Přiznám se, že když mi naše kočka Míša poprvé přinesla před postel napůl živou myš, moje reakce nebyla zrovna nadšená. Vřískla jsem, odskočila a chvíli jsem vůbec nechápala, co se děje. Míša u toho seděla s výrazem naprosté spokojenosti a zřejmě čekala na pochvalu. Tehdy mě to poprvé přinutilo zamyslet se – proč to dělá? A co tím vlastně chce říct?
Ať už máme zahradu v centru města, nebo na samotě, kočka k nám dřív nebo později zavítá. Nemusí být nutně naše, ráda přijde na návštěvu i od sousedů, či dokonce z vedlejší vesnice. Je v zahradě pomocníkem, či pohromou?
Možná jste si toho taky všimli. Venku se stmívá dřív, listí šustí pod nohama a doma se rozhostí takové zvláštní ticho. A právě v tu chvíli vaše kočka zpozorní, napne uši, rozšíří oči a začne zírat do kouta, jako by tam něco bylo. Jenže tam nic není. A vy si v duchu řeknete: Co to, proboha, vidí? Nejste sami.
Pokud žijete s kočkou, nejspíš už víte, že noc není obdobím klidu a míru. Ne pro ni. Pro vás možná ano – lehnete si, přikryjete se, zhasnete a doufáte, že si konečně trochu odpočinete. Ale zatímco vy usínáte, vaše kočka teprve rozjíždí svůj malý tajný život. A když náhodou v noci otevřete jedno oko, zjistíte, že se doma dějí věci.
Je známá představa, že kočky nemají ke svým páníčkům velký respekt. V kontrastu s příslovečnou oddaností psů na toto téma vzniká mnoho vtipů.
Milují společnost lidí, psí poslušnost však od nich očekávat nemůžete. Řídí se svým instinktem a projevují svůj přirozený temperament ve všech situacích – ať už se na ně budete dívat z pohovky, nebo jim po odchodu do práce ponecháte vládu nad bytem.
Nejrozšířenější choroby rostlin, škůdci a fyziologické poruchy. Podle čeho je poznáte? Jaká ochrana je účinná?
