Zahrada

Jak udělat skleník nebo fóliovník s levným vytápěním?

Jelikož jsou pěstitelské podmínky z hlediska vhodných teplot poměrně rozdílné na celém našem území, je potřeba k nim přizpůsobit i vhodný typ pěstitelského zařízení.

skleník, předjarní výsadba

Hlavně s rozumem

Během léta někde můžeme venku bez problémů pěstovat i tropické rostliny, jinde zase těžko dozraje běžná domácí zelenina. Volba typu pěstitelského zařízení je proto velmi ovlivněna klimatickými podmínkami. Je samozřejmé, že hlavně u poloteplých a nevytápěných pěstitelských prostorů je na klimatu závislý i termín prvního výsevu či vysazení sazenic. V prvé řadě je termín ovlivněn dostatkem světla, který závisí i na tom, zda máme dost tepla přírodního (termální vody, solární panely nebo větrné elektrárny) nebo odpadního, například z domu (do určité míry se to týká i k domu přistavěných zimních zahrad či větších zasklených verand). Protože zabezpečení světla i tepla především v zimních měsících není levné, při pěstování se vždy snažíme o snížení tepelných ztrát nebo o získání laciného zdroje tepla, protože chceme, aby naše investice do stavby skleníku či fóliovníku byla během roku co nejdéle využitá.

Teplota ve skleníku

Máme tedy na výběr z následujících typů skleníků nebo podobně provozovaných fóliovníků.
» Nevytápěný – vvyužívá se, když už nehrozí mrazy;
» Občas vytápěný – obvykle se v něm přitápí v březnu a v dubnu, přičemž se využívá i nástelka listí či kompostu a hnoje, nebo se brzké předpěstování sazenic provádí jen v jeho vytápěné části, která se od nevytápěné izoluje závěsem z nopové fólie;
» Studený skleník – udržuje se v něm teplota nad bodem mrazu a často slouží k přezimování některých květináčových rostlin;
» Temperovaný skleník – přes zimu se v něm udržuje teplota 10 až 14 °C, která může v noci klesnout o 3 °C;
» Vytápěný skleník – udržuje se v něm teplota 18 až 21 °C, v noci může klesnout o 3 °C; obvykle slouží k pěstování tropických rostlin a exotické zeleniny.

Náročnost na vyhřívání pěstitelského prostoru v chladném období roku je závislá na nárocích pěstovaných rostlin, klimatických podmínkách a tepelněizolačních vlastnostech použitého konstrukčního materiálu, tedy kostry a průsvitného obložení.

skleník, předjarní výsadba, vytápění skleníku

Optimální materiál kostry

Kostra skleníku podle druhu použitého materiálu může představovat i velmi výrazný tzv. tepelný most pro únik tepla, a proto by měla mít co nejmenší tepelnou vodivost, tedy pokud je to možné, neměla by být jen kovová, ale z takového materiálu, který má i dostatečně dlouhou životnost při minimální údržbě. Takovými jsou především novější speciální materiály na skleníky a zimní zahrady vyrobené z plastu s dobrými tepelněizolačními vlastnostmi, dostatečnou pevností, často ještě i vnitřně zpevněné kovem. Dobře odolávají povětrnostním podmínkám i slunečnímu záření, nemusí se povrchově ošetřovat a mají dostatečnou životnost–tímto materiálem je tvrzený PVC.
Dostatečně pevné dřevo odolné proti povětrnostním vlivům, tedy preparované a povrchově dobře ošetřené, lze též použít. Z hlediska tepelné propustnosti rámu oken dřevo vyhovuje. Starší, opotřebované dřevo má však menší životnost.
Tímto způsobem se obvykle využívají i stará bytová okna, která jsou zdvojená, plastová okna dokonce vybavená izolačním dvojsklem.

Izolace obvodových základů

Při stavbě klasického skleníku na úrovni okolního terénu je důležité, abychom provedli základ až do hloubky nezamrzající půdy a abychom po celé hloubce základy zvenčí, případně ještě i zevnitř, obložili odolnou nenasákavou tepelněizolační vrstvou, například polystyrenem, který by chránil půdu, ale i nadzemní sokl před pronikáním venkovního chladu do skleníku a blokoval únik tepla. Ideální je, když to uděláme hned při jeho budování, ale je velmi užitečné, když to uděláme i dodatečně, protože ochrana teploty půdy ve skleníku je pro rozvoj pěstovaných rostlin velmi důležitá.

skleník, předjarní výsadba, vytápění skleníku
Tento skleník díky podezdívce a dobrému zasklení šetří nejen teplem, ale i vodou, kterou si sbírá ze střechy do nádrže.

