Mladá rozrůstající se rodina, původně obyvatelé města, zakoupila přibližně před třemi lety v jeho blízkém okolí dům. Prostě zachtělo se jim venkova, soukromí a přírody. Zahrada je velké plus pro děti, nemluvě o chovu norských koček, jemuž se od přestěhování věnují. Část domu byla zrekonstruována, část je nová a stavební zásahy nebyly nutné. Jen ve stěně u terasy nechali noví majitelé pořádně zvětšit zasklení. Právě jemu vděčí za velkorysý výhled z domu do zahrady a přírody.
Zatímco kupovaný dům byl v dobrém stavu, o zahradě se to říci nedalo. A tak si majitelé pozvali na pomoc zahradní architektku. Majitelka vzpomíná: „S paní Klučárovou jsme rychle našli společnou řeč. Věděla jsem, že chci přírodní zahradu bez používání chemie, kde najde domov hmyz, ptáci a ježci, a která nebude příliš náročná na údržbu. Důležitým prvkem měl být výhled z interiéru, abych z domu viděla až na její konec. Úkolem bylo najít místo pro užitkovou část a vysadit několik dalších ovocných rostlin. Paní Zuzana vypracovala návrh, který se nám líbil. Měnili jsme v něm už jen detaily.“
Chtěli jsme něco přirozeného, ne vyumělkovaného. Se zahradou jsme velmi spokojení, rádi ji pozorujeme a poznáváme každý detail.
Nejprve uklidit
Dříve, než se přistoupilo k realizaci, musela se plocha vyčistit. „Zahrada byla příčně předělená plotem a zídkou. U domu byl vysoký a neprůhledný porost smrků a tújí, který zbytečně zastiňoval, navíc vše protínaly nepravidelně vedené chodníčky. Za garáží se nacházel vinohrad, v němž se ukrývalo několik ovocných stromů. Na podzim jsme se pustili do práce. Rozebíraly se příčné ploty, zídky a chodníky, vytínaly túje, smrky a klučil vinohrad, až na jeden řádek u plotu. Ukázalo se, že terén je dost nerovný. Na jaře jsme pokračovali jeho vyrovnáním, a abychom vytvarovali rovinu, nechali jsme navézt zeminu,“ vysvětluje zahradní architektka.
S loukou
V zadní části zahrady najdete klasické zeleninové záhony v úrovni terénu, určené pro zeleninu a drobné ovoce. „Myslím, že nemělo smysl dělat vyvýšené záhony, protože je tu dobrá půda, byla by to zbytečná investice,“ tvrdí zahradní architektka. „Starší ovocné stromy jsme ošetřili, nové vysadili a doplnili keříky s drobným ovocem. Trávník, ve kterém nevadí příměs jiných druhů, se tu nezalévá a seká jen podle potřeby. Nacházejí se v něm plošky bíle kvetoucí květinové louky, která se seká dvakrát ročně. To má za cíl přilákat hmyz, pro který otec majitelky vyrobil malý hmyzí hotel.“
Drobní živočichové vítáni
Přírodě se v zahradě daří i díky tomu, že majitelé nepoužívají chemii. Snaží se aktivně přilákat hmyz, ptactvo i ježky, a to kvetoucími výsadbami, hmyzím hotelem a speciálním domkem pro čmeláky. Na konci zahrady je přichystané zimoviště pro ježky vystlané slámou. Několik ptačích budek pro různé druhy ptactva je situovaných v odlišné výšce. Před kočkami je chrání špičatou kovovou zábranou umístěnou na kmeni stromů.
Původní garáž a zahradní domek vytvářejí pomyslný předěl na intenzivní část s automatickou závlahou a častým sekáním a extenzivní plochu, kde je vše ponecháno více samo sobě.
Zahradní architektka: Ing. Zuzana Klučárová, www.ekogarten.sk
Text: Ing. Monika Králová
Foto: Miro Pochyba
