Proč vůbec mini kozy a ovce?
Miniaturní plemena vznikla hlavně proto, aby byla vhodná i pro lidi, kteří nemají rozlehlé pastviny. Jsou menší, krotší a na péči o ně většinou člověk nepotřebuje žádné zemědělské vzdělání (i když upřímně – pár věcí si načíst určitě doporučuju). Navíc dokážou být opravdu společenská, často až překvapivě ochočená, a když je máte od mala, chovají se skoro jako pes.
A přiznejme si — je to takové malé splnění venkovského snu. Když ráno koukáte na zahradu a vidíte, jak vám tam poskakují dvě mini kozičky, člověk má hned lepší den.
Která plemena jsou nejčastější?
Pokud jde o mini kozy, úplná klasika jsou kamerunské kozičky. Jsou maličké (většinou tak do 50 cm v kohoutku), váží kolem 20–30 kilo a jsou neskutečně živé a zvídavé. Opravdu si dokážou získat srdce během chvilky. Jen pozor – umí být i dost mazané a utíkají, kde se dá.
U mini ovcí často vítězí Ouessantské ovce (někdy se jim říká bretaňské). Jsou to takoví chlupatí drobci – na výšku kolem 45 cm, na váhu kolem 15–20 kilo. Moc toho nesní, krásně spásají trávník a jsou celkově hodně nenáročné. Skoro bych řekla, že na začátek jsou možná dokonce jednodušší než kozičky.
Kolik potřebují prostoru?
Tady pozor — i když jsou „mini“, není to tak, že by jim stačil kout na zahradě. Pohyb potřebují, a čím víc prostoru jim dopřejete, tím líp. Pro dvě zvířata bych počítala minimálně takových 100–200 m². Pokud máte větší zahradu, super, budou nadšené.
Na spaní potřebují přístřešek – něco, co je ochrání před deštěm, větrem a v zimě před mrazem. Stačí jednoduchá bouda nebo malý chlívek se slámou. Hlavně aby měly sucho a závětří.
A nezapomeňte na plot. Tady vám mini kozy ukážou, jak moc jsou vynalézavé. Dokážou se protáhnout i tam, kde byste to vůbec nečekali, a když mají chuť, tak i skočí. Minimální výška 120 cm je taková jistota, ale opravdu je lepší být o krok napřed.
Co vlastně jedí?
Strava je vcelku jednoduchá — hlavně tráva, seno, voda, minerální liz. V zimě samozřejmě seno pravidelně doplňovat. Občas můžete přidat pár granulí určených pro malé přežvýkavce, případně trochu ovsa, ale žádné velké experimenty. Na zbytky z kuchyně raději zapomeňte – tohle nejsou prasátka.
A taky je potřeba čas od času ošetřit paznehty, odčervit, zajistit očkování. Když si na to netroufáte, určitě se v okolí najde někdo zkušený, kdo poradí nebo pomůže. Ideálně mít i kontakt na veterináře, který rozumí přežvýkavcům.
Jsou vhodné k dětem?
Za mě ano, ale s dozorem. Malé děti jsou z nich nadšené a zvířata se dají poměrně snadno ochočit, když s nimi člověk tráví čas. Umí být hodně kontaktní, přiběhnou si pro pohlazení, pamlsek, někdy si vás i „ošťouchnou“ — což je důvod, proč je dobré nenechávat úplně malé děti s nimi bez dozoru. Nejsou zlí, jen mají občas trochu větší elán, než je vhodné pro tříleté dítě.
Než si je pořídíte…
Vidím to takhle: je dobré si to všechno v klidu promyslet. Nejde o zvíře, které jen postavíte na dvůr a dvakrát týdně mu dáte seno. Budou vás potřebovat každý den, v létě, v zimě, o víkendu, o svátcích. A taky se dožívají klidně 10–15 let. Takže je to závazek na hodně dlouho.
Ale když se na to cítíte…
…tak vám to na oplátku vrátí spoustou radosti. Jsou to veselá, společenská a krásná zvířata, která si člověk snadno zamiluje. A ten pohled na spokojenou kozičku, jak si pod stromem přežvykuje, prostě nic nenahradí.
Text: Claudie Kornelová
Foto: Shutterstock
Zdroje: Kniha – The Miniature Goat Handbook od Sue Weaver
Kniha – Goats for Beginners: The Ultimate Guide to Raising Healthy and Happy Goats od Michaela Giles
Kniha – Storey’s Guide to Raising Miniature Livestock od Sue Weaver
Kniha – Miniature Goats: The Complete Owner’s Guide od J. D. Rockefeller
Kniha – Raising Sheep the Modern Way od Paula Simmons
Kniha – The Sheep Book: A Handbook for the Modern Shepherd od Ron Parker
