Byla jste v dětství ten typ holčičky, co si od sousedů půjčí dítě v kočárku a jezdí s ním kolem domu?
Ne, nikdy.
A studujete si nějakou literaturu na to téma?
To ano. Mám tu asi šest knížek o těhotenství, o porodu, o narození dítěte, ale o tom, co s dítětem po narození, nic číst nebudu. Můj partner už má dvě dospělé děti a tak má dost zkušeností. A jaké opatřit věci nebo jak vyměnit dítěti plenku apod.: v tom mi jistě dobře poradí moje maminka.
Viděla jsem vaši maminku a vypadáte jako její mladší kopie. Máte po ní i něco jiného než vzhled?
Určitě mám po ní určitou rozhodnost, i když na můj vkus je máma až moc velký generál. Ovšem ona naši rodinu velmi drží a díky ní jsme se sestrou dokázaly, co jsme dokázaly. Já zpívám a moje sestra se zase věnuje PR, marketingu a produkci. Má velkou firmu a docela se jí daří. Hodně jsme se od mámy naučily. Krev není voda. Myslím, že také určitý temperament a nasazení do života po ní máme.
Přála jste si být operní zpěvačkou už odmala?
Zpěvačkou ano, ale operní ne. V šesti, sedmi letech jsem ještě ani žádnou operní zpěvačku nikdy neviděla. Slyšela jsem, co se hraje v rádiu a jako idol měla třeba Hanku Zagorovou a její Biograf láska. Žila jsem tím, co bylo pro mě v tom věku dostupné. K opeře jsem se poprvé dostala jako patnáctiletá v knihovně Mahenovy opery v Brně. Tam jsem na cédéčku slyšela Carmen s řeckou pěvkyní Agnes Baltsa. To rozhodlo…
Takže Carmen vás provází už přes dvacet let, byť označení česká Carmen se začínáte trochu bránit, jak jsem si všimla…
Protože spojení s jednou rolí je nevděčné. Na druhou stranu je pravda, že Carmen mi prochází celým soukromým i uměleckým životem. Označení je tedy vlastně přirozené a nemůžu se ani zlobit. Carmen mě hodně naučila: nejen jako zpěvačku, ale i jako ženu, jako Andreu. Je mi jasné, že Carmen se mnou ještě řadu let půjde. Ovšem třeba za pět let to bude ještě úplně jiná Carmen, než teď…
Co myslíte tím, že vás Carmen hodně naučila i jako ženu?
Naučila mě určité nesmlouvavosti. Carmen je žena, která si jde za svým, ale ne nečestným způsobem. Někdo by řekl, že je děsná mrcha, ale je to jinak. Zamiluje se, a když milovat přestane, odejde. To je i moje celoživotní filozofie. Proto se třeba vdávám a mám dítě až teď v sedmatřiceti letech. Mohla jsem si už dávno někoho vzít a mít s ním dítě, ale asi bych se za dva roky rozváděla. Takže jsem ráda, že jsem toho zůstala ušetřena. Cítím, že teď jsem na té správné adrese, že mám vedle sebe toho pravého muže. Říká se, že člověk v tomto smyslu nikdy neví. Myslím však, že by měl dát na svůj instinkt.
S tou správnou adresou to lze vzít i doslova, když jste se před časem přestěhovala ze svého bytu v Praze do partnerova domu v Dolních Břežanech. Jakou má váš přítel profesi?
Je z úplně jiného oboru. Podniká, má fitness, je výživový poradce, dělá více věcí… Věnuje se hodně sportu, zatímco já teď v těhotenství sportu moc neholduju. Tím spíš vím, že se po porodu budu chtít rychle dostat zase do formy. Nejen z odpovědnosti ke své profesi, protože se chci opravdu rychle vrátit do divadla, ale i kvůli sobě samé. Ženy by měly dělat spoustu věcí kvůli sobě!
Loňský rok pro vás byl opravdu nelehký: potratila jste, prodělala nezhoubný nádor, prožila několikahodinové bezvědomí… To člověku změní priority…
Ta změna ale nepřišla ze dne na den. Můj zdravotní problém byl docela závažný. Navíc se stalo i hodně věcí citlivých pro moje povolání. Taky jsem se cítila hodně nešťastná, že nemám rodinu. Všechno jsem psychicky velmi těžce nesla. Jsem přesvědčená, že fyzické síly i zdraví jsou především o psychice a daný problém je jen odezvou těla na méně příznivé podněty. Když jsem najednou měla čas, protože jsem nějakou dobu byla na neschopence, měla jsem možnost se zastavit a přimět se ke ztišení. Ptala jsem se sama sebe: Co vlastně chci já? Někdy vás příliš ovlivňuje okolí, určité konstelace vás ženou dopředu, aniž byste sama chtěla, jste ve vleku událostí. V určitém momentě jsem se dostala do bodu, kdy jsem se zamyslela: Co je pro mě důležité? Co očekávám od života a co naopak nechci? To, že jsem trošku zabrzdila, mi pomohlo si uvědomit, že některé věci dělám ze setrvačnosti, nebo proto, že se ode mě očekávají. A to bylo špatně. Dala jsem si pauzu, klid a uvedla svůj život trochu do pořádku. Teď žiju přesně tak, jak chci, dělám to, co chci a co mě baví. A jde to ruku v ruce s mojí prací. Pokora je pro umělce důležitá, ale odvaha taky. Nesmí být pokorný tak, aby se bál vylézt z domu nebo na jeviště. Pokora a odvaha se snoubí. Patří k tomu i určitá oduševnělost a uvědomění si, že některé věci jsou trošku řízeny „shora“… Jsme samozřejmě strůjci svých osudů a svých přání, ale některé věci člověk zkrátka neovlivní. Ničíte-li si tělo, organizmus vám to vrátí. Zklidnila jsem se a to mi velmi prospělo.
