Když přitom nalistujete příslušné číslo z ročníku 2009, možná vás až překvapí, jak málo se za ten čas Dana změnila; sotva od sebe rozeznáte fotky „tehdy“ a „teď“… Zásadních nových momentů však do života známé herečky vstoupila hned celá řada…
Moje děti? To je dar!
Výrazné změny proběhly především v rovině, která každou ženu „bere“ ze všeho nejvíce: Děti! Ze syna Jakuba – herce, zpěváka a moderátora – se za ty roky stala nejen skutečná hvězda, ale taky ženatý muž; vzal si modelku Agátu Prachařovou, s níž vyženil pro sebe syna a pro Danu vnoučka Kryšpína. Mladší dcera Mariana, která se rovněž věnuje herectví a můžete ji znát ze seriálů Horákovi anebo Comeback, zas loni odmaturovala a nyní navštěvuje Fakultu humanitních studií na Karlově univerzitě. „Mám velké štěstí, že mám takové děti. To je dar…“ usmívá se Dana láskyplně. Coby mimoděčný důkaz hezkých rodinných vztahů se z krásné bílé kytice na jídelním stole vzápětí vyklube dárek od dětí k nedávným Daniným narozeninám.
Teplo domova
Oceňuji „teplo domova“, které dýchá z celého domku. Dana hned vzpomene na syna: „Kuba o mně taky nedávno řekl v jednom rozhovoru, že umím dělat útulno. Dojalo mě to…“ A když se dál bavíme o dětech, pronese zcela spontánně: „Moje děti neměly problematické období…“ Dozvěděla se nicméně s odstupem let, že jako školní kluk prožíval i Kuba v pražské Libni, kde tehdy rodina žila, docela dobrodružné peripetie s kamarády. „Narodila se nám tenkrát Marjánka, musela jsem se jí hodně věnovat, a tak jsem se na něho asi nesoustředila tolik, jako za jiných okolností,“ uvažuje nad skutečností, že jí ony potenciálně nebezpečné děje kolem jedenáctiletého Kuby unikly.
Co se Marjánky týče, nejrůznější společenské rubriky se dnes s oblibou rozplývají nad její krásou i nad tím, že s Danou působí spíše jako sestry, než jako matka s dcerou. Dana už si ale užívá i babičkovských radostí. Nebo spíš starostí? „Je to strašná zodpovědnost hlídat dítě svých dětí… Už jsem pochopila svoji maminku a obdivuju ji – hlídala hodně. Ale je to velká radost, strašně se na to vždycky těším. Kryšpínka miluju.“
Děvče ze statku…
Dneska se rodina Dany jen hemží kumštýři: hrají dcera i syn, herec je i bývalý muž David Prachař, její přítel Ondřej Zajíc je divadelní režisér, Jakub vyženil tchýni – herečku Veroniku Žilkovou… Sama Dana však nepochází z hereckého prostředí. Dětství prožila zde v Kolodějích na dědečkově statku, kde chovali prasata, slepice, holuby, psy, kočky… „Do Prahy“ odsud jezdívala jen občas s babičkou „kulatým“ autobusem. Drobná holčička přitom dokázala držet krok s kluky v partě, lézt s nimi po stromech, chytat ryby v Rokytce… „Scházeli jsme se u nás dole, kde bylo hřiště Malovka, a s horňákama jsme vůbec nekamarádili“, prohlašuje rázně. Napohled křehká, ve skutečnosti však žádná křehotinka; taková se ostatně zdá být dodnes…
Táta mě nutil do angličtiny
