Cibuloviny potřebují dostatek vláhy pouze na podzim po výsadbě, aby mohly do zimy dobře zakořenit, dále pak na jaře v době intenzivního růstu. Sucho však snášejí poměrně dobře. Aby co nejvíce narostly cibule, je ve jmenovaných obdobích vhodná zálivka. Pro udržení kvality a velikosti cibule zejména u tulipánů je dobré část nakvetlých poupat využít jako dekoraci do vazy. Ponechané květy odstraníme ze stonku ihned po odkvětu. Tvorba semen vysiluje celou rostlinu, cibule se zmenšuje a dělí.
Na rozdíl od jiných cibulovin, jako jsou například řebčíky nebo hyacinty, jsou drobné cibuloviny téměř nenáročné na péči po odkvětu. V mnoha případech není totiž žádná, cibulky zůstávají stále na svém místě a ze země je vůbec nevyjímáme.
Některé z nich, například modřence nebo krokusy, se pomocí dceřiných cibulek rychle rozšiřují po okolí a celek tedy rok od roku nabývá na působnosti. U tulipánů, krokusů a jiných je vhodné po odkvětu ostříhat veškerá květenství. Poté se nechají celé rostliny v klidu, až se cibule zatáhne a oschnou listy. Tyto pak také ostříháme.
Cibule a hlízy se vyjímají z půdy v případě, že utiskují sousedící rostliny, nebo pokud se kvalita květů zhoršuje. Do této skupiny řadíme např. narcisy, krokusy a sněženky.
