Zahrada

Obnovte zašlou slávu ovocných stromů ze zahrad našich babiček a objevte skvělou chuť jejich plodů

Pokud listujeme starými zahradnickými slovníky a příručkami, najdeme celou řadu ovocných i zeleninových odrůd, které jsou již dávno nahrazeny novými.

ovoce

Kalvil červený

Mezi velmi zajímavé a v současné době pro sběratele velmi atraktivní patří odrůda již zapomenutého jablka s názvem kalvil červený. Ojediněle se stromy najdou ve starých zahradách, kde většinou přestárlé stromy dožívají a obnovit jejich starou slávu je tak možné pouze naroubováním. Plody se vybarvují do rudé barvy a dužnina pod slupkou je zbarvena také do červena. Jádřinec je poměrně velký, jádra uvnitř jsou volná, a pokud s jablkem zatřepeme, jádra uvnitř chrastí – dříve se také plodům říkalo „řahtáče“. Pozoruhodná je i voskově mastná slupka plodů. Jablka po pádu na zem vytvoří korkovou plochu a nehnijí. Plody dozrávají během září, dají se skladovat do Vánoc, v dobrých podmínkách i déle. Při přezrání sice moučnatí, ale jejich chuť je sladce navinulá, osvěžující. Odrůda je poměrně odolná strupovitosti. Plody vzhledem ke svému vybarvení a ostatním vlastnostem není možné přirovnat k žádné současné odrůdě. Uvádí se, že původ kalvil ve Francii.

ovoce
Kalvil červený

Černý jeřáb neboli aronie

Neměl by chybět na žádné zahrádce. Dává plody s vysokým obsahem vitamínů C a P. Dále obsahuje rutin, který se využívá při léčení vysokého tlaku a skleróze. Pěstuje se jako keř nebo stromek s menší korunou. Keřové sazenice lze získat řízkováním, semenem i hřížením, stromky se pak roubují. Z jednoho keře výšky 2 m a šíře asi 1,5 m lze sklidit až 10 kg plodů. Konzumují se plody buď syrové, nebo jako kompot. Aronie je nejen užitečná svými plody, ale současně působí velmi dekorativně jako okrasný keř – především v době květu, kdy vytváří bohaté chocholíky bílých květů, na podzim pak svými vybarvenými listy.

aronie
Jeřáb černý

Nero

Jediná registrovaná odrůda v sortimentu se vyznačuje pravidelnou plodností, velkými, aromatickými plody. Vyžaduje vlhčí stanoviště. Je náročný na světlo, proto se již od čtvrtého do šestého roku vyplatí prosvětlování koruny. Plody je možné velmi dobře sušit a vytvořit si tak zásobu na zimní měsíce.

Jeřáb sladkoplodý

Patří neprávem k opomíjeným druhům, přestože se jedná o stromy zcela nenáročné. Daří se jim v chudých půdách, snášejí i vysoké polohy a patří všeobecně mezi nejodolnější ovocné plodiny. Choroby a škůdci se jeřábu prakticky vyhýbají. Ošetřování stromů tak je zcela jednoduché, spočívá pouze v odstraňování suchých větví a těch, které zahušťují korunu. Plody sladkoplodého jeřábu jsou červené, mají až trojnásobně větší obsah vitamínu C než citrony. Dají se jíst syrové, nebo se zavařují jaké brusinky. Z odrůd je nejlepší Moravský sladkoplodý.

ovoce
Kdouloň

Kdouloň

(Cydonia oblonga)

Roste jako nízký strom, dosahující výšky 3 – 5 metrů. U nás se pěstují velmi zřídka jako volně rostoucí zákrsky, šlechtěné buď na vegetativních typech kdouloně, nebo na hlohu. Výsadba se provádí na vzdálenost 4 × 6 metrů. Na řez není náročná, postačí pouze výchovný řez na počátku růstu, v plodnosti se pak omezí jen na občasný průklest jednou za 6 – 8 let. Vzhledem k tomu, že koření velice mělce, vyžaduje šetrnou kultivaci půdy. Vyplatí se mulčování organickou hmotou, která je spolehlivou ochranou proti vymrznutí. Dožívá se 20 – 25 let, v dobrých podmínkách a při pravidelném zmlazování i více. Pro výsadbu volíme chráněné výslunné polohy, dobré hlinitopísčité záhřevné a přiměřeně vlhké půdy. Na suchém stanovišti plody trpí kaménkovitostí, v přemokřené půdě špatně vyzrávají a mají méně intenzivní aroma. Plody zrají během října a skladované vydrží do jarních měsíců. Dužnina plodů je tuhá, aromatická a mírně natrpklá, má vysoký obsah pektinů. Hmotnost plodu je 0,5 až 1 kg a vzrostlý keř poskytuje kolem 30 kg. Využití plodů je výhradně pro další zpracování, jako je kompotování, výroba želé, ovocných past, moštů a likérů, případně kandování. Ve středoasijských republikách a Iránu je kdouloň důležitou konzervárenskou surovinou. U nás je rozšířena odrůda Champion. Plody mohou mít různý tvar od hruškovitých až po oválné. Je vhodná i jako okrasný keř ozdobný listem, květem i plody.

ovoce
Mirabelka

Mirabelka

(Prunus cerasifera, syn. Domestica)

Myrobalán třešňový, pochází z Malé Asie a Kavkazu. Vytváří keřovitý stromek až menší strom, dorůstající do výšky 4 – 8 m. Často bývá trnitý, mladé výhony jsou však lysé, se svěže zelenou kůrou. Listy jsou elipsovité, 2 – 7 cm dlouhé, jemně a tupě pilovité, svěže zelené. Květy jsou vždy jednotlivé, bílé, uvnitř narůžovělé, kvetou velmi bohatě a pravidelně před olistěním, a tak již v době květu upoutávají svou vznešenou nádherou. Tvoří kulovité plody, které jsou šťavnaté, velmi sladké v barvách od žluté až po tmavě červenou, s lehkým ojíněním. Plody jsou pro svoji dostupnost oblíbené hlavně u dětí a i různé krajové názvy, jako např. švestičky, blůmičky, rynglátky ad., jsou toho neklamným důkazem. Vyznačují se také různou chutí, konzistencí dužniny a velikostí plodů. Některé druhy mají příliš tuhou slupku. V ovocnářství se využívají jako důležité podnože pro šlechtění nových odrůd. Mnohdy můžeme pozorovat, že právě obrost kořenových výmladků kolem peckovin nasazuje po několika letech plody. Opatřit si tuto dřevinu na zahradu je velmi snadné, stačí i menší odkopek. Této možnosti se však nevyužívá, a tak meruzalky zůstanou pouze dřevinou mezí a příkopů. Přesto však v době nedostatku jiného ovoce mohou posloužit jako určitá náhrada nejen ke konzumaci v čerstvém stavu, ale třeba na výrobu lahodného kompotu.

Mirabelkový kompot

Zralé mirabelky naplňte do sklenic a zalijte sladkým nálevem. Ten se připraví z 1 l vody, ve kterém se nechá svařit 400 g cukru. Do sladkého nálevu se vyplatí přidat několik hřebíčků pro zvýraznění chuti a vůně. Kompot z mirabelek je po vychlazení možné podávat jako doplněk nejrůznějších pokrmů.

Text: Ing. Ludmila Dušková
Foto: isifa/Shutterstock

Komentovat

Nepřehlédněte