Zahrada Zdraví

Objevte léčivou sílu lilku

I když dávní lékaři nedisponovali moderní chemií a přístroji, na základě dlouhodobých pozorování hodnotili lilek nejen jako lahůdkovou, ale i jako léčivou zeleninu. A nemýlili se!

Pestrá a bohatá barevnost zeleniny i ovoce není, tak jako v podstatě nic v přírodě, samoúčelná.

Barvy totiž rostlinám, a především jejich genetickému materiálu ukrývajícímu se v buňkách, ale i v plodech, poskytují ochranu před nekontrolovaným působením slunečního záření a jím vyvolanými volnými radikály. Tak i tmavě fialové barvivo ve slupce lilků obsahuje celé spektrum ochranných látek chránících nejen samotnou rostlinu, ale po konzumaci jejích plodů i nás.

Víte, že lilek se prý zrodil ve východní Indii, kde ho pěstovali už před třemi tisíci lety? Odtud se rozšířil do celé Asie, na východ až do Japonska, na západ až k povodí Nilu. Do Evropy se podle dochovaných zpráv dostal až ve 13. století a pěstoval se hlavně v jejích teplejších oblastech. Jeho jméno baklažán pochází z perského „badližan“.

lilek

Chutný ochránce zdraví

Lilek nás chrání nejen před usazováním cholesterolu v cévách a před volnými radikály napadajícími naši DNA a ohrožujícími nás rakovinou. Právě při tomto ochranném působení je nejaktivnější látka zvaná „nazunin“, která byla izolována z tmavofialového barviva lilkové slupky.

Tato látka patří do skupiny antokyanů a je velmi silným antioxidantem, který přímo požírá pro nás tak nebezpečné volné radikály, které zapříčiňují mnohá i ta nejvážnější civilizační onemocnění, jako je rakovina, ale jsou zodpovědné i za naše předčasné stárnutí. Nazunin navíc chrání i tělesné tuky před tzv. lipidovou peroxidací, čímž chrání před oxidací i LDL cholesterol, a tím mu brání usazovat se v cévách.

Protože i náš mozek se skládá převážně z tukových látek, i on je velmi citlivý na oxidaci a napadání volnými radikály, takže i mozek výrazně profituje z tohoto silného antioxidačního působení nazuninu. Kromě toho se nazunin váže i na tělesný přebytek železa, který, jak víme, se též podílí na nepříznivých oxidačních procesech v našem těle.

lilek

Lilek též stimuluje zachování lidského rodu – tedy naši plodnost i k ní potřebnou láskyplnou aktivitu. Už tisíciletí se traduje i využívá lilek především v asijských a arabských zemích jako jedno z nejchutnějších afrodiziak. S tím úzce souvisí i jeho schopnost snižovat cholesterol v krvi, čistit naše cévy, aby nám, tedy hlavně mužům, krev proudila všude tam, kde je jí v určitých situacích nejvíce třeba.

Lilky však mají i širší léčebně podpůrné působení. Jsou diuretické, podporují tvorbu moči aktivizací filtrační činnosti ledvin, proto je vhodné je konzumovat při ledvinových kamenech, hlavně při prevenci jejich tvorby. Pomáhají při zadržování tekutiny v těle a, jak bylo řečeno, i při kardiovaskulárních onemocněních. Podporují správnou funkci žlučníku, upravují vylučování žluče a tvorbu šťáv v pankreatu. Jsou užitečné i pro lidi s pomalým trávením a žlučníkovou dyspepsií. Působí i jako mírné laxativum.

