jedovate rostliny

Čeští obrozenci byli při vymýšlení názvů květeny kreativní a dokázali nejednou přesně vystihnout, jak se daná rostlina chová. Nemusíte vědět o bylinách nic, ale když slyšíte libozvučná jména, jako je heřmánek, mateřídouška nebo prvosenka, a hned tušíte, že jde o rostliny krásné a přínosné pro člověka. Jak rozdílně zní druhy jako rulík zlomocný nebo bolševník. Anebo rostlina, o které dnes chceme mluvit - rozpuk jízlivý.

Zahrada má být místo klidu. Místo, kde se člověk může zastavit, zhluboka nadechnout, něco zasadit, něco ostříhat a mít z toho dobrý pocit. Jenže občas mezi kvetoucími a užitečnými rostlinami narazíte na druhy, které dokážou zklidněnou zahradu proměnit v problémové území. Některé jsou jedovaté, jiné se šíří jako lavina – a pak jsou i takové, co umí obojí.

Krása je nejednou dvousečná. Některé rostlinné krasavice totiž produkují pálivé, hořké, nechutné nebo i jedovaté látky, které mají za úkol odpudit potencionální konzumenty.

Dotaz: Plánujeme založení zahrady na malém pozemku u městského domu. Máme dnes již ročního syna, který vše neustále ochutnává. Jaké rostliny bych do zahrady neměla sázet? Mám se zaměřit pouze na jedlé rostliny nebo mohu sázet i rostliny okrasné?

Zvláště máte-li DĚTI, je nutné dohlédnout na VÝSKYT JEDOVATÝCH ČI TRNITÝCH DŘEVIN v zahradě i v bytě. Málokdo si toto RIZIKO uvědomuje či připouští. Nejčastěji se tak na živý plot využívají mírně jedovaté jehličnany v podobě zeravu (Thuja sp.) či cypřiše (Chamaecyparis sp). S oblibou se vysazují i tisy, celé smrtelně jedovaté.