Zahrada

Rozmnožujeme okrasné dřeviny

Určitě máte na své zahradě nějakou oblíbenou rostlinu a možná jste také přemýšleli, jak byste si ji mohli namnožit. Pokud si nejste jisti, zda tento odborný úkon zvládnete, určitě uvítáte jednoduchý návod, díky kterému dokážete snadno namnožit kteroukoliv rostlinu.

Připravila: Jiřina Neckářová, foto: Štěpán Luťanský a archiv

V zahradnické praxi rozeznáváme dva hlavní způsoby rozmnožování rostlin: generativní, kdy nový jedinec vzniká ze semene mateřské rostliny, a vegetativní, kdy vzniká z částí mateřské rostliny.

Generativní způsob

Představuje nejpřirozenější způsob rozmnožování rostlin. Semenem můžeme množit většinu původních druhů stromů a celou řadu keřů. Jedinci rostoucí ze semene mají přímý a rovný vzrůst, jsou odolnější vůči nepříznivým vlivům, chorobám a škůdcům. Jsou také variabilní, neboli neudržují vlastnost matečné rostliny. Jinými slovy: chcete-li si takto namnožit červenolistý kultivar buku, pak nový jedinec červené listy pravděpodobně mít nebude. Ovšem existují i výjimky – třeba červenolisté kultivary dřišťálu Thunbergova (Berberis thunbergie ´Atropurpurea´) a javoru horského (Acer pseudoplatanus ´Atropurpureum). Ovšem na druhou stranu získáte touto metodou více nových rostlin, je to snadné, rychlé, nepotřebujete žádné odborné znalosti a co je výhoda, virové choroby se zpravidla na potomstvo nepřenášejí. Váš úspěch ale bude záležet na tom, kolik klíčivých semen dokážou dané rostliny vytvořit. Rostliny vzniklé generativním množením vykvétají a plodí po delší době, než ty vzniklé vegetativně. 

Vegetativní způsob

Zde byste nějaké odborné znalosti mít měli. Získaní jedinci jsou tu identičtí s matečnou rostlinou (červenolistý buk bude opět červenolistý). Nevýhodou je, že spolu s vlastnostmi rodičů se na potomstvo přenášejí i virové choroby. Je proto nutné, aby rostlina, kterou chcete množit, byla naprosto zdravá. Zato z květů či plodů se těšíte mnohem dříve, než u množení semenem.

Rozlišujeme vegetativní množení přímé, kdy nový jedinec vzniká z jedné rostliny (řízkování rostlin, hřížení, kopčení) a nepřímé, vzniká-li nový jedinec ze dvou rostlin, příkladem je štěpování (očkování a roubování). Právě vegetativní způsob rozmnožování, konkrétně řízkování, volíme v praxi nejčastěji. Je sice poměrně rychlý a snadný, ale pár zásad bychom dodržet měli. 

Řízkování rostlin

Může být buď dřevité (výhon je dle názvu dřevitý, tzn. použití u stromů a keřů), bylinné (použití u trvalek, bylin), kořenové a očkové (výjimečně, pouze u vybraných druhů). Seznámíme se tedy s řízkováním dřevitým, které budete využívat asi nejvíce. Hodí se u celé řady okrasných keřů, například zlatice (Forsythia sp.), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), zimostráz (Buxus sp.), skalníky (Cotoneaster), kaliny (Viburnum sp.) popínavé dřeviny, jako je loubinec (Parthenocissus sp.) a mnoho dalších. U některých druhů lze využít dřevité i bylinné řízkování podle toho, po jaké části rostliny sáhnete.

Dřevité řízkování

Potřeby

Zahradnické nůžky, roubovací nebo očkovací nůž (lze i jiný, ale tyto jsou nejvhodnější), kontejnery či květináče, množárenský substrát, práškový stimulátor, čisté jmenovky, tužku. Nůž a nůžky musejí být čisté, abyste do cévních svazků, které řezem odhalíte, nezanesli zárodky chorob. Vždy se o svoje nářadí starejte, nikdy nepoužívejte například nůž z kuchyně, kterým jste si k obědu krájeli salám! 

Jak postupujeme

Důležité je zvolit vhodný, jednoletý a vyzrálý výhon dané dřeviny. Poznáte ho tak, že když jej budete chtít ohnout palcem a ukazovákem, neohne se, zatímco nevyzrálý výhon se ohne. Výjimku tvoří vrba, topol a platan

Nepřehlédněte