Všimla jsem si, že vám v některých médiích tak trochu vyčítají, že se „bavíte s bulvárem“, že před nimi nezavíráte dveře…
To je boj s představou, že opera a klasická hudba mají tendenci se stavět do pozice jakéhosi až nadpřirozeného, nadpozemského žánru. Nejde o to, že bych se snažila být v bulváru, to rozhodně ne, ale neutíkám před ním. Zajímám je a tak se snažím s nimi vycházet a spolupracovat: hovořím o opeře, snažím se ukázat, že není to, co bývala v sedmdesátých, osmdesátých letech, kdy Rusalku zpívaly stokilové matróny… V zahraničí už je to přitom jinak. Tam Anna Netrebko doslova plní bulvární noviny. Naše práce je krásná, oduševnělá a poctivá. Nevidím důvod, proč zavírat dveře a nezpřístupnit ji i těm, kteří by si k ní jinak nenašli cestu nebo neměli tu příležitost si ji zamilovat.
Máte nějakou roli snů?
Mám role, které bych si chtěla ještě v tomhle mladém věku zazpívat: Dalila v Samsonovi a Dalile a taky Charlotte ve Wertherovi. Ale momentálně mě čeká ta nejkrásnější a prvořadá role v životě: budu maminkou. A jak to tak v životě chodí, zrovna teď si mě vybral režisér Metropolitní opery ke spolupráci na Salome. Oba jsme se na tu spolupráci moc těšili. Také jsem měla zpívat Herodias ve Státní opeře. Moje těhotenství je teď ale na prvním místě a říjnovou premiéru bych s ohledem na svůj stav nezvládla. Porodila bych snad na jevišti… Vše jsem nakonec musela odříci, protože Herodias je role velká a výrazná. Je to zajímavá, negativní postava a po herecké stránce velká figura. Jistě by mě hodně naučila. Věřím ale, že jestli má tahle role přijít, tak přijde znovu v jiný čas. V mém životě se vše vyvíjí tak, jak má. Proto věřím, že takhle je to dobře. Jeviště potřebuju k životu, ale teď je pro mě důležitá rodina…
Je v tom velká symbolika: Ještě se nenarodilo a už pro své dítě přinášíte první oběť… Jinak ale zatím pořád zpíváte, ne?
Nevnímám to jako oběť. Žiju a budu žít to, co jsem si přála. Jinak samozřejmě zpívám. Teď jsem zrovna provedla čarodějnici v Rusalce. A zpívá se mi skvěle. Mám v sobě teď zvláštní a krásnou energii.
A v lehčích žánrech?
Aktuálně jsme provedli několik společných koncertů s houslistou Jaroslavem Svěceným. Jeho Vivaldiano se mi velmi líbilo. Umím si představit, že bych se pro takový typ projektu uměla nadchnout. A máme další společné plány. Také by mě lákalo dát třeba melodie z Carmen do moderního hávu. V lednu budu natáčet své nové CD s dirigentem Leošem Svárovským a s Filharmonií Hradec Králové. Rozhodli jsme se pro slavné muzikály. Osobně mám ráda ty klasické: West side story, Kočky, Bídníci. Projekt provedeme i koncertně.
Máte už představu o obalu? Vaše předchozí cédéčko bylo velmi diskutované kvůli vašemu aktu na přebalu.
Obalem se začnu zabývat až v momentě, kdy budu mít nové cédéčko v ruce. Předchozí obal vznikl spontánně z momentálního pocitu. Cédéčko se jmenuje Cestami lásky a láska vás přece svléká donaha: je velmi niterná, osobní a intimní, tak se mi tam ta fotka velice hodila. Nechtěla jsem pobouřit, ale vyjádřit čistotu, křehkost a bezbrannost lásky.
Andrea Kalivodová
1977 – narozena v Kroměříži
1993 – 1999 konzervatoř v Brně
1998 – vítězka celostátní soutěže českých konzervatoří v Pardubicích v pěveckém oboru
1999 – stáž na Universität für Musik und Darstellende Kunst Wien
1999 – 2003 HAMU v Praze
2000 – vítězka mezinárodní pěvecké soutěže v Českých Budějovicích v kategorii A
2001 – první cena nadace Emy Destinové na mezinárodní pěvecké soutěži v Londýně
2001 – debut ve Státní opeře Praha
2002 – debut v londýnské Covent Garden
2003 – začíná působit jako sólistka Národního divadla v Praze
2004 – účinkování na galakoncertě ke vstupu ČR do EU
2005 – účast na evropském turné hvězd k 60. výročí konce II. světové války
2008 – titulní role při monumentálním provedení opery Carmen v pražské O2 Aréně
2009 – role Rusalky na otáčivém jevišti v Českém Krumlově
2011 – CD Cestami lásky
Připravila: Ivana Hudcová, foto: Štěpán Luťanský; vydáno v RPN 6/2014
