Rekonstrukce chaty ze 70. let minulého století uprostřed panenské přírody v srdci Šumavy je důkazem vytrvalosti, odhodlání a čtyř let práce majitele a řemeslníků. Tento čas a námaha se však rozhodně vyplatily.
CHAATA v blízkosti Boubínského pralesa v Jihočeském kraji dnes nabízí nezapomenutelné zážitky. Při této návštěvě jsme se přesvědčili, že co je v rodině, se počítá.
Chata z roku 1969 měla už svoje nejlepší časy dávno za sebou. Potenciál nabízela zejména svou skvělou polohou, do karet jí hrály borovicové lesy a řeka Blanice. A když máte polovinu úspěchu díky jedinečné lokalitě za sebou, je třeba si vyhrnout rukávy a pustit se do toho zbytku.
A to čekalo přesně čtyři roky i majitele dnešního místa s názvem CHAATA. „Byla to chata mých rodičů, na kterou jezdil můj děda. Právě on zde trávil nejvíce času. Žil tu půl roku, nebyla totiž vhodná na celoroční používání,“ začíná nám popisovat náročný proces celkové přestavby.
Původní chata ani zdaleka nenabízela tak velkorysý prostor, majitel však viděl potenciál i zde a nebál se ji až o třetinu zvětšit. „Tyto chaty se stavěly v 70. letech ve svém typickém designu, nově jsem ji zrekonstruoval do více skandinávského stylu a vnesl moderní prvky. Mně se velmi líbí skandinávská architektura a chtěl jsem, aby to něčím připomínalo tento styl a minimalismus,“ říká majitel této nádherné chaty.
Nejvíce času tráví majitelé na terase. V létě se zde dá dokonce i přespat, což podle majitele přináší nezapomenutelný zážitek – vidět padající hvězdy.Zdroj: Amazing Places
Čas zpomalit a odpočívat
Podle něho si tu rodiče nikdy vlastně neodpočinuli, vždy tu jen pracovali. „Chtěl jsem to změnit. Chtěl jsem, aby byla chata v první řadě místem na relaxaci, a užívat si tu ten nekonečný klid. Aby byla každá místnost jedinečná, aby se v každé místnosti lidé cítili dobře a odpočinuli si – od ložnic, koupelny přes kuchyni až po jídelní či obývací část.“
Stavební práce postupně odkrývaly mnohá překvapení. A tak i chata ho místy potrápila, přiznává dobrovolně.
„Pokud rekonstruujete objekt, který jste sami nestavěli, nevíte, co všechno odkryjete. Nevíte, jaké materiály byly použity, když kopnete do země, odhalíte nové věci. Takto jsme například původně měli přistavět jen přední část a přidat okna. Nakonec jsme šli 50 centimetrů do hloubky, udělali jsme nové podlahy, betony a hydroizolaci celé budovy,“ vypočítává majitel. A tak se pravidelně něco navýšilo, něco přidalo a nikdy se nestihl nudit.
Terén práce místy komplikoval
Polovinu věcí si dělal svépomocí, zbytek potřeboval pomoc od řemeslníků a zedníků. Design a celou stavbu si řídil sám bez stavebního vzdělání. „Neměl jsem ani stavbyvedoucího, projektanta či designéra.“
Výzvou při práci bylo i samotné místo. Jde o svažitý terén v lese. „Ten nám dal zabrat a dostat sem stroje a materiál bylo náročné. Hned první den jsme zapadli s betonovou míchačkou, byl podmáčený terén, a tak jsme museli spolu s řemeslníky ručně nosit 10 ton betonu,“ dnes se už majitel nad vzpomínkami pousměje.
Dbal na to, aby se používaly přírodní materiály, a sám přiznává, že hodně energie věnoval práci se dřevem. „Co mi dalo určitě zabrat, bylo broušení modřínového stropu,“ přiznává ještě a doplňuje, že i komunikace s dělníky byla náročná, ale to je u takových typů rekonstrukce běžné všude.
Chata CHAATA se otevírá lesu velkými okny a dřevěnou terasou orientovanou do klidu přírody.Zdroj: Amazing Places
Staré věci nevyhodit
Nejnáročnější pro něj bylo propojit starou chatu s novou a vymyslet to tak, aby nemusel nic rušit a ničit staré prvky.
„Nechtěl jsem zničit staré schody, stropy, dřevěné obložení, chtěl jsem to zachovat, a tak například i strop dostal bílý nátěr. Hodně jsem nad vším přemýšlel, zejména nad tím, jak to celé designově sloučit,“ prozrazuje a dodává: „Vyhodili byste šedesát let starou dlažbu?“
V nové koupelně našla skvělé uplatnění. A ještě něco. „Když si půjdete umýt ruce od borůvek, tak se můžete těšit na ledově studenou vodu z vrtu, který se nachází ve skále hluboké třicet metrů,“ pokračuje majitel.
Drobné dekorace z přírodních materiálů připomínají vztah majitelů k tradici i okolní krajině.Zdroj: Amazing Places
Originální rekonstrukce dopadla na výbornou. A tak podle motta „Tam, kde řeka pramení a hvězdy padají…“ si tu hosté mohou opravdu dosyta zrelaxovat nejen tělo, ale i hlavu.
„Víte, je tu opravdu krásné prostředí. Kousek je řeka Blanice, do které se pravidelně ponořím ráno i večer, na terase v létě trávíme hodně času. Ráno se probouzíme s výhledem do korun stromů a sledujeme přímo z postele, jak se pasou jeleni. Když chceme příjemné teplo, zatopíme v bílých litinových kamnech a sledujeme oheň. Všechno to dotváří celkovou atmosféru a také naše motto,“ uzavírá na závěr spokojeně majitel.
Galerie:
Text: Martina Baumann
Foto: Amazing Places
Zdroj: Časopis Recepty prima nápadů
