Připravila: Jiřina Neckářová, foto: Štěpán Luťanský a archiv
V zahradnické praxi rozeznáváme dva hlavní způsoby rozmnožování rostlin: generativní, kdy nový jedinec vzniká ze semene mateřské rostliny, a vegetativní, kdy vzniká z částí mateřské rostliny.
Generativní způsob
Představuje nejpřirozenější způsob rozmnožování rostlin. Semenem můžeme množit většinu původních druhů stromů a celou řadu keřů. Jedinci rostoucí ze semene mají přímý a rovný vzrůst, jsou odolnější vůči nepříznivým vlivům, chorobám a škůdcům. Jsou také variabilní, neboli neudržují vlastnost matečné rostliny. Jinými slovy: chcete-li si takto namnožit červenolistý kultivar buku, pak nový jedinec červené listy pravděpodobně mít nebude. Ovšem existují i výjimky – třeba červenolisté kultivary dřišťálu Thunbergova (Berberis thunbergie ´Atropurpurea´) a javoru horského (Acer pseudoplatanus ´Atropurpureum). Ovšem na druhou stranu získáte touto metodou více nových rostlin, je to snadné, rychlé, nepotřebujete žádné odborné znalosti a co je výhoda, virové choroby se zpravidla na potomstvo nepřenášejí. Váš úspěch ale bude záležet na tom, kolik klíčivých semen dokážou dané rostliny vytvořit. Rostliny vzniklé generativním množením vykvétají a plodí po delší době, než ty vzniklé vegetativně.
Vegetativní způsob
Zde byste nějaké odborné znalosti mít měli. Získaní jedinci jsou tu identičtí s matečnou rostlinou (červenolistý buk bude opět červenolistý). Nevýhodou je, že spolu s vlastnostmi rodičů se na potomstvo přenášejí i virové choroby. Je proto nutné, aby rostlina, kterou chcete množit, byla naprosto zdravá. Zato z květů či plodů se těšíte mnohem dříve, než u množení semenem.
Rozlišujeme vegetativní množení přímé, kdy nový jedinec vzniká z jedné rostliny (řízkování rostlin, hřížení, kopčení) a nepřímé, vzniká-li nový jedinec ze dvou rostlin, příkladem je štěpování (očkování a roubování). Právě vegetativní způsob rozmnožování, konkrétně řízkování, volíme v praxi nejčastěji. Je sice poměrně rychlý a snadný, ale pár zásad bychom dodržet měli.
Řízkování rostlin
Může být buď dřevité (výhon je dle názvu dřevitý, tzn. použití u stromů a keřů), bylinné (použití u trvalek, bylin), kořenové a očkové (výjimečně, pouze u vybraných druhů). Seznámíme se tedy s řízkováním dřevitým, které budete využívat asi nejvíce. Hodí se u celé řady okrasných keřů, například zlatice (Forsythia sp.), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), zimostráz (Buxus sp.), skalníky (Cotoneaster), kaliny (Viburnum sp.) popínavé dřeviny, jako je loubinec (Parthenocissus sp.) a mnoho dalších. U některých druhů lze využít dřevité i bylinné řízkování podle toho, po jaké části rostliny sáhnete.
Dřevité řízkování
Potřeby
Zahradnické nůžky, roubovací nebo očkovací nůž (lze i jiný, ale tyto jsou nejvhodnější), kontejnery či květináče, množárenský substrát, práškový stimulátor, čisté jmenovky, tužku. Nůž a nůžky musejí být čisté, abyste do cévních svazků, které řezem odhalíte, nezanesli zárodky chorob. Vždy se o svoje nářadí starejte, nikdy nepoužívejte například nůž z kuchyně, kterým jste si k obědu krájeli salám!
Jak postupujeme
Důležité je zvolit vhodný, jednoletý a vyzrálý výhon dané dřeviny. Poznáte ho tak, že když jej budete chtít ohnout palcem a ukazovákem, neohne se, zatímco nevyzrálý výhon se ohne. Výjimku tvoří vrba, topol a platan
