Tento přizpůsobivý a pěstitelsky nenáročný jehličnan může mít podobu vyššího stromu, rozložitého keře nebo poléhavé zeleně.
Půvab jalovců (Juniperus) vynikne především v zimním období – během nejchladnějších dnů roku upoutají o něco více než jindy; ačkoliv působivé bývají i na jaře, kdy překvapí svěže zbarvenými mladými výhonky. Jinak zaujmou svou zelení, avšak některé odrůdy i výraznou barevností či pěkným růstovým tvarem.
Jalovec obecný: Původní druh, který se přirozeně u nás vyskytuje na některých místech i ve volné přírodě. Má stromovitý nebo křovitý růst, šedozelené jehlice a modré nepravé bobule, které jsou léčivé. Pěkné jsou hustě rostoucí a sloupovité odrůdy ‘Arnold’ a ‘Hibernica’.Zdroj: Shuterstock
Nenápadné, ale zajímavé detaily
Listy mají jehlicovité nebo šupinaté, případně jsou na jedné rostlině spojeny obě formy. U některých druhů jsou protistojné, u jiných přeslenovité. K jehličnanům neodmyslitelně patří i plody – šišky.
Platí to i pro jalovce. Jejich šišky jsou však jiné, nenápadné. Botanicky jde o nepravé bobule. K negativům této zeleně patří snad jen to, že píchá. To právě může méně zkušené zahrádkáře odradit od jejich pěstování.
Ideální dřevina pro nenáročnou zahradu
Jsou to však nejméně náročné okrasné dřeviny, většina z nich snese běžný typ půdy a také znečištěný městský vzduch. A navíc jsou to dlouhověké dřeviny, vhodné právě i pro začínající zahrádkáře. Pokud jim vytvoříme vhodné podmínky a dobře zakoření, během svého života nebudou vyžadovat žádné specifické zásahy, dokonce ani řez.
Většina z běžně prodávaných druhů snese i extrémnější podmínky, jako jsou sucho, sluneční žár či vítr. Nabídka je rozsáhlá, důležité je však vybírat si hlavně podle růstové formy a též rozměrů, kterých postupně na vybraném stanovišti dosáhnou.
Některé druhy či odrůdy dorůstají do výšky až několika metrů, jiné vytvoří souvislé porosty při zemi. Mezi jalovci najdeme i takové druhy, které mají podobu kompaktně rostoucího keře, případně se časem rozrostou do šířky nebo vytvoří užší vysoké sloupy.
Jalovec šupinatý: Tvoří poléhavé porosty s vyrůstajícími větvemi. Listy má jehlicovité, pichlavé a husté. Vyžaduje vyšší vlhkost půdy a vzduchu. Taktéž má několik osvědčených odrůd, například šedě zbarvený ‘Blue Star’, který má zakrslý tvar, nebo vyšší ‘Meyeri’ s vystupujícími větvemi.Zdroj: Shuterstock
Jak jalovce využít v zahradě
V závislosti na tom, o jaký druh či odrůdu jde, si je můžeme vysadit samostatně nebo do skupin, například i spolu s jinými jehličnany. Menší a kompaktně rostoucí jalovce se hodí i do vegetačních nádob – v nich bychom je měli pěstovat samostatně.
Plazivé formy najdou uplatnění i jako náhrada trávníku na problémových místech, na svazích či u schodů. Nižší a kompaktní formy zazáří ve skalkách, ve vřesovištích či ve štěrkových záhonech.
Jalovec skalní: Tvoří štíhlé vyšší stromy s šedozelenými šupinatými jehlicemi. Známá je odrůda ‘Skyrocket’, která patří k nejštíhlejším jehličnanům. Šedě zbarvené větvičky má postavené kolmo vedle sebe. Roční přírůstky jsou cca 20 cm. Podobná je i oblíbená štíhle rostoucí, více kuželovitá odrůda ‘Blue Arrow’.Zdroj: Shuterstock
STANOVIŠTĚ
Ocení slunná, případně polostinná, spíše teplejší stanoviště. Potřebují sušší nebo i mírně vlhké humózní, hlinitopísčité půdy. Tolerují v nich i vyšší obsah vápníku či přítomnost štěrku a kamínků. Nebude se jim dařit na stinných místech, ve vlhké a v promáčené půdě v rámci hustých výsadeb.
VÝSADBA
Mladé jalovce vysazujeme s neporušeným kořenovým balem během celého vegetačního období. Nejvhodnější je však výsadba na začátku jara a potom koncem léta a začátkem podzimu. Rostliny se v tomto termínu rychle ujmou.
OŠETŘOVÁNÍ
Nově vysazené jedince zavlažujeme, později po zakořenění snesou i sušší půdu. Více vláhy musíme dopřát jalovcům vysazeným v nádobách. Ty bychom měli zavlažovat i v zimě, během slunečných dnů, když nemrzne. Každoročně na jaře můžeme tyto dřeviny i přihnojit. Řez není nutný, na jaře však odstraníme suché, poškozené nebo překážející výhonky.
Galerie:
Foto: Shutterstock
Zdroj: Časopis Zahrada prima nápadů
