Tato typicky epifytní rostlina žije přisedle v korunách stromů. Tvoří růžici hrotitých listů, složených do široké nálevky, jež zachytává dešťovou vodu. V nálevce žije řada symbiotických bakterií, které pomáhají rozkládat lapenou kořist. Vzniklou kyselou polévku již rostlina dokáže strávit. Jedná se tedy o prokázanou nepravou masožravost. Rostlina neprodukuje trávicí enzymy na rozdíl od pravých masožravých rostlin. Květy vyrůstají na dlouhých stvolech, ozdobených drobnými bílými kvítky. Plody jsou vejčité tobolky s hrotnatými světlehnědými až tmavohnědými semeny.
DOMA I NA ZAHRADĚ
Rostlinu můžeme pěstovat jako epifyt vyvázanou na kousku kůry nebo jiné dekorativní podložce či na kořenech vytvořit bal z rašeliníku. Malé oddělky se dají umístit do květináče a jako substrát použít kousky kůry a rašeliník. Skvěle vypomohou epifytní košíčky. Jakmile rostlina vytvoří bohatší kořenový systém, převedeme ji na epifytní způsob pěstování. Přes léto může být umístěna na zahradě na slunném stanovišti, nutná je ale kontrola a doplňování vody v nálevce a občasné zarosení.
Nejvhodnější je teplé místo s teplotami 20 až 30 °C a dostatkem přímého slunečního světla. Jako zálivku použijeme dešťovou nebo převařenou vodu, kterou doplňujeme do listových nálevek. Pokud rostlinu pěstujeme v substrátu, udržujeme ho stále vlhký. Můžeme občas i zarosit. Rostlina by neměla stát v podmisce s vodou. Jednou za čtrnáct dnů ji můžeme přihnojit na list.
Při napadení škůdci (nejčastěji puklice) není problém s ošetřením chemickými prostředky. Pokud zaznamenáme houbové napadení, musíme dát rostlinu na místo lépe větrané.
VYKVETE A „ZEMŘE“
Pokud nám doma na parapetu rostlina vykvete, bývá to hodnoceno jako vyvrcholení letitého úsilí a poznávání těch nejvhodnějších podmínek pro kultivaci daného druhu. U katopsisu nám tato euforie vydrží do odkvětu rostliny, jež vzápětí uhyne. Máme-li trochu štěstí, vytváří v dobrých podmínkách odnože, ze kterých lze kulturu obnovit. Pokud semeníky uzrají, tak s tím, že je rostlina samosprašná, máme další možnost, jak kulturu uchovat do dalších let. Byť se jedná o druh ve sbírkách méně rozšířený, je jeho pěstování poměrně snadné při dodržení vyšší teploty, osvitu a rovněž i pohybu vzduchu, zvládne je tedy i začátečník.
Připravil Michal Kouba (článek je z archivu časopisu RPN)
Foto Petr Fibiger
Zajímavé informace ze světa masožravých rostlin, o jejich pěstování, ale i o dění kolem nich najdete na http://www.darwiniana.cz na stránkách společnosti, která sdružuje a zve do svých řad všechny zájemce o tyto dravce rostlinné říše.
