Dřevo je obnovitelným zdrojem energie, který vzniká přeměnou slunečního světla pomocí fotosyntézy. Obyvatelé venkova topili levným dřevem odedávna, jenže i jeho cena dnes stoupá. Proto je dobré vědět, jak jej k vytápění využít co nejlépe.
Kvalitní palivo
Při pohledu na lesní požár můžeme nabýt dojmu, že není příliš důležité, jakým dřevem topíme – hlavně, že hřeje. Tak to ale není. Každá dřevina hoří jinak a z toho plynou i různé vlastnosti palivového dřeva a způsoby jeho spalování. Výhřevnost dřeva je porovnatelná s hnědým uhlím a 1 m3 vysušeného listnatého dřeva má stejnou výhřevnost, jako asi 200 litrů lehkého topného oleje nebo 50 kg koksu.
Liší se podle druhu dřeviny a je tím vyšší, čím je dřevo sušší, hutnější nebo čím více obsahuje ligninu a pryskyřice. Ne vždy je ale výhřevnost tím nejdůležitějším kritériem. Například jehličnany jsou velmi výhřevné, ale hoří příliš rychle, vystřelují žhavé uhlíky a pryskyřicí zanášejí komín. Proto pro vytápění dáváme přednost tvrdému dřevu, jako je dub, buk, jasan, habr a některé ovocné dřeviny. Hoří s přiměřenou intenzitou a produkují hodně žhavých uhlíků, ze kterých teplo dlouho vyzařuje.
Nabídka obchodníků
Palivové dřevo můžeme koupit u obchodníků s palivem, v lesnických firmách, u majitelů lesa a jako odpad u zpracovatelů dřeva. Kusové dřevo se prodává ve formě celé nebo na polovinu štípané kulatiny o délce 100-150 cm, nebo na čtvrtiny štípaných polen různé délky – obvykle 20, 33 a 50 cm. Dodavatelé nabízejí i třísky pro zatápění. Náhradou kusového dřeva jsou dřevní brikety, výlisky ze směsi pilin, spojené přírodními tmely. Obchodníci dodávají dřevní polena, vyskládaná na paletách, až do domu.
Menší objemy lze objednat v pytlích po 15 kg apod. Brikety se nejčastěji dodávají zatavené ve fólii po 5 až 10 kusech (asi 5-10 kg). Balení briket lze nakoupit jednotlivě nebo za výhodnější ceny na paletách. Dřevní polena lze skladovat jako volně ložená, nebo na paletách a v bednách. Brikety se umísťují ve skladu na paletách a zabalené ve fólii. Sklad by měl být dimenzován pro množství paliva na celou topnou sezonu (pro rodinný dům asi do 15 m3). Zvláštním druhem palivového dřeva je dřevní štěpka, získaná drcením zbytkového dřeva po lesní těžbě a v dřevovýrobě, nebo krátké kusové dřevo, vyrobené drtičem přímo v lese: suché větve o průměru do 9 cm se nasekají na délku 5 až 8 cm, pytlují a odvážejí. Podobný charakter mají zbytky z dřevozpracujících provozů.
Výroba a uskladnění
Menší ovocný strom pokácíme i svépomocí, ale kácení velkých listnatých i jehličnatých stromů přenecháme odborníkům a dřevo si koupíme buď ve formě polen, nebo jako kulatinu, kterou zpracujeme. K tomu potřebujeme dobrou řetězovou nebo kotoučovou pilu, univerzální sekyru a ocelové klíny (nebo štípač dřeva), případně drtič na výrobu dřevní štěpky. Čerstvě poražené dřevo však obsahuje asi z poloviny objemu vodu, špatně hoří, příliš kouří a má menší výhřevnost.
Teprve zpracováním, vysušením a skladováním se z něj stane hodnotné palivo. Nasekané dřevo vysušíme v hranicích nebo v kupkách na kamenném základě nebo vyvýšeném roštu, aby nemohlo ze země nasávat vodu. Na zimu, nebo v období dešťů, hranici přikryjeme plachtou, jednu stranu ale necháme volnou pro větrání. Čím je dřevo měkčí, tím je doba jeho přirozeného schnutí kratší, takže například měkké smrkové schne asi jeden rok, zatímco tvrdé – podle podmínek a druhu – asi dva až čtyři roky. Opravdu suché dřevo při poklepu „zvoní“. Má v sobě asi jen 10 až 15 objemových procent vody, což je nejvhodnější pro vytápění. Do sklepa či hůře větrané kůlny dřevo uskladníme až po vyschnutí, jinak se můžeme dočkat nemilého překvapení – hniloby či dokonce dřevokazné houby.
Topidla na dřevo
Hlavními topidly na palivové dřevo (kusové, brikety, štěpku a zbytky) jsou klasické nebo zplyňovací kotle. Výkon moderních kotlů pro domácnosti se pohybuje mezi 10 až 100 kW a je možno jej poměrně dobře regulovat (podmínkou je připojení akumulační nádrže na teplou vodu). Oproti automatickým kotlům na pelety (nebo štěpku) je levnější, vyžaduje však pravidelnou obsluhu. Kotel se instaluje ve sklepě (kotelně), ale při výkonu do 50 kW není zapotřebí zcela oddělený prostor. Sklad paliva by však měl být co nejblíže ke kotli.
Kotel na dřevo je možné provozovat jako hlavní, záložní i doplňkový zdroj ke stávajícímu otopnému systému v rodinných a bytových domech. Podmínkou je dostatečný prostor k uskladnění paliva. Připojení kotle na otopnou soustavu se provádí běžným způsobem a podléhá revizi. K vytápění jednotlivých místností, menších bytů, nízkoenergetických domů a víkendových objektů (i jako náhrada plynových kotlů a elektrických přímotopů) slouží krbová topidla (sporáky, krbová kamna a krby) s výkonem od 2 do 10 kW. Pro kotle a krbová topidla je vhodné veškeré palivové dříví (jehličnaté i listnaté). Velikost polen (nebo briket) je omezena velikostí přikládacího otvoru a spalovací komory.
Tip: Snadné štípání
Štípač dřeva s elektromotorem ocení každý, kdo vytápí dům kotlem na dřevo nebo si rád zatopí v krbu a nechce se namáhat ručním štípáním polen. Horizontální štípače jsou lehčí, subtilnější a kratší polena jimi můžeme naštípat i přímo v kotelně nebo u krbu. Výkonnější vertikální štípače zvládnou špalky až 150 cm dlouhé. Díky vysokému štípacímu tlaku si všechny štípače poradí i s velmi tvrdými dřevinami. Vybaveny jsou ochrannými prvky a práce je mnohem bezpečnější, než se sekyrou a klíny.
Připravil: Radek Sýkora, foto: archiv firem
