Ještě na přelomu října a listopadu mnoho z nás rádo zavítá do lesa na houby. Pořád je zde co najít, i když doba praváků a křemenáčů už pominula. Možná nám v lese padne zrak na houbu s rezavě hnědým kloboukem. Dá se snadno zaměnit za václavku. Takový omyl ale může přijít hodně draho.
Čeští obrozenci byli při vymýšlení názvů květeny kreativní a dokázali nejednou přesně vystihnout, jak se daná rostlina chová. Nemusíte vědět o bylinách nic, ale když slyšíte libozvučná jména, jako je heřmánek, mateřídouška nebo prvosenka, a hned tušíte, že jde o rostliny krásné a přínosné pro člověka. Jak rozdílně zní druhy jako rulík zlomocný nebo bolševník. Anebo rostlina, o které dnes chceme mluvit - rozpuk jízlivý.
Zahrada má být místo klidu. Místo, kde se člověk může zastavit, zhluboka nadechnout, něco zasadit, něco ostříhat a mít z toho dobrý pocit. Jenže občas mezi kvetoucími a užitečnými rostlinami narazíte na druhy, které dokážou zklidněnou zahradu proměnit v problémové území. Některé jsou jedovaté, jiné se šíří jako lavina – a pak jsou i takové, co umí obojí.
Krása je nejednou dvousečná. Některé rostlinné krasavice totiž produkují pálivé, hořké, nechutné nebo i jedovaté látky, které mají za úkol odpudit potencionální konzumenty.
Dotaz: Plánujeme založení zahrady na malém pozemku u městského domu. Máme dnes již ročního syna, který vše neustále ochutnává. Jaké rostliny bych do zahrady neměla sázet? Mám se zaměřit pouze na jedlé rostliny nebo mohu sázet i rostliny okrasné?
Zvláště máte-li DĚTI, je nutné dohlédnout na VÝSKYT JEDOVATÝCH ČI TRNITÝCH DŘEVIN v zahradě i v bytě. Málokdo si toto RIZIKO uvědomuje či připouští. Nejčastěji se tak na živý plot využívají mírně jedovaté jehličnany v podobě zeravu (Thuja sp.) či cypřiše (Chamaecyparis sp). S oblibou se vysazují i tisy, celé smrtelně jedovaté.
Nejrozšířenější choroby rostlin, škůdci a fyziologické poruchy. Podle čeho je poznáte? Jaká ochrana je účinná?