lilek

Pěstitelské nároky

  • Optimální denní teplota při pěstování je 20 – 26 °C, noční 16 – 18 °C, při teplotě 10 °C už zastavuje růst a teplota 5 °C ho ničí, vhodná vlhkost vzduchu je 70 %.
  • Protože má poměrně dlouhé vegetační období, je nutné, abychom už koncem února začali předpěstovávat jeho sazenice – nejlépe v zakořeňovačích nebo malých kontejnerech, abychom při výsadbě na stanoviště neporušili jeho kořen, na což je citlivý.
  • Semena klíčí už při 13 °C, vyklíčí za osm až čtrnáct dní, optimální denní teplota při předpěstování sazenic je 20 – 25 °C a noční 15 – 18 °C.
  • Ven vysazujeme sazenice předem otužované až po jarních mrazících, kdy se teplota ustálí, což bývá po polovině května.
  • Rostliny vysazujeme po jedné ve sponu 40 × 40 cm na vodu a trochu hlouběji, přihrneme je půdou a hned zalejeme, nebo je vysazujeme do černé fólie, která zvýší teplotu půdy, udrží lépe vláhu a brání růstu plevele.
  • Zvýšit si pěstitelskou jistotu u lilku můžeme jeho vysazením do skleníku nebo fóliovníku, případně do jednoduchých klimatizačních buněk.
  • Lilek vyžaduje půdu nejlépe středně těžkou, ale roste i na lehčích půdách, pokud obsahují dost humusu a jsou zavlažovány. Půda by měla mít pH 6,5 – 7.
  • Vysoké nároky na živiny a humus v půdě zajistíme, když už na podzim půdu pohnojíme alespoň třiceti kilogramy chlévského hnoje nebo obohaceného kompostu na deset metrů čtverečních a na jaře před výsadbou ještě přidáme superfosfát a síran draselný nebo Cererit.
  • Za vegetace můžeme rostliny zalít hnojivými zákvasy z rostlin, nejlépe v době nasazování plodů. Celková potřeba živin je 120 g N, 60 g P205, 140 g K20 na 10 m².
  • Lilek je náročný na soustavné udržování přiměřené vlhkosti půdy. Za nedostatku vody shazuje květy i plody, případně jsou plody nedorostlé a hořké.
  • Důležité závlahy jsou při vysazování, před kvetením, při nasazování plodů a později podle potřeby. Do poloviny června by dávky závlah podle typu půdy měly být asi 20 mm, potom až 30 mm, a to v pěti až sedmi závlahových dávkách nebo v týdenní periodicitě.

lilek

Plody dozrávají 25 až 40 dnů po odkvětu. Na jedné rostlině ponecháváme jen pět až sedm plodů, které začínají dozrávat v polovině srpna.

Pěstování

Lilek vejcoplodý (Solanum melongena) je velmi teplomilná rostlina z čeledi Solanaceae příbuzná rajčatům, paprikám i bramborám, a tedy je i podobně náročná na teplo, slunce, výživu i vodu. U nás ho pěstujeme jako jednoletou rostlinu, která dorůstá do výšky 0,8 – 1 m, větví se a vytváří bohatou kořenovou soustavu.

Listy má tuhé, podlouhle vejcovité, celokrajné, plytce vykrajované a na rubové straně plstnaté.
Květy jsou velké, fialové, s výrazným kalichem a vyrůstají jednotlivě v úžlabinách listů. Květy jsou samosprašné, ale ve skleníku je vhodné občas jimi zatřást, aby se pyl dostal na bliznu.

Plod je bobule vejcovitého, hruškovitého, kulovitého nebo válcovitého tvaru s délkou až 30 cm. Slupka plodů je hladká, lesklá, většinou tmavě fialová či purpurová, ale byly vyšlechtěny i odrůdy s plodem barvy bílé, žluté, oranžové, červené.

Dužina plodu je bělavá až zelenavá, houbovitá, křehká s velkým počtem drobných žlutých semen, která ale při jídle nepřekážejí.

Dostupných odrůd je mnoho, osvědčené fialové odrůdy jsou Violeta Lunga, Black Beauty, Český raný či bílá odrůda Rotonda Bianca.

Sběr

Plody sbíráme ještě před botanickou zralostí, tedy když mají ještě semena měkká a jemná, dužina je též jemná, jsou ale už dorostlé do své velikosti, vybarvené, na omak pevné, ale pružné. Netrháme je, ale stříháme i s krátkou stopkou. Plody můžeme skladovat při teplotě 10 °C a 90% vlhkosti vzduchu asi dva až tři týdny, nižší teploty plody poškozují. Po rozkrojení dužina na vzduchu hnědne, čemuž zabráníme jejich ponořením do okyselené vody.

Text: Ing. Jaroslav Pížl
Foto: isifa/Shutterstock

Komentovat

Nepřehlédněte