Hlemýžďů si všímají a rády je pozorují především děti. Možná i díky tomuto poutu, ale i faktu, že na rozdíl od jejich vzdálených příbuzných slimáků nenadělají mnoho škody, je v našich zahradách tolerujeme.
Štítek: užiteční živočichové
Příroda se probouzí, vzkvétají první jarní květiny a objevuje se i hmyz a jiní živočichové. Když na zahradě najdete místa, kde to bzučí těsně nad zemí, jde zřejmě o kolonii samotářských včel. A to lze pokládat za štěstí.
V zahradě si obvykle všimneme velkých či nápadně zbarvených živočichů, ale když přimhouříme oči, uvidíme i drobné škůdce, jako jsou mšice, třásněnky, svilušky či roztoči. Při troše štěstí natrefíme při zkoumání miniaturního světa i na fascinující štírky.
Žlutočerné proužkované tělo podobné vose, které létá z květu na květ, mají pestřenky, které patří k jedněm z nejužitečnějších tvorů v každé zahradě.
Velké množství hmyzu na jaře vychází ze svých úkrytů. A tam, kde je dostatečná nabídka potravy, zákonitě přicházejí i hladoví predátoři – vlaštovky a jiřičky.
Majky patří mezi relativně známé brouky. Ne však proto, že bychom je nějak zvlášť obdivovali, ale pro svůj respekt, který budí svojí schopností vypouštět jed. Jsou však opravdu nebezpečné?
Někteří živočichové se kvůli své vynalézavosti pro nás stali nejen inspirací, ale i noční můrou. A k těm patří i těžko polapitelná kuna, i když je velmi užitečná v boji proti hlodavcům.
Pod rouškou noci se za výrazného šumu listí a silného funění špacíruje v okolí křovin jeden z nejvýznamnějších zahradních predátorů – ježek.
Tento fascinující živočich má dlouhé zelené tělo s křídly, výraznou trojúhelníkovou hlavu a zvláštně ozubené přední končetiny.
Potravní řetězce, které v přírodě fungují od nepaměti, můžeme v zahradě v boji proti chorobám a škůdcům využít i v náš prospěch.
Jsou robustní, huňatí a často velmi pestře zbarvení. Létají z květu na květ a nejednou zaujmou svým hlasitým bzučením.
Představte si pomocníka v zahradě, který pracuje dennodenně a zadarmo. Obdělává půdu, živí se rostlinným odpadem a ještě ji i hnojí.