Připravila: -ih- a Jana Šlefrová, foto: Ravak, SIKO, Crabtree, Kaldwei, Villeroy & Boch
Nebojte se experimentů
Není barvy, která by se dnes nemohla objevit na obkladech v koupelně…! Najdete tu jak jemné přírodní odstíny, tak výrazné kontrastní barvy. Mezi oblíbené v současnosti patří dříve nemyslitelné odstíny pistáciové, meruňkové či lila, populární jsou rovněž perleťové mozaiky. Nicméně stále vládne kontrastní kombinace černé, červené a bílé barvy.
Populárním se stalo propojení matných a lesklých povrchů nebo také kombinace větších rozměrů obkladů a mozaiky. Však také vedle klasických velikostí dnes běžně seženete i formáty 75×75, 40×80 nebo velkoformát 120×120.
Obklady lze přitom nahradit i vinylovými tapetami. Snadno se udržují (stačí je otřít vlhkým hadříkem) a dokážou také zakrýt nerovnosti na stěnách. Další variantu představují sklovláknité tapety, napodobující plastický dekor se strukturovaným povrchem. Jsou vysoce přilnavé a paropropustné, takže nehrozí, že by se začaly odlupovat od stěny. I ony dobře skryjí případné nedostatky a nerovnosti povrchu.
Budiž změna…!
Patříte-li k těm, kdo čas od času rádi proměňují svůj životní prostor, uvítáte možná pár nápadů na změny i ve své koupelně. Není totiž potřeba hned bourat stěny či měnit obklady. Vyměnit ale můžete třeba klasický koupelnový nábytek – třeba za trendy kousky v retro stylu nebo za klasický nábytek, určený do jiných částí bytu. Ovšem je-li ze dřeva, musíte ho opatřit vhodnou ochrannou vrstvou proti vlhkosti. Milovníci přírodních materiálů se přitom nemusejí bát ani dřeva na podlaze v koupelně? Dnešní odolné typy podlah nahrávají tomuto trendu. Zrcadlo zase snadno proměníte, když mu pořídíte nový, méně obvyklý rám. Hotová kouzla pak svedete s docela drobnými detaily. Věšáky na ručníky a osušky nikoli z nerezu, ale třeba ze dřeva či z litiny. A s nimi pak slaďte i úchyty na koupelnových skříňkách. Vybavení koupelny pak doplňte (je-li to vhodné pro konkrétní styl) doplňky třeba z proutí, ratanu či bambusu. Nabízí se i drátěný systém…
Barvy ze všech nejkrásnější?
Několik měsíců probíhalo v Americe hlasování o tom, jaké barvy nebo barevné kombinace jsou do koupelny nejlepší. Hlavní podmínkou bylo, aby se do barev dala obléknout koupelna jakékoliv velikost a tvaru a neubralo jí to opticky prostor ani vzdušnost. Nejlépe hodnocené přitom byly kombince, ve kterých se vyskytovaly odstíny hnědé.
Údržba koupelnových povrchů
Čeho se vyvarovat
Moderní materiály jsou natolik sofistikované, že většinou nesnesou drsné zacházení. Naopak ocení přípravky citlivé a pokud možno univerzální. Při čištění všech lesklých koupelnových povrchů, ať se již jedná o akrylát, litý mramor, sklo, plast nebo keramické obklady se vyvarujte abraziv, jako jsou nejrůznější písky. Povrchy čištěné přípravky s příměsí abraziv mohou časem nejen zmatnět, ale může dojít až k jejich sedření (například u akrylátu nebo u rámů sprchových koutů). Na mechanické poškození jsou nejnáchylnější barevně lakované rámy nebo ty kovově lesklé. Naopak, oděrek a poškození se nemusíte obávat u matně kovové úpravy satin. Dalším nepřítelem koupelnového vybavení je chlor. Jeho chemické účinky býavjí natolik silné, že při neopatrném používání může zničit zejména hliníkové rámy sprchových koutů a chromové baterie, koupelnové žebříky nebo výpustě u van. Na bílém povrchu koutů a radiátorů zase umí vyrobit nehezké zažloutlé skvrny.