Zdvojení stěn skleníku

Především v zimě můžeme na přechodné období velkých mrazů zdvojit průsvitné stěny skleníku pomocí jednoduché fólie, kterou připevníme na sklo nalepenými šroubovatelnými příchytkami, aby i okraje fólie byly ke sklu přitisknuty a zpoza fólie neproudil vzduch, ale vytvořil jakýsi vzdušný tepelněizolační prostor. Místo jednoduché fólie můžeme použít nopovou bublinkovou fólii, která má vyšší tepelněizolační schopnost.
U tohoto zdvojení musíme počítat se sníženou světelnou propustností, tedy i s přisvětlováním pěstovaných rostlin – proto tento způsob využíváme jen dočasně.
Ve skleníku si můžeme též udělat malý tunelový fóliovník. Pokud na zimní pěstování nepotřebujeme celý velký skleník, můžeme jeho část tepelněizolační fólií oddělit a vyhřívat jen menší pěstitelskou část.

Kolik tepla je třeba na malý skleník

Podle vypočítaných hodnot potřebného tepelného příkonu si zvolíme způsob vytápění a provozní režim zařízení. Je-li velikost modelového skleníku: šířka 2,64 m, délka 3,87 m, výška hřebene 2,35 m, výška bočních stěn 1,65 m, půdorysná plocha 10,21 m2, plocha krytiny včetně konstrukce 32,6 m2, jaká bude jeho tepelná ztráta?
Skleník může být pokryt lexanovými tabulemi (tloušťka 16 mm) nebo izolačním sklem. V obou případech počítáme s koeficientem prostupu tepla k = 2,98. Tento koeficient je mírou proudění tepla přes 1 m2 daného materiálu při teplotním rozdílu 1 °C. Předpokládáme-li, že průměrná venkovní teplota bude -15 °C a vnitřní teplotu chceme udržet na hodnotě +10 °C, tak jejich rozdíl, tedy 25 °C, musíme zabezpečit dodáním tepla. V našem případě to bude vyžadovat tepelný příkon v hodnotě: 36,6 m2 × 25 °C × 2,98 = 2726,7 kcal/hod = 3 171,1 W.
Vypočítané množství tepla více než 3 kW, například z jedněch kamen „peterek“ běžících na poloviční výkon, musíme do skleníku nepřetržitě dodávat, pokud ho chceme při uvedených teplotách temperovat na 10 °C.

Použijeme-li další uvedené postupy, mnoho z tohoto tepla udržíme ve skleníku (či fóliovníku) nebo si ho zabezpečíme lacinějším způsobem než jen drahým klasickým vytápěním.

Temperování zemním teplem

Výborným způsobem, jak využít tepla přirozeně akumulovaného v hloubce půdy, je udělat si skleník zčásti zanořený do půdy, tedy tzv. zemní skleník. V něm je středová cestička vytvořena v hloubce 70 až 100 cm, ve které půda už nepromrzá. Důležitá je výška spodní vody – ani po deštích nesmí skleník zaplavovat. Do půdy zanořené stěny skleníku musí být dostatečně pevné, zajištěné proti sesuvu a též tepelně izolované polystyrenem. Záhonky jsou obvykle na úrovni venkovní půdy. Tímto zanořením se nadúrovňová výška skleníku podstatně sníží, čímž výrazně zmenšíme i plochu pro únik tepla průsvitnou krytinou a kostrou skleníku. Takový skleník má ještě tu výhodu, pokud bychom ho i přihřívali nějakým zdrojem tepla, že budeme zahřívat celkově menší prostor a současně využívat i zemní teplo. Další výhodou je, že když stojíme v hluboké středové chodbičce, pracujeme s rostlinami jakoby na úrovni stolu.

skleník, předjarní výsadba, vytápění skleníku
Skleník částečně zapuštěný do země je z hlediska tepelných ztrát nejekonomičtější možností.

Vyhřívání odpadním teplem

Když skleník postavíme především severní stěnou ke stěně budovy, která je vyhřívaná, tak už samotné teplo z budovy skleník přihřívá a do této stěny se akumuluje i teplo ze slunečních paprsků pronikajících do skleníku. V noci se zase z něho teplo uvolňuje. Takto skleník přistavený ke stěně budovy však můžeme přímo napojit například přes vstupní dveře na vyhřívané ovzduší budovy. Teplo tak získává nejen skleník, ale i původní stavba.

