V bungalově se staletými modrými kamny

Nemovitost: Přízemní rodinný dům s plochou 90 m2
Rozpočet: Cca 155 000 Kč

Kdo tady bydlí: Jarka je manažerka, momentálně na mateřské dovolené, její manžel Jerguš je vyučený krejčí, ale pracuje jako technik v elektrárně. Důležitými členy domácnosti jsou i jejich dva synové – Jerguškovi budou brzy čtyři roky, jeho mladšímu bratrovi Jonáškovi dva.

Změna podle vlastní fantazie

Jarka vyrůstala v rodinném domě, Jerguš v činžáku. A přestože se Jerguš stále považuje spíše za „bytový typ“, společně bydlí v domě, po kterém Jarka toužila.

Nevelký bungalov měl původně jen 83 m2. Přístavba předsíně zvětšila obytnou plochu na 90 m2 a vyřešila hned několik problémů. „Dříve bylo uvnitř chladno a nebylo příjemné vejít téměř přímo do obývacího pokoje. Chyběl nám prostor, kde bychom se mohli všichni zout a svléknout se a kde by se daly odložit boty a kabáty,“ vysvětluje Jarka. V zahradě za domem zas přibyla zastřešená terasa, která navazuje na obývací pokoj, malá dílna a skalka. Dvojice postupně upravuje i zahradu, kterou si rodinka užívá zejména v létě. Časem by chtěli terasu zasklít a učinit z ní zimní zahradu či spíše Jergušův ateliér, kde by mohly vznikat jeho vlastní originální modely.

„Jsem totiž krejčí. Mám rád módu a celkově design a rád věci vytvářím a různě přetvářím − když něco vidím, hned si představuji, co by se z toho dalo udělat, jak by se to dalo použít,“ vysvětluje Jerguš, kterému fantazie neustále pracuje na plné obrátky. A přesně tak vznikalo i zařízení jejich domu − podle vlastní fantazie, recyklací či upcyklováním a vlastnoručně.

„Věci nemusí být stoprocentní. Mám rád nedokonalost. Ruční práce dává věcem takovou zvláštní krásu. Nikdy nedělám věci podle předlohy. Různé materiály a předměty mne inspirují – hned vidím, co by se z nich dalo vytvořit.“ Jerguš

Ložnice je zařízena stejně jako celý dům − jednoduše, funkčně a samozřejmě hlavně vlastnoručně vyrobeným nábytkem. Bílá komoda je jediný kus, který si dvojice koupila.

Dvojici se nejvíce líbí volný prostor bez skříní, do jejich domu však musel Jerguš nějaké skříně přece jen udělat. „Původně jsme jednu místnost využívali jako šatnu, což pro nás bylo ideální řešení. Ale když se narodil Jonášek, potřebovali jsme další dětský pokoj,“ vysvětluje Jarka. „A věci někam odložit. Bez toho nelze udržovat pořádek,“ konstatuje.

V modro-bílém převedení

„Jsme oba takoví modro-bílí, tyto barvy máme nejraději,“ přiznávají se domácí. „Náš dům má díky tomu přímořskou atmosféru, jakoby tu bylo stále léto. Modro-bílou látku na potahy, kterou jsme potáhli čalounění křesla, taburet a několik polštářů, jsme si přivezli z Itálie.“ I stará kachlová kamna, která dominují dennímu prostoru, jsou netypicky modrá.„Dlouho jsme je sháněli, dokud jsme nenašli taková, jaká jsem si představoval,“ vzpomíná Jerguš. „Prodávala se různá − zelená, hnědá, béžová. Ale to nebylo ono. Nakonec jsme našli tuto staletou pec v domě, kde prý kdysi byla první benzinová pumpa na Slovensku. Projeli jsme kvůli ní 200 km,“ směje se.