Kočka domácí a zahrada: Přínosy, rizika i rady biologa

Ať už máme zahradu v centru města, nebo na samotě, kočka k nám dřív nebo později zavítá. Nemusí být nutně naše, ráda přijde na návštěvu i od sousedů, či dokonce z vedlejší vesnice. Je v zahradě pomocníkem, či pohromou?

Na našem území rozlišujeme dva různé druhy koček. Kočka divoká (Felis silvestris) žije přirozeně v lesích a jeho okrajích, přičemž zpozorovat ji patří mezi vzácné okamžiky nadšenců přírody.

Kočka domácí (Felis catus), kterou chováme v okolí svých příbytků, je domestikovaná forma poddruhu Felis silvestris lybica s původem z Blízkého východu.

Kočka divoká sedí na kmeni v přírodě a patří mezi vzácné a plaché obyvatele našich lesů.

Kočka divoká žije skrytě v lesích a její spatření je u nás spíše výjimečné.Zdroj: Shutterstock/Vladislav T. Jirousek

Jak se k nám dostala?

První pokusy o navázání jejího vztahu s člověkem nastaly před téměř 10 000 roky v oblasti táhnoucí se od jihu Turecka až po Irák, čili v místech, kde v té době nastával rozvoj polnohospodářství a potřeba skladování obilnin.

Do sýpek s úrodou se, pochopitelně, stahovali hlodavci a divoké kočky tyto zdroje potravy následovaly. Člověku už jen stačilo vysledovat, že kočka je jeho pomocník, a tak ji přestal lovit na maso.

Posílení postavení koček v lidské společnosti nastalo v Egyptě o 4 000 let později, a to zejména z kulturních důvodů. Intenzivní obchodní vztahy s Římskou říší zapříčinily, že se postupně rozšířila do Evropy. Od 13. století se objevují zmínky nejen z klášterů, ale i z domů běžného obyvatelstva, kde byla chovaná jako pomocník v boji s drobnými savci.

Přečtěte si také

Co si o vás myslí vaše kočka. Nemá vás ani za vůdce, ani za sluhu

Nejsou až tak samotářské

Koček dnes známe více než 70 různých plemen, přičemž většina z nich dosahuje hmotnosti 3 až 6 kilogramů. Pohlavně dospívají už v 7. měsíci života a dožívají se 12 až 20 let. Kočky domácí jsou známé svou vysokou plodností.

Pokud je samice zdravá, zvládá bez problémů dva až čtyři vrhy ročně. V každém z nich se nachází jedno až osm mláďat a není výjimkou, když kočka zplodí i 20 mláďat ročně. I když mají reputaci samotářských zvířat, moderní etologické výzkumy říkají něco jiného.

Vytvářejí flexibilní sociální skupiny s počtem 2 až 30 jedinců, složené zejména z příbuzných samic a jejich potomstva. Často dochází i ke společnému vychovávání mláďat spojenému s kojením a s hlídáním úkrytu. Naopak, kocouři jsou mimořádně teritoriální a o přístup k samicím bojují. Můžeme si být jistí, že naše kočka se dobře zná s tou od sousedů.

Dvě mladé kočky sedí spolu na dřevěné střeše a ukazují, že kočky nejsou vždy samotářské, ale často vytvářejí sociální skupiny.

Kočky umějí žít i ve skupinách a navazují mezi sebou pevnější vztahy, než si mnoho lidí myslí.Zdroj: Shutterstock/Martin Mecnarowski

Loví i pro zábavu

V prostředí Evropy dnes žije více než 113 miliónů koček, a i z tohoto důvodu se začíná čím dál hlasitěji mluvit o jejich vlivu na životní prostředí. Ten je považovaný za velmi negativní. Kočky totiž často loví ze zábavy a nevybírají si, kromě myší usmrtí různé ptáky, ještěrky či obojživelníky.

Výzkumy v různých částech světa odhalily, že průměrná kočka usmrtí za rok téměř 200 živočichů. Odhaduje se, že na území USA mají kočky na svědomí téměř čtyři miliardy ptáků ročně. Je pravděpodobné, že „naše“ kočky se nechovají jinak, a tak skupina zvědavých koček může být pro přírodu v okolí jejich bydliště hotovou pohromou.

Průměrná venku žijící kočka usmrtí za rok téměř 200 živočichů, kromě myší i různé ptáky, ještěrky či obojživelníky.

Kočka se totiž nezdržuje jen v blízkosti domu, ale pokud má možnost, ráda putuje na výpravy. Dnes, v době GPS, už vědci znají odpovědi na to, jak daleko. Většina koček chodí na procházky do vzdálenosti 750 metrů od bydliště. Ty zvědavé si však rády zajdou i dva kilometry a bez problémů se vrátí domů. Putují hlavně brzy ráno a po setmění.

Jestli si myslíme, že kočka odběhla jen na návštěvu k sousedům, možná bychom byli překvapení. V souvislosti s jejich vlivem na přírodu by přece jen neměly chodit úplně všude.

Volný pohyb koček domácích je omezený hlavně na chráněných ptačích územích. I když zásadní regulace počtu koček žijících volně v přírodě nejsou v Evropě nyní v plánu, v jiných státech k nim už přistupují.

Příkladem je Nový Zéland, kde jsou kočky domácí invazivním druhem a ničí místu endemickou faunu. I proto se je v chráněných oblastech a na ostrovech rozhodli ve volné přírodě eliminovat v rámci programu Predator Free 2050.

Kočka ulovila myš na zahradě a připomíná svou tradiční roli pomocníka v boji proti hlodavcům.

Lov myší byl jedním z hlavních důvodů, proč si člověk kočky kdysi ochočil.Zdroj: Shutterstock/Wirestock Creators

Rady biologa

Kočky a biodiverzita zahrady

Pokud budujeme zahradu kvůli podpoře biodiverzity, promysleme si, zda a kolik koček v ní budeme chovat. I když se mohou zdát během dne lenivé a neškodné, nejvíce ohrožují živočichy právě po setmění, když je tak dobře nevidíme.

Když se ujmeme kočky bez domova, je vhodné nechat ji sterilizovat. Není to praktické jen z pohledu reprodukčního potenciálu, ale lepší i pro její zdraví.

Krmítka a ptačí budky umisťujme tak, aby byly mimo dosah koček. Ptáci je ochotněji osídlí a zároveň omezíme zbytečné ztráty na ptáčatech.

Kočka stojí na ptačí budce a představuje riziko pro hnízdící ptáky i jejich mláďata.

Ptačí budky je vhodné umisťovat mimo dosah koček, aby byly pro ptáky bezpečné.Zdroj: Shutterstock/Linda McKusick

Jak omezit škody v záhonech

Pohyb koček v záhonech mohou omezit i některé aromatické byliny. Nejčastěji se zmiňuje routa vonná, koleus, levandule, rozmarýn a byliny s citrusovou vůní.

Naopak, na různé zvukové a vizuální odpuzovače si kočky dokážou velmi rychle zvyknout, a tak se stanou neúčinné. Pozor taktéž na různé chemické odpuzovače a „babské rady“ založené na chemii, které mohou poškodit drahocennou půdu.

Přečtěte si také

Spíte? Ona ne. Tohle vaše kočka dělá v noci za vašimi zády

Hygienická rizika a prevence

Bohužel, kočky představují z hygienického hlediska pro člověka reálné riziko. Největším problémem je kočičí trus, který se často objevuje v kyprých záhonech, pískovištích či v půdě určené na pěstování zeleniny. Nejznámějším rizikem je parazitní onemocnění toxoplazmóza.

Kočky jsou konečnými hostiteli tohoto parazita a jeho vajíčka vylučují právě trusem. V půdě dokážou přežít několik měsíců a člověk se může nakazit při práci se zeminou, přes neumyté ruce nebo nedostatečně očištěnou zeleninu. Riziko je vysoké hlavně pro těhotné ženy a lidi s oslabenou imunitou.

Kočka sedící v zeleninovém záhonu může v zahradě hledat úkryt, lovit drobné živočichy nebo zanechávat trus v půdě.

Kočky často navštěvují záhony, kde mohou škodit rostlinám i znečišťovat půdu.Zdroj: Shutterstock/1777177

Kromě toxoplazmózy mohou kočky přenášet i další parazity. Při práci v zahradě je proto rozumné používat rukavice a úrodu – zejména kořenovou a listovou zeleninu – důkladně umývat. Pokud máme vlastní kočku, která se pohybuje venku, má proto smysl ji pravidelně odčervovat – nejen kvůli ní samotné, ale i jako součást naší prevence.