Připravila: Ivana Hudcová, foto: Štěpán Luťanský
Vedle manželů Krampolových se tak za stůl posadili i kamarád podnikatel Jiří Horák a zpěvák a muzikant Jarek Šimek. I přítomný jorkšírek Žanetka pak mimoděk symbolizoval přátelské vazby Krampolových. Jirka ho totiž dostal před lety darem k sedmdesátinám od dlouholeté kamarádky Máši, zde rovněž přítomné…
Vaří od raného mládí
Jiří Krampol ochotně spustil: „Já vařím od raného mládí. Měl jsem skvělé vzory… Výborně vařila moje máma, ale hlavně teta byla vynikající kuchařka. Ta vařila na zámku v Klecanech u pana barona až do devětačtyřicátého roku, kdy barona vyhnali z republiky. Dostala pak od státu důchod sto dvacet korun – protože sloužila feudálním živlům. Baron pro ni ale později poslal, takže mu vařila nakonec i v Rakousku,“
Grilování je přitom úprava, která je Jiřímu Krampolovi snad vůbec nejbližší. Za „totáče“, kdy u nás nebyla spousta věcí k sehnání, proto ze zájezdů s divadlem do ciziny vozil nejen pro sebe ale i pro kolegy v prvé řadě koření, a samozřejmě taky recepty. Nejčerstvěji ho nadchl tenhle naprosto jednoduchý: Na másle podusíte stejné množství řapíkatého celeru a čerstvých hub, přidáte česnek a osolíte. „To je tak výborný!“ rozplývá se.
Pan Charita a ti druzí
Výše popsané setkání u grilu se ovšem uskutečnilo ve složení nikoli náhodném. Schůzka, svolaná pod záminkou mile přízemní, jakou je dobré jídlo, měla za hlavní úkol kout ušlechtilé pikle. Jednomu z již zmíněných kamarádů – Jiřímu Horákovi – se totiž přezdívá Pan Charita. Dal Jiřímu Krampolovi k nedávným pětasedmdesátinám neobvyklý dárek – nadaci Stáří je stav mysli, jejíž tváří se díky tomu známý herec stal.
Vlastně všichni z té sešlosti u grilu – totiž oba Jirkové plus Jarek – by se chtěli v nadaci angažovat. „Jirka je výborný herec a Jareček krásně zpívá,“ vysvětluje Jiří Horák. „A já vložím do nadace určitý finanční obnos – určitou částku z každé zmrzliny, kterou moje firma vyrobí. A třeba se přidají i další…,“ soudí optimisticky. „Nemůžete pomoci všem, ale…“
Dodat druhým energii
Jak název nadace naznačuje, její snahy by měly cílit na pomoc seniorům. „K důchodcům se u nás chovají vůbec nejhůř,“ říká na adresu státu Jiří Krampol. Ví to i podle sebe: „Kdybych měl vyžít jenom ze svého důchodu, tak bych skončil pod Libeňským mostem ve vypelichaném králičím kožichu po Heleně Růžičkové. A to musím ještě polovinu toho, co vydělám, odevzdat státu!“ Absolvoval proto v minulosti už několik desítek vystoupení v domovech důchodců, aby tak seniorům vnesl do života něco optimismu a dobré nálady skrze svůj vtip a energii.
Třeba i na to by měla nadace přispívat – aby bylo na benzín a další náklady, když tahle parta vyráží za seniory… Anebo na léky pro ty, kdo na ně nemají. Vlastně od jedné takové historky, kterou zažil na vlastní oči, se začal odvíjet nápad Jiřího Krampola angažovat se v charitě ve jménu seniorů. Byl v jedné lékárně svědkem scény, kdy si jakási stařenka potřebovala koupit léky, které stály šestnáct stovek, zatímco ona měla jenom osm …
Na pomoc v boji o důstojnost
Škoda, že už Jiřímu Krampolovi odešel na věčnost skvělý parťák v tomto snažení – Arnošt Lustig, nejen znamenitý spisovatel, ale také vynikají vypravěč, a to vypravěč nejen vtipný, ale zároveň i moudrý. Problematiku stáří skvěle postihl slovy: „Stáří je boj o důstojnost.“ Protože oč hůře se důstojnost uchrání, když člověka poslouchá tělo čím dál míň a energie se mnohdy nedostává pomalu ani na ty nejbanálnější každodenní úkony… O to větší cenu pro seniory může mít energetický náboj jménem Jiří Krampol!
Zocelen mládím, prožitým na Žižkově, totáčem, čtyřmi manželstvími a v posledních letech hlavně bulvárem, stále dokáže brát věci s nadhledem a dělat si z nich legraci… Psali o něm, že je alkoholik? Tak ať! „Na Moravě na konto toho začali zakládat moje fankluby a posílat mi chlast,“ směje se. Vzkazovali mu prý tenkrát: „Juro, jsme s tebú!“ Není divu, že se tváří nadace „Stáří je stav mysli“ stal právě on…
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 9/2013.
