Staré litinové žehličky: Jak se s nimi žehlilo a jakou mají dnes cenu?

Dnes mnoho lidí ani nežehlí. A kdo ano, ten používá moderní napařovací žehličku, která je lehká a bezpečná. Při práci se nemusíte moc soustředit, klidně si u toho můžete pustit svůj oblíbený seriál. Jaké máme štěstí, že už nemusíme spoléhat na staré litinové žehličky, připomínající spíš malé kovadliny. Ale pozor, někdo ani dnes nedá na tyto archaické kousky dopustit.

Před nástupem elektřiny žehlení bylo rituálem. Dnes ani mnozí muži by nezvládli to, co před sto lety podstupovaly pravidelně svědomité hospodyňky… Žehlení bylo údělem žen, málokterý manžel byl tak osvícený, aby si vzal tuto činnost na starost. Přitom žehlit litinovou žehličkou vyžadovalo velkou sílu, trpělivost a také šikovnost.

A protože tehdy měly rodiny běžně čtyři a více dětí a pro všechny členy bylo nutné pravidelně žehlit minimálně nedělní šaty, z toho množství oblečení, které pracovitým ženám procházelo pod rukou, přechází zrak.

Sbírka historických litinových žehliček různých velikostí a konstrukcí vystavená na staré kamenné polici.

Staré žehličky se lišily nejen tvarem a hmotností, ale také způsobem nahřívání, protože některé se pokládaly přímo na kamna, zatímco jiné měly duté tělo určené pro žhavé uhlíky.Zdroj: Shutterstock/Jose Miguel Sanchez

Předchůdci žehličky: kovové pánve i dělové koule

Jestliže příslušník generace Z musí hledět na litinovou žehličku jako předmět ze sci-fi filmu, předchůdci této pomůcky už jsou vysloveně nad naše chápání. Ve starověké Číně se žehlilo pomocí kovových pánví naplněných žhavým uhlíkem nebo horkým pískem, jinde lidé používali dokonce i horké dělové koule (třeba za krymské války, kdy žehlení sloužilo hlavně k dezinfekci a hubení vší).

Ve středověku a na začátku novověku se objevily první lité kusy kovu. Tyto dvou- až čtyřkilogramové žehličky se musely nahřívat přímo na kamnech nebo v ohni. Hospodyňky vždy riskovaly popálení o rozpálenou rukojeť.

Zlom přišel až v roce 1871. Tehdy devatenáctiletá Mary Florence Potts z Iowy dostala geniální nápad, který ulehčil život milionům žen. Vynalezla odnímatelnou dřevěnou rukojeť, kterou šlo jedním pohybem zacvaknout na různě velké litinové základny. Zatímco se základna hřála na kamnech, rukojeť zůstala krásně chladná. Její patent se stal okamžitým hitem a navždy změnil podobu domácích prací.

Přečtěte si také

Jak to dělali naši předkové? Staré domy si udržely teplo i bez elektřiny a čerpadel

Jak babičky testovaly teplotu? Žádný termostat, ale test tváří nebo slinou!

Žádná kontrolka na těle žehličky, žádné otočné kolečko s volbou teploty na lněné či vlněné prádlo. Dřívější hospodyňky musely spoléhat čistě na své smysly a zkušenosti. A metody, které tehdejší příručky doporučovaly k odhalení správné teploty, by dnes bezpečnostní experty vyděsily k smrti:

Test tváří: Zkušená pradlena zvedla žehličku a na pár vteřin ji podržela těsně u lícní kosti. Pokud sálavé teplo na kůži pálilo moc, žehlička byla příliš horká a musela chvíli počkat.
Test slinou (nebo mokrým prstem): O něco populárnější bylo špičkou prstu rychle ťuknout do trošky slin nebo vody na žehlicí ploše. Pokud kapka ihned hlasitě a ostře zasyčela, bylo hotovo. Platilo nepsané pravidlo: čím kratší a dravější syčení, tím byla žehlička rozžhavenější.

Historická masivní litinová žehlička s dřevěnou rukojetí a zašlou kovovou žehlicí plochou postavená na kostkované utěrce.

Masivní litinové žehličky se před použitím nahřívaly na kamnech a mohly vážit dva až čtyři kilogramy, takže vyžehlit větší množství prádla znamenalo několik hodin fyzicky náročné práce.Zdroj: Shutterstock/Herzstaub

Večer před žehlením se muselo kropit

“A mám nakrrropeno!”, říká Vlasta v podání Petra Bruknera v divadelní hře Járy Cimrmana Záskok. Je to oblíbená hláška, ale málokterý dnešní cimrmanolog se při jejím pronášení zamyslí nad tím, jaký význam vlastně mělo kropení.

Žehlení totiž nezačínalo u rozbalení prkna, ale o den dřív. Protože se prádlo sušilo venku na šňůře, bylo po uschnutí plné hlubokých záhybů. Kropení pomáhalo tyto záhyby vyhladit.

Hospodyňka vzala večer před žehlicím dnem misku s teplou vodou a pomocí čistého smetáčku nebo speciální kropicí štětky prádlo důkladně pokropila. Kusy prádla se úhledně složily, nacpaly těsně do velkého prádlového koše a přikryly plátnem, aby vlhkost přes noc rovnoměrně prostoupila každým vláknem.

Historická žehlička na uhlí s červenou dřevěnou rukojetí, ozdobnou figurkou kohouta a větracími otvory v litinovém těle.

Některé historické žehličky měly kromě praktické funkce také dekorativní prvky, například figurky zvířat, a právě neobvyklé provedení může být dnes jedním z důvodů jejich sběratelské zajímavosti.Zdroj: Shutterstock/Andreas Cahyo

Postupovat systematicky: Suroviny, pořadí a směr nití

Když konečně nadešel den D, žehlilo se většinou vsedě, protože celá akce zabrala celé odpoledne. Aby práce odsýpala a žena si nespálila ty nejlepší kousky šatníku, musela mít systém:

Správné pořadí: Nikdy se nezačínalo tím nejdůležitějším. Jako první přišly na řadu detaily, které se nejméně mačkaly – volány, krajky a výšivky. Rovné plochy a velké kusy prádla následovaly až nakonec.
Směr nití: S žehličkou se zásadně jezdilo po délce látky (po hlavní osnovní niti), nikoliv zběsile křížem krážem, aby se oděv nevytahal a neztrácel tvar.
Žádné otálení: S těžkou litinou se muselo pracovat svižně. Kdo se na jednom místě zastavil o vteřinu déle, ten si mohl jen zanadávat – na látce rázem naskočila ošklivá žlutá spálenina.

Detail ruky držící těžkou starou litinovou žehličku s kovovou rukojetí při žehlení světlé látky.

Žehlení těžkou litinovou žehličkou vyžadovalo sílu i zkušenosti, protože bez možnosti regulovat teplotu bylo nutné pracovat svižně a nenechat rozpálenou žehličku dlouho na jednom místě.Zdroj: Shutterstock/Ruben Becerra

Stále mají své fanoušky

I v dnešní digitální době se najdou nadšenci, kteří starý styl žehlení – s jeho rytmem, vůní prkna a plným soustředěním – upřímně obdivují a rádi se k němu vrací.

Staré litinové žehličky totiž dávno nejsou jen němými svědky zašlých časů uloženými v zapomenutých koutech půd. Naopak – jejich hodnota raketově roste a pro sběratele i milovníky nostalgie představují opravdové poklady. Pokud takový kousek doma objevíte, rozhodně jej nevyhazujte.

Přečtěte si také

Tajemství starých sklepů: Proč naši prarodiče nikdy neměli problém s plísní a vlhkostí

Obzvláště vzácné a ceněné jsou miniaturní litinové žehličky na krajky a drobné prádlo, po nichž sběratelé na trzích a v bazarech doslova pátrají. Čím menší a zachovalejší kousek s původní patinou vlastníte, tím vyšší hodnotu může mít. Některé kousky se na bazarech prodávají za vyšší jednotky tisíc korun.