Společníky při posezení během teplých letních večerů jsou různé druhy hmyzu. Některé se vyskytují v zahradách náhle a v hojném, dokonce masovém množství pravidelně, ale přesto o nich moc nevíme. Bezpochyby sem patří i chroustky, kteří jsou vzdálenými příbuznými známějších chroustů.
Kdo by neznal chrousta obecného (Melolontha melolontha)? Jedná se o našeho nejběžnějšího a nejznámějšího chrousta. Přestože se ve druhé polovině minulého století ocitl na prahu vyhubení, jeho populace se dokázala vzpamatovat.
V létě lze nalézt i náš největší druh chrousta, kterým je chroust opálený (Polyphylla fullo). Vyskytuje se v územích s písčitými substráty, ale jen lokálně až vzácně. Typický je kromě velikosti i zajímavou skvrnitou kresbou na krovkách. Pojďme se podívat i na jeho menší příbuzné chroustky.
Chroust opálený je naším největším druhem chrousta a poznáte ho podle výrazné skvrnité kresby, vyskytuje se však jen lokálně až vzácně.Zdroj: Shutterstock/Alba Casals Mitja
Chroust letní, možný škůdce trávníků
Nejběžnějším druhem, kterého v létě lze pozorovat v zahradách a parcích, je chroustek letní (Amphimallon solstitiale). Na první pohled připomíná zmenšeného chrousta obecného. Dosahuje velikost necelé dva centimetry.
U nás se vyskytuje v teplejších oblastech, ale najdeme ho prakticky v celé Evropě. Preferuje stanoviště, kde nachází dostatek nižší trávy. Tam totiž najde primární složku potravy pro své larvy – ponravy, které žijí v zemi a živí se kořínky. Vývin tohoto druhu trvá dva až tři roky. Dospělé chroustky se začínají líhnout koncem června až v červenci, v podhorských oblastech i později.
Pokud nechtěně nepřistanou ve vlasech, lze je za soumraku pozorovat, jak poletují několik metrů nad zemí. V tomto období jsou významným zdrojem potravy pro některé hmyzožravé ptáky a zároveň netopýry. Intenzivní rojení střídají chroustky s odpočinkem, který zahrádkáři příliš neocení: živí se totiž i listy ovocných stromů. Ale nemusíme se bát, ani větší počet chroustků nám toho ze zahrady mnoho nesežere.
Nasycené samičky se po spáření se samcem uchylují k trávníku, kde každá naklade do vlhké půdy až 35 vajíček. První malé ponravy se z nich líhnou už ve druhé polovině léta a ihned začínají požírat kořínky.
Větší populace ponrav objevíme tak, že si všimneme žloutnutí drnů trav až úplným schnutím trávníku. Tento jev dobře znají jejich predátoři, zejména špačci, vrány či ježci, které trávník úmyslně rozrývají, aby se k buclatým ponravám dostali.
Ponravy chroustků žijí pod zemí a živí se kořínky, při větším výskytu proto mohou způsobit žloutnutí a postupné usychání trávníku.Zdroj: Shutterstock/Beekeepx
Méně vybíravý listokaz zahradní
Podobným druhem je listokaz zahradní (Phyllopertha horticola), který je menší (asi 12 mm), ale barevně nápadnější než chroustek letní. Má rád zahrady, sady, louky a jiné trávníky. Listokaz zahradní je aktivní během slunečných dopolední a hromadné roje lze pozorovat zejména v červnu.
Životní cyklus tohoto druhu trvá jen jediný rok. Samice se po páření zahrabávají do půdy a kladou vajíčka v blízkosti trsů trav, přibližně čtyři centimetry hluboko. Postupně, jak se samice prohrabuje půdou, klade každých asi šest centimetrů jedno vajíčko. Celkem jich takto rozdistribuuje přibližně padesát.
Vylíhlé ponravy rostou rychle a už s příchodem podzimu dosahují velikosti dospělce. Přezimují a na jaře se zakuklí, aby se z nich po pár týdnech staly dospělci – imaga. Ti okusují listy, květy a plody různých rostlin. Z pozorování zahrádkářů vyplývá, že nejraději si pochutnávají na růžích, jahodách, třešních, jabloních, ale i dubech, lískách a břízách.
Zatímco chroustek letní preferuje pro vývin larev sušší lokality, listokaz zahradní má raději místa s vyšší půdní vlhkostí. Samice obou druhů obvykle kladou vajíčka v místech, kde se samy úspěšně vyvinuly. Jde tedy o jev, kdy většinou neriskují s hledáním nových stanovišť a vsadí na jistotu. Některé výzkumy však říkají, že samice mohou přeletět za život i čtyři kilometry ve snaze najít nové zákoutí, kde by nakladly svá vajíčka.
Listokaz zahradní okusuje listy, květy i plody a na zahradách si pochutnává například na růžích, jahodách, třešních nebo jabloních.Zdroj: Shutterstock/Karin Jaehne
V zahradě spíše vzácný chroustek
Samotných chroustků je ještě více druhů. Příkladem může být i chroustek Burmeisterův (Amphimallon burmeisteri), který se podobně jako předchozí druhy vyskytuje koncem jara a začátkem léta. V zahradách jej však lze vídat méně často, jelikož má v oblibě hlavně volně rostoucí druhy stromů, např. břízu, dub, lípu, topol a vrbu. Jen občasně jej lze nalézt i na ovocných stromech.
Rady biológa: Jak využít přírodní vztahy ke snížení množství chroustků
Nejúčinnějším zdrojem regulace chroustků v trávnících je podpora jejich přirozených nepřátel, jako jsou například drozdi, špačci, krtci a ježci. Přestože špačci nepatří mezi zahrádkáři oblíbené ptáky, právě v době hnízdění se živí velkým množstvím hmyzu včetně jeho larev.
Nechceme-li si do půdy zanést chemii, ověřenými ničiteli ponrav chroustů jsou entomopatogenní parazitické hlístice (Heterorhabditis bacteriophora). Ty se ve vlhké půdě rychle množí a sníží počet ponrav v místech aplikace. Je vhodné je používat pouze lokálně, aby nezpůsobily patálie ostatní užitečné půdní fauně.
Imaga – dospělí jedinci chroustů, které lze sbírat i ručně, podobně jako mandelinky. Nejsnáze se chytají během sychravého počasí nebo brzy ráno – většinou je najdeme na listech dřevin. Lze je sbírat buď přímo z dřeviny, nebo setřásáním na plachtu rozprostřenou pod korunou stromu.
Plošné chemické postřiky mohou zahradě více uškodit než pomoci. Právě zdravá půda plná života je základem pro dlouhodobě udržitelnou vitální zahradu. Půdní fauna udržuje nejen nenahraditelný koloběh živin, ale také zamezuje vzniku jednoduchých plísní a jejich spor, jejichž přítomnost naše zdraví rozhodně nezlepší.
Galerie:
Foto: Shutterstock
Zdroj: Časopis Zahrada prima nápadů