Fotopanely a sluneční kolektory

Dražší z hlediska investic, ale s nízkými provozními náklady, je zimní i předjarní nepřímé vyhřívání skleníku fotovoltaickými panely měnícími sluneční energii v elektrický proud, kterým můžeme skleník přes ohřívače s ventilátorem už přímo vyhřívat, případně v zimě takto můžeme přihřát i závlahovou nebo vytápěcí vodu.
K jejímu ohřátí, vytápění nebo k ohřátí vytápěcího vzduchu, který potom vháníme do skleníku, můžeme využít i sluneční kolektory pro ohřev vzduchu nebo pro ohřev vody (v zimě nemrznoucí směsi), jíž potom skleník vytápíme.

Klasické vyhřívání

Je elektrické a plynové, ale při delším provozu je drahé. K přihřívání v předjarním čase lze použít i propan-butanové bomby, které do určité míry produkují pro rostliny důležitý oxid uhličitý, nebo v blízkosti vyhřívané budovy můžeme skleník napojit i na její systém ústředního topení.

Pařeniště ve skleníku

Takzvané biologické teplo si však můžeme přímo vyrobit i v samotném skleníku tak, že si v něm vlastně vytvoříme klasické pařeniště, ve kterém při chemické reakci rozkladu biologických materiálů vzniká teplo. Jako výhřevný materiál použijeme ještě málo rozložený kompost, podstatně lépe ale půdu prohřeje koňský hnůj. Pokud bychom toto vnitřní pařeniště nezakryli, tak do určité míry temperujeme celý skleník. Když vytvořené pařeniště přikryjeme klasickým okny, vytvoříme jakýsi skleník ve skleníku, v němž bude teplota podstatně vyšší a budeme v něm moci pěstovat i choulostivější rostliny nebo sazenice než v samotném nevytápěném nebo jen temperovaném skleníku. U tohoto způsobu ušetříme i tím, že nebudeme vytápět celý velký prostor skleníku.

Tip: Pokud nemáte prostředky na stavbu skleníku, využijte levnou možnost překrytí záhonu fólií!

skleník, předjarní výsadba, vytápění skleníku
Výsadbová fólie ušetří vodu a teplo v půdě i ve skleníku. Brání růstu plevele.

Zahrádkář Jaroslav radí

  • Vyberme si takový typ a způsob provozu skleníku, který vyhovuje našim cílům, danému klimatu a našim časovým i finančním možnostem. Při výběru můžeme postupovat tak, že si zvolíme stavbu více univerzální – s tím, že v budoucnosti ji můžeme postupně doplňovat například i o vytápění, případně další automatizační prvky (automatické větrání, zavlažování, měření tepelných a vlhkostních parametrů, signalizaci poruch aj.).
  • Hlavně v předjarní době, kdy sluníčko alespoň za oknem či ve skleníku a fóliovníku už celkem hřeje, je vhodné sluneční teplo akumulovat a potom v noci, když se venku citelně ochladí, ho využít alespoň na temperování skleníku. Můžeme to dělat několika způsoby.
  • Nejjednodušší způsob je, když ztmavíme povrch půdy například tmavým kompostem nebo rašelinou, které přijímají ze slunečních paprsků více tepla než světlý povrch půdy, a současně tím zlepšíme i kvalitu půdy pro pěstované rostliny.
  • Další způsob je akumulace tepla v sudech se zavlažovací vodou či v jiných nádržích ve skleníku, v kterých voda v noci pomáhá udržet přijatelnou teplotu vzduchu a zahřátá poslouží k závlaze pěstovaných rostlin, které bychom i tak studenou vodou neměli nikdy zalévat.
  • Místo vody k akumulaci tepla můžeme použít i jiné materiály, jako například středně silnou kamennou drť umístěnou nad povrchem půdy na severní stěně skleníku nebo pod zemí. Umístěna by měla být tak, abychom ve skleníku pomocí malého ventilátoru mohli kameny během dne prohánět sluncem ohřátý vzduch, čímž se tyto kameny nahřejí, a potom v noci zase pomocí ventilátoru vzduch ve skleníku temperovat.

Text: Ing. Jaroslav Pížl
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů

Komentovat

Nepřehlédněte