Interiér

Na návštěvě: Dům plný vzpomínek

Paní Simona zdědila dům po prarodičích. Její dědeček ho v mládí postavil vlastníma rukama, a jak se jeho rodina rozrůstala, přibýval i počet místností. Po odchodu prarodičů začal dům chátrat. A protože na něj měla paní Simona krásné vzpomínky, předsevzala si, že ho dá do pořádku.

venkovský dům

Dům se začal rekonstruovat v hodině dvanácté. Jedna z nosných stěn padala vlastní tíhou, bylo ji třeba v základech podepřít a připevnit ke komínu. Protože byl dům roky neobývaný, bylo nutné rekonstruovat úplně všechno – od podlah a omítek přes střechu, po vytápění a elektrické vedení. Díky tomu mohla budoucí majitelka povolit uzdu své fantazii a svým představám a vytvořit si domov podle svého gusta.

venkovský dům

Do domu se vstupuje předsíní, z níž se dá dostat do ložnice majitelky a do kuchyně. V původní kuchyni a ložnici, které tvořily srdce domu, byla vybourána příčka, čímž vznikl velký otevřený prostor pro kuchyň, jídelnu i obývací pokoj. Ve starém domě se na kuchyň napojovala spíž a koupelna. Teď se však z koupelny stala chodba vedoucí do ložnice, ze spíže je nyní koupelna a z kurníku, který byl „opřený“ o spíž s koupelnou, ložnice pro syna. V tomto pokoji se nachází původní kamenná stěna s malým oknem, na kterém sedávaly slepice. Přiznaný kámen pokoj zútulňuje a zapůsobí už na první pohled. Za ložnicí se dnes ještě nachází technická místnost. Díky tomu získal dům půdorys ve tvaru písmene L.

venkovský dům

Škvárové podlahy byly odvlhčeny a nahrazeny betonem s podlahovým vytápěním, na který byla položena plovoucí podlaha věrně imitující dřevo. V kuchyni a obývacím pokoji se podařilo zachovat původní trámy. Pro posílení celkového dojmu byly takto upraveny i stropy ostatních místností. Hliněné stěny se taktéž podařilo zachránit, ale bylo nutno podřezat zdivo a izolovat ho. Na povrch stěn byla nanesena speciální hliněná omítka potřená kaseinovými barvami.

venkovský dům

S nádychem exotiky

Mezi předsíní a kuchyní nejsou dveře, takže místnosti jsou propojeny. Podlahu tvoří cementová dlažba z Maroka. Na skříňce u vstupu je umístěn rám okna, který byl přetvořen v ozdobný věšák. Nejvýraznější dekoraci tvoří turistické boty majitelčina syna z dob, kdy byl malým dítětem.

venkovský dům

Porcelán po babičce

Mnoho kousků v domě je spojených s milými vzpomínkami. Šálky, sklenice, talíře a mlýnky, které lze v kuchyni vidět, používala ještě babička současné majitelky. Porcelán je památkou na dědovy cesty do Vídně. Paní Simona tak ve svém domě propojuje tradici a venkovskou estetiku s dalekými cestami. Dům je pro ni výjimečný hned z několika důvodů. Nejenže v něm trávila jako dítě veškeré letní prázdniny se svými milovanými prarodiči, ale tento dům byl pravděpodobně stavěn na původním morovém hřbitově. Paní Simona to nepovažuje za strašné, naopak, ze svého pozemku cítí sálat pozitivní energii a vždy, když přijde, má pocit, že na ni někdo dává pozor a je hrdý, že tento dům zachovala.

V poličce, která vznikla ve výklenku, kde byly předtím dveře do spíže (dnes koupelna), se nacházejí sklenice po babičce a porcelán po dědovi. Dokonce zde můžeme najít i staré kuchyňské pomůcky. Na protější straně jsou fotky rodinných příslušníků.

venkovský dům

Odhaleá stěnan

Kamenná stěna v ložnici syna je původní. paní Simonu řemeslník přesvědčoval, aby ji kvůli izolaci dala překrýt. Nakonec však našla řemeslníka, který ji podpořil v rozhodnutí nechat stěnu odhalenou.

venkovský dům

Inspirativní interiér

Velkou vášní paní Simony je rekonstruování starého nábytku. Dům chtěla mít zařízený ve venkovském stylu, neváhala proto chodit po bazarech a sledovat nabídku internetových burz. Kromě tří skříní, stolku a několika židlí pochází veškerý nábytek odtud. Kupovala jej často v žalostném stavu a následně ho opravovala. Barvila ho především v odstínech bílé, šedé a tyrkysové – svých oblíbených barvách. Zároveň oživila i několik nepotřebných předmětů a našla jim nové funkční využití. A tak se z okenních špalet stala čela postelí, ze starých dveří zrcadlo, z informační tabule požární stanice z roku 1900 fotografická nástěnka členů rodiny. Inspiraci čerpala z anglických časopisů o venkovském bydlení, internetových stránek a shromažďovala obrázky, jejichž styl se jí líbil. Inspiraci hledala i během dovolených, ze kterých si nosila nejrůznější suvenýry. Truhla z Malajsie, ozdobné kachličky z Turecka, cementové dlaždice z Maroka či látkové potahy z Číny zapadají do celkového vyznění.

Text: Katarína Orviská
Foto: Miro Pochyba
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů

Komentovat

Nepřehlédněte