Ošetřit, ale neublížit
Podle jednoduché úklidové matematiky se proto řiďte nároky těch povrchů, které jsou v koupelně nejnamáhanější, to znamená zejména požadavky na čištění van, sprchových vaniček a umyvadel. Zvolte na ně univerzální čistidlo a nejlépe takové, které vám doporučí prodejce v koupelnovém studiu přímo při jejich nákupu. Opatrně i při čištění sifonu. Zanesené sifony van a sprchových vaniček nejlépe zprůchodníte některým z přípravků na bázi hydroxidu sodného. Avšak dávkujte opatrně, nejen se se týče množství, ale i místa aplikace; hydroxid sodný může nenávratně poškodit chromové součásti. Přípravek nabírejte nejlépe lžící a pomalu sypte do odpadu. Pokud byste granulát vsypali do odpadu najednou ve velkém množství, nedojde k jeho pozvolnému rozpuštění ve vodě, ale vytvoří naopak nepropustný slepenec, který odpad účinně ucpe.
Aby sklo neosleplo
Každá voda, s výjimkou dešťové či destilované, obsahuje určité množství rozpustných látek, tzv. solí. Pokud sedimenty solí železa, manganu či křemíku vytvoří se sklem chemickou vazbu, po čase ho ošklivě zabarví až tzv. oslepne. Běžně dostupná chemie pak už nepomůže. Přední výrobci své skleněné součásti sprchových koutů a zástěn už před cestou k zákazníkovi opatřují ochrannou anticalcovou vrstvou, a také pro další údržbu jsou tyto přípravky běžně k dostání. Ačkoli se už tento název stal označením pro celou jednu kategorii, nespoléhejte se však na každý „anticalc“ , který dostanete při nákupu zdarma. Pouze patentovaný prostředek udrží sklo bez poškození se zárukou na 10 let. Před použitím přípravku ovšem sklo důkladně vyčistěte. Jedině tak získá po ošetření vodoodpudivé vlastnosti a neumožní vodnímu kameni korozi koupelnových skel. Při běžné údržbě pak už stačí používat univerzální saponátové čistidlo a jednou za čtvrt roku obnovit působení technologie.
Ať se vana znovu leskne
Drobné škrábance od přílišného drhnutí či zvířecích drápků apod. nebo matná místa můžete přeleštit i sami. Nejprve se ujistěte, že je vaše vana z litého akrylátu (PMMA), protože levné sendvičové vany brousit nelze. Jemné škrábance můžete přeleštit jen brusnou pastou (třeba na autolaky) a následně filcovým kotoučem na vrtačce. Hlubší vrypy neprve přebruste smirkovým papírem o zrnitosti 600 – 1400 (nejprve hrubším a pak jemnějším), bruste pod vodou. Dále opět použijte brusnou pastu a nakonec filc. Pozor – dno vany bruste do 0,5 mm, v lemech vany si můžete dovolit brousit zhruba do hloubky 3 mm.
Vyžeňte plísně 
Jedním z nejúpornějších nepřátel každé koupelny je vlhkost a s ní související plísně (nejčastěji ve spárách kolem vany, v nepřístupných místech u sprchových koutů a zástěn i uvnitř hydromasážních systémů). Nejúčinnější prevencí je systém odvětrávání v koupelně. Plesnivá místa kolem vany se dají odstranit volně prodejnými prostředky proti plísním. Koncepčním řešením problému je použití vanových lišt. Silikonový tmel je sice nutné do spáry použít vždy, ale lišta celou spáru překryje a utěsní. Její udržování je pak podstatně jednodušší, než čištění nestejnoměrně naneseného tmelu, který po usazení nečistot kazí vzhled celého díla.
Těžko přístupná místa
Problematickou oblast představují plísně a nečistoty usazené v nepřístupných místech sprchových koutů. Už při nákupu se proto vyplatí vybrat si sprchový kout s minimem svislých profilů (tzv. půlrámové nebo bezrámové). Na trhu bývají běžně k dostání i kouty, u kterých výrobce myslel i na praktické detaily a vyvinul u nich chytrý mechanismus na odklápění skla dveří. Odkloněním dveřního křídla se při údržbě dostanete i do jinak nepřístupných míst. Hydromasáže, zabudované ve vanách, lze proti plísním chránit buď přikoupením automatického desinfekčního systému nebo do vany občas nalít desinfekční přípravek vyvinutý přímo výrobcem hydromasáží; to zbaví choroboplodných zárodků i trubky pod povrchem vany.
Článek z RPN č. 12/2011.
