnímu spánku. Živí se hlavně dešťovkami a larvami motýlů. Bohatší potravy bude víc až od května, kdy začíná i období páření.

Léto

Červen je už bohatý na potravinovou nabídku, a proto se samičky věnují hlavně krmení, aby dobře přibraly a byly schopné vynosit zdravé a silné potomstvo. Samečci zatím tráví hodně času vyhledáváním samiček a snahou o páření se, méně času věnují krmení. Bohužel, od tohoto období prudce stoupá počet usmrcených ježků na silnicích, protože je to období migrace roztoužených ježků. „Ježčí svatby“ trvají až do začátku srpna. Malí ježci přicházejí na svět v srpnu a září, rodí se slepí s měkkými bodlinami.

Podzim

Mladí ježci opouštějí hnízdo ve věku asi 3,5 týdne a učí se hledat a poznávat vhodnou potravu, ale matka je stále ještě dokrmuje. Mláďata se osamostatňují ve věku 6 týdnů, tedy asi koncem září. Ježci se v tomto období už musí intenzivně krmit, aby získali dostatečnou zásobu tuku na dlouhé zimní období.

Zima

V prosinci by už všichni ježci měli „sladce spát“. A přece ještě občas při oteplení můžeme vidět pár opožděnců, kteří si hledají něco na zub. Pokud jsou vyhublí nebo zranění, měli bychom jim pomoci, odnést je k veterináři a přezimovat je. Během zimních měsíců spí ježek v dobře tepelně izolovaném hnízdě stočený do klubíčka a jen občas se nakrátko vzbudí. Na ruch v okolí hnízda a na extrémní vzestup nebo pokles teploty je velmi citlivý, stejně tak i každé vyrušení ho stojí mnoho energie.

Text: Ing. Jaroslav Pížl
Foto: isifa/Shutterstock

Komentovat

Nepřehlédněte