Výběr barev na stěny v interiéru je opravdu obrovský. Člověk může mít pocit, že si nedokáže vybrat. Volba by se určitě měla odvíjet od účelu místnosti a vlastností, které chcete, aby barva splňovala. Nás tentokrát zajímalo, které barvy obsahují nejméně škodlivých látek a jaké jsou mezi nimi rozdíly.
Najednou jste zjistili, že by vaše stěny potřebovaly nový nátěr, protože jste už aktuálním odstínem přesycení nebo jednoduše proto, že stěny jsou už v průběhu let zaprášené a flekaté?
Pro mnohé z nás to nemusí představovat žádný problém. Malování stěn v interiéru totiž považuje velké množství lidí za poměrně jednoduché. A díky novým recepturám a pomůckám, jako jsou válečky, to tak opravdu i je.
Stačí si jen správně vybrat, a to nejen malířské náčiní, ale i příslušnou barvu. Pokud patříte do skupiny lidí, kteří se alespoň okrajově zajímají o životní prostředí a zdravý životní styl, potom při výběru určitě klaďte důraz na základní složky.
Nátěry na stěny by neměly podle možností obsahovat škodlivé látky. To však nemusí být tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Které tedy spadají do této skupiny?
Většina disperzních barev neobsahuje škodlivé látky. Kdo si chce být jistý, měl by hledat na obalu ekoznačku.Zdroj: Shutterstock
Disperzní barvy
Ke klasice mezi nátěry na stěny jednoznačně patří disperzní barvy. Jejich hlavními složkami jsou voda a rozpouštědla, dále z minerálního oleje získané syntetické živice, které vytvářejí pojivo, barviva nebo pigmenty, například oxid titaničitý, plniva, jako jsou uhličitan vápenatý, křemičitany a křemenná moučka.
K tomu ještě pomocné látky (tzv. aditiva), které se přidávají pro zlepšení technických vlastností, jako jsou například stabilizátory, odpěňovače, zahušťovadla, konzervační látky a další rozpouštědla.
Disperzní barvy na bázi syntetických živíc se všeobecně považují za ekologickou alternativu, a mnohé z nich jsou i opravdu ekoznačkou, jako například Modrý anděl. Je to především proto, že jako rozpouštědlo se používá voda, a díky tomu jsou emise škodlivých látek unikajících do ovzduší a zápach při schnutí obvykle minimální.
Pozor na vysoký podíl syntetické živice
Problém může způsobit do určité míry vysoký podíl syntetické živice v barvě. To může způsobit, že nátěr vytváří neprodyšnou vrstvu na stěně, což negativně ovlivňuje vnitřní klima.
Alternativou jsou disperzní barvy na bázi přírodních živic. Zde je však třeba být stejně obezřetný, protože slovo „přírodní“ nevylučuje přítomnost konzervačních látek. Na druhou stranu existují i disperzní barvy na bázi syntetických živic, které neobsahují rozpouštědla ani konzervační látky.
Proč představují pevné částice problém?
Je to proto, že pevné částice o velikosti jen několik mikrometrů nebo nanometrů se mohou při mytí štětců a válečků dostat do odpadních vod, a tím i do životního prostředí, kde mohou mít negativní vliv na živé organismy.
Na co je potřeba v souvislosti s nátěry upozornit, je obsah izotiazolinonů, což jsou biocidní látky. I na nepatrné množství mohou citliví lidé reagovat alergiemi nebo podrážděním pokožky. Nejmenší riziko obsahu škodlivých látek představuje bílá barva. U tónovaných nátěrů mohou být výsledky horší.
Vhodné do interiéru i exteriéru: silikátové barvy jsou vysoce odolné proti povětrnostním vlivům, řasám a plísním a jsou paropropustné.Zdroj: Shutterstock
Silikátové barvy
Silikátové barvy jsou oblíbené především mezi alergiky, protože se většinou vyrábějí bez obsahu změkčovadel, rozpouštědel a konzervačních látek a mají vyšší hodnotu pH, které působí proti tvorbě plísní a řas. Díky tomu je silikátová barva předurčena k použití do interiéru, a to dokonce i do vlhkých prostorů, jako jsou koupelna nebo kuchyně.
Silikátová barva je minerální barva, přesněji řečeno barva, která ve své čisté formě sestává ze dvou základních složek, a to z minerálního pojiva vodního skla, které se nazývá i křemičitan draselný, a z barevného prášku.
Proto se tento typ nátěrů označuje i jako minerální barva nebo barva na bázi vodního skla. Vodní sklo je svým složením podobné sklu. Tvoří ho sloučeniny křemíku a kyslíku, které ve formě soli s obsahem sodíku nebo draslíku vytvářejí ve vodě čirou želatinovou hmotu.
Existují dva typy
Rozlišujeme dva typy silikátových barev. Jednosložkové silikátové barvy (označované jako 1K), nazývané i organo-silikátové nebo disperzní silikátové, které obsahují až 5 % syntetických disperzí a malé množství organických rozpouštědel pro zlepšení zpracovatelnosti a technických vlastností.
Dále jsou to dvousložkové silikátové barvy (označované jako 2K), které neobsahují organická rozpouštědla ani syntetické disperze, a proto jsou z ekologického hlediska vhodnější než jednosložkové barvy.
Silikátové barvy jsou vhodné na minerální podklady, jako jsou:
- cement,
- beton,
- sádra
- nebo vápenaté omítky.
Nejsou vhodné na přetírání plastových či olejových barev.
Máte chuť na pestré odstíny? Vápenné barvy se dají jednoduše natónovat pigmenty nebo barevnými pastami.Zdroj: Shutterstock
Vápenné barvy
Alternativou k disperzním nátěrům je vápenná barva. Vápno přitom představuje jednu z nejstarších nátěrových látek, kterou lidstvo zná. Používá se především na sanaci historických budov. Vápenná barva neobsahuje prchavé látky, dokáže regulovat vlhkost a stará se o zdravé vnitřní klima.
Tento minerální, vysoce alkalický nátěr je známý i pro svou účinnost proti mikrobům a plísňovým sporám, protože svojí hodnotou pH 12 působí antibakteriálně a dezinfekčně.
Vhodným podkladem pro vápenné nátěry jsou:
- hliněné omítky,
- cihly,
- pórobeton,
- vápenopískové cihly
- nebo staré vápenné omítky.
Nejsou však vhodné na přetírání silně vázaných barev nebo tapet, protože díky svému alkalickému složení mohou starý nátěr rozrušit.
Nanášení vápenné barvy však není úplně pro začátečníky. K dosažení úplného překrytí je potřeba nanést více vrstev nátěru, které by měly důkladně vyschnout (min. čtyřiadvacet hodin na jeden nátěr), což vyžaduje poměrně hodně trpělivosti.
Kaseinové barvy je možné tónovat přírodními zemitými a minerálními pigmenty.Zdroj: Shutterstock
Kaseinové barvy
Kaseinová barva je nátěr na stěny, jehož pojivo tvoří čistý přírodní kasein (mléčná bílkovina). Jde o látku, která se získává vysrážením především z mléka s nízkým obsahem tuku.
To sice může znít ekologicky, a v podstatě i je, pokud se však podíváme na proces výroby podrobněji, třeba říci, že kasein pochází z mléka získaného z běžné průmyslové produkce, kde krávy často nejsou chované v podmínkách odpovídajících jejich přirozeným potřebám.
Na výrobu kaseinové barvy se používají sušené a namleté kaseinové vločky. Protože samotný kasein nemá dostatečné pojivové vlastnosti, je potřeba přidat alkalické látky, například draselnou sůl, sodu, uhličitan amonný (hirschhornská sůl), borax a hašené vápno. Tyto barvy se nazývají i vápenokaseinové barvy. Jako barevné pigmenty se do nich přidávají přírodní zemité a minerální složky.
Hliněné barvy
Hliněná barva je z hlediska ekologické a zdravotní nezávadnosti téměř nepřekonatelná. Obsahuje čistě přírodní složky, jako jsou rostlinný škrob, jílová moučka a celulóza.
Reguluje vlhkost v interiéru, je antistatická a pohlcuje pachy, je šetrná k životnímu prostředí při výrobě i likvidaci, snadno se nanáší a vytváří sametově matný povrch. Prodává se připravená k okamžitému použití nebo v práškové formě, kterou je potřeba před aplikací rozmíchat.
Hliněná barva se vyrábí v mnoha přírodních odstínech – od žluté přes světlé béžové a zemité hnědé tóny až po sytě červenou. Pro ideální vnitřní klima je však důležitý i správný podklad.
Hliněná barva není vhodná na všechny povrchy – musí jít o prodyšný a neuzavřený materiál, například hliněnou omítku.
Klihová barva představuje klasický nátěr na stěny v historických interiérech. V současnosti se začíná využívat ve větší míře i v moderních prostorech na bydlení.Zdroj: Shutterstock
Klihové barvy
Klihová barva obsahuje pojivo klíh (od čehož je odvozený i její název) a plnivo vápenec a křídu, dále i vodu, která slouží jako rozpouštědlo. Směs těchto složek vytváří nátěr, který je cenově výhodný, bez zápachu a ekologický.
Je vhodná na všechny minerální podklady a drží bez problémů na:
- omítkách,
- hlíně,
- přírodním kameni,
- sádrovláknitých deskách
- či deskách OSB.
Není vhodná na přetírání disperzních nátěrů. Je rozpustná ve vodě, a proto není vhodná do prostor se zvýšenou vlhkostí a do exteriéru.
Prodává se buď jako prášek, který je potřeba smíchat s vodou, nebo připravená k přímému použití. Je možné ji tónovat zamícháním zemních nebo minerálních pigmentů.
Galerie:
Text: Andrea Dingová
Foto: isifa/Shutterstock, iStock, archiv firem
Zdroj: Časopis Recepty prima nápadů