Ani rodiče neměli nic společného s herectvím. Maminka byla zdravotní sestra a tatínek strojař, jeho profesí byly „veliké mašiny“. „Bývaly jsme s maminkou a s mladším bratrem často sami, protože táta jezdil kvůli práci hodně po světě,“ vzpomíná Dana. „Nutil mě proto do angličtiny. Bez jazyků se nedá žít, říkal. Chodila jsem proto na angličtinu do jazykovky i mimo školu k panu učiteli Krausovi, který byl za války v Anglii. A kdybych se nedostala na DAMU, studovala bych angličtinu asi i dál. Nikdy jsem to ale při herectví nevyužila, a tak moje angličtina lety nikoli upadla, ale úplně mi vypadla! Písemné testy udělám skvěle, ale když někdo mluví anglicky, tak mu nerozumím. Pořád o tom ale přemýšlím, jak si angličtinu vylepšit. Objevila jsem před časem jednu školu…“
Úspěšně přirozená, přirozeně úspěšná
Na zkoušky na DAMU se kdysi připravila sama. Už na gymnáziu vyhrávala recitační soutěže. „Protože jsem to říkala z duše a byla přirozená,“ vysvětluje si své tehdejší úspěchy. Přesto ji nenapadlo zkusit hrát, i když přímo na škole bylo divadlo. Recitovala už dokonce ve Studiu Viola, potkávala se s lidmi jako Marek Eben či Tomáš Juřička, ale pořád jí nedocházelo, jak k sobě mají ty dvě disciplíny – recitace a herectví – vlastně blízko. Ještě když šla ke zkouškám na DAMU, nebyla přesvědčená, že dělá dobře. „Teď už jsi v pasti,“ běželo jí hlavou, když čekala na chodbě, až na ni přijde řada. Připravila si monolog Niny z Racka a Lišky z Malého prince.
.jpg)
A napoprvé uspěla! Čím si to vysvětluje? „Byla jsem přirozená“, soudí opět. „Prvák byl pro mě ale hrozně těžký. Praha a prostředí školy samý extrovert mě pěkně sejmulo. Úplně jsem ochrnula… Můžu děkovat jen profesoru Vymětalovi, který měl pochopení pro introverní duše, že mě tam nechali…“
Koukej, abys viděla…
„Pak přišel profesor Nedbal. Říkal mi Batule a měli jsme moc hezký vztah. My byli jeho poslední ročník. Bylo mu pětasedmdesát – co to dnes je! -, ale já měla pocit, že je mu sto let! Natočil tenkrát Nezralé maliny a já z nich byla úplně unesená. Šla jsem za ním i do nemocnice, než umřel. Měla jsem zrovna nastoupit do ostravského divadla a on tím byl nadšený, protože ve 30. letech sám v Ostravě hrál. Říkal mi: Koukej, abys viděla… Tenkrát jsem nevěděla, co tím myslí, ale dnes už to vím: Každý máme nějakou hranici, a tu bychom nikdy neměli přes moc překračovat, pokud nejde o život. Znamená to uchovat si kód, který v sobě člověk má. Jednat vždycky podle toho, čím člověk je, a nejít za hranici toho, co je – třeba ze zištných důvodů. Protože pak není spokojený sám se sebou. Zkalí se mu zrak,nic už pak nevidí tak čistě a radostně. Pro mě tu hranici představoval za totáče například vstup do strany.“
Všechno zlé…
370 let starý dům v Kolodějích má už leccos za sebou… Zažloutlá fotografie na stěně, snad ještě z Rakousko Uherska, zachytila někdejší statek a před ním stojící skupinku lidí včetně asi tříletého Danina dědečka. Kdyby tak tušili, že za pár desítek let stát dědečkovi velkou část statku vezme…! Ani Danu s tímhle domem nespojují jen hezké vzpomínky. Prožila tu třeba rozvod… Krásné dřevěné artefakty, rozmístěné po domě i v zahradě – díla, která vyřezal její bývalý muž, ale naznačují, že už v duši zavládl mír. Znovu pěkně zrekonstruovaný je i tenhle dům, který před čtrnácti lety vyhořel.
Nabízí se téměř paralela s Daniným životem… Vždyť právě po těch velkých ranách přišly i velké veřejné úspěchy, osobní „rekonstrukce“ – třeba vítězství ve Star dance či v jedné z kategorií ankety Týtý. I nejrůznějších rolí – