Zahrada

Nebojte se pavouků. Zbaví vás přemnožených škůdců

Víte, že pavouci se v našich zahradách řadí k nejvýznamnějším predátorům veškerého hmyzu? A za to jim díky.

pavučina připevněná o květiny

Pavouci (Araneae)

Ačkoliv by mnozí z nás byli nejraději, kdyby pavouci na Zemi neexistovali, musíme se smířit s faktem, že jsou neodmyslitelnou součástí našich zahrad. Vyvinuli se do různých velikostí a forem a adaptovali se na život hluboko v půdě, ale i vysoko v korunách stromů. Vědci doposud na našem území zaznamenali téměř tisíc různých druhů. Díky jejich ohromující početnosti jsou významnými regulátory škůdců. Jsou aktivní během celého roku a většina z nich není potravně specializovaná. V případě náhlého přemnožení škůdců jsou tak schopni lovit kořist, která je snadno dostupná, čímž nám pomáhají tlumit mnohé ničitele přirozenou cestou. Kořist loví aktivně, například skokem, nebo si budují různé typy pavučin, do kterých se hmyz zachytává. Jejich předností je fakt, že dokážou usmrtit více „potravy“, než jsou schopni zkonzumovat. Zbylou potravu obalí do pavučiny a ponechají si ji na později. Početnost pavouků v zahradě můžeme zvýšit budováním tradičního strašáka ze slámy. Ten představuje vhodné útočiště nejen pro jejich zimování, ale i pro jiné živočichy.

Jak je dostat z interiéru?

Pavouci nemají v úmyslu napadnout člověka a při setkání s ním obvykle volí únik do bezpečí. Ale jako každý jiný živočich, i oni se snaží v sebeobraně bránit. Proto pavouka nikdy nechytáme holýma rukama. Nejsnazší je přikrýt ho průhlednou nádobou, následně opatrně podložit tvrdou podložkou a vynést ven nebo vyhodit z okna.

křižák obecný
Křižák obecný (Araneus diadematus) snová pravidelné pavučiny o průměru až půl metru. Pro člověka není nebezpečný.

Nebojte se křižáků

Nejčastěji se v zahradě můžeme setkat s křižákem obecným (Araneus diadematus), který si buduje typické kulaté pavučiny o průměru až 50 cm. Často se vyskytuje i jeden z největších druhů křižáka – křižák pruhovaný (Argiope bruennichi). Vyniká pestrým zbarvením, které tvoří žluté, bílé a černé pruhy na bříšku. Na pavučině vytváří zvláštní bílé obrazce z vláken, které slouží jako vizuální pomůcka pro ptáky, aby se pavučině vyhnuli a nezničili ji průletem skrz ni. Jsou to zároveň neocenitelné pasti na létající mšice a třásněnky. Ačkoliv pro svou velikost křižáci u mnoha lidí budí strach či odpor, žádný druh není pro člověka nebezpečný.

Přečtěte si také

Snovačky, velké, ale ne nebezpečné

V těsné blízkosti domů, a občas i v interiérech, nacházíme malé černé pavoučky podobné obávaným černým vdovám, které však na našem území nežijí. V tomto případě jde jen o jejich vzdálené příbuzné – snovačky (Steatoda sp.). Pro člověka nepředstavují nebezpečí, i když při sevření prsty jsou schopné pokousat. Hrozivě působí i často se vyskytující pokoutník domácí (Tegenaria domestica), jehož dospělí samci často hledají své partnerky v interiérech domů. I když rozpětí jejich končetin (až 5 cm) vystrašilo už nejednu hospodyňku, ani u tohoto druhu není důvod k obavám.

snovačky s pavučinovými obaly pro vajíčka
Snovačky upletou pro svá vajíčka pavučinové obaly.

Náš největší pavouk

V nížinách můžeme na opuštěných půdách objevit i našeho největšího pavouka – slíďáka tatarského (Lycosa singoriensis). Ačkoliv dorůstá až do sedmi centimetrů, nepředstavuje nebezpečí pro člověka ani domácí mazlíčky. Hloubí si nory v půdě a v nich číhá na kořist. V podzimních měsících často migruje, a tak se objevuje i v okolí lidských obydlí.

Může se hodit: Vyrábíme hotel pro hmyz

Slyšeli jste o nebezpečném druhu pavouka, zápřednici jedovaté, která se na naše území šíří z jihu? Nakolik je pro nás zdravotní hrozbou?

Kvůli klimatickým změnám a upouštění lidí od tradičního hospodaření v krajině se na naše území šíří zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium); ze všech u nás se vyskytujících druhů pavouků jako jeden z mála vyčnívá toxicitou jedu, čímž může člověku způsobit zdravotní problémy. Pokud však i dojde k náhodnému pokousání, ať už při manipulaci, nebo nechtěně během pobytu v přírodě, v drtivé většině kousnutí skončí lokální bolestí, případně slabým otokem v okolí místa kousnutí. Lidé trpící vysokou senzitivitou vůči živočišným jedům však ve výjimečných případech mohou skončit i s alergickou reakcí.

zápřednice jedovatá

Tento druh je typickým zástupcem suchých stepních oblastí Evropy a Asie, kde si vytváří pavučinová hnízda v klasech a metlicích vysokých trav. Vyhnout se rozšíření těchto pavouků v okolí našich příbytků a zahrad je možné přeměnou zarůstajících pozemků s vysokou trávou na nízká květnatá luční společenství pravidelnou žatvou nebo pastvou. Tyto biotopy obývají druhy pavouků a jiných druhů živočichů, které v konkurenčním boji výrazně omezí šíření jedovaté zápřednice.

Text: Adrian Purkart
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů

Komentovat

Nepřehlédněte