Lilek rajče, rajče jedlé, nebo rajské jablko? Používat můžeme jakýkoliv název, všechny jsou správné. Dokonce i v latině narazíme na synonyma: Solanum lycopersicum, syn. Lycopersicon esculentum, L. lycopersicum. Jak je obecně známo, rajčata patří k teplomilné zelenině. Při teplotách nižších než 9 °C přestávají růst, při mrazu odumírají. Proto je vyséváme a sazenice pěstujeme v teple interiéru, alternativou je i vytápěný skleník. Optimální teplota pro jejich růst je 20 až 25 °C. Rostliny vyklíčí přibližně za týden. Délka vegetačního období od výsevu po sběr se pohybuje podle odrůdy a způsobu pěstování v rozpětí sto dvacet až sto třicet pět dnů.
Výběr vhodné odrůdy
Na začátku si ujasníme hlavně dvě věci: způsob pěstování a využití plodů. Větší zahrada umožňuje pěstovat vysoké – kolíkové (nazývány jsou též tyčkové či indeterminantní) odrůdy, k pěstování v malém záhonku nebo na balkóně jsou vhodné spíše nižší keříčkové odrůdy. Kolíkové odrůdy dorůstají do výšky 160 cm a více. Při pěstování potřebují oporu – dřevěný kolík, kovovou spirálu, drátěnku, síť nebo motouz na vedení k opěře. Během vegetace je průběžně vyštipujeme. Jeden až dva hlavní výhony postupně přivazujeme k opěře. Keříčkové (determinantní) odrůdy, dorůstající 50 až 70 cm, můžeme rozdělit na balkónové a polní pro pěstování v zahradě. Mají kompaktní, někdy rozložitý a některé balkónové odrůdy i převislý vzrůst. Opěra není nutná, ale při výšce nad 50 cm doporučená, aby se rostlina nezlomila nebo nepoložila na zem. Výhodou je, že není třeba vyštipovat boční výhonky.
Způsoby výsevu
Způsob, jak můžeme vysévat rajčata, závisí na našich osobních preferencích a zkušenostech. Někdo používá výsevní plastové nádoby, které lze koupit i s krytem, jiný na to použije plastový tácek ze zakoupené zeleniny a kryt nahradí igelitem. Kryt má význam pro několik prvních dnů po výsevu, brání nadměrnému vypařování vody a pomáhá tak udržovat vysokou vlhkost potřebnou při klíčení. Do plastových nádobek semena vyséváme naplocho, takzvaně naširoko, ale ne příliš nahusto, aby se daly rostlinky později dobře pikýrovat čili jednotit – přesazovat do samostatných kelímků, květináčků.
Výhody i nevýhody pikýrování
S pikýrováním můžeme začít po vytvoření klíčních lístků a jednoho pravého listu. Protože i samotné pikýrování je pro rostliny jistý stres, mnozí dávají přednost výsevům po jednom semínku přímo do květináčků, případně rašelinových zakořeňovačů. Avšak i pikýrování může být za jistých okolností výhodné. Je to tehdy, když je výsev příliš hustý nebo když měly rostlinky málo světla a sazenice mají tenké a slabé stonky. Pak máme možnost rostlinky při přesazení zasadit hluboko. Rajče, jako jeden z mála pěstovaných druhů, ochotně tvoří kořínky i ze stonku. Takto se nám podaří vytáhlé rostlinky stabilizovat.
Do čeho vysévat?
Semínka vyséváme do výsevních substrátů určených pro zeleninu. Takzvané supresivní výsevní substráty obsahují navíc prospěšnou houbu, která brání rozvoji patogenních hub. Vážnou chorobou při pěstování sazenice je padání klíčních rostlin způsobené houbou, která se vyskytuje v půdě. Mladým rostlinkám s klíčními listy náhle zhnědne kořenový krček, rostlina „padne“ a odumře. Choroba se rychle šíří, proto je nutné rychle zasáhnout fungicidním postřikem či zálivkou. Alternativu k použití chemie představuje právě zmíněný supresivní substrát, případně hned od začátku zálivka s obsahem prospěšných hub. Prevencí choroby, především když si výsevní substrát připravujeme sami smícháním půdy s prosetým kompostem, bývá jeho propaření v troubě.
Text: Monika Šestinová
Foto: Shutterstock
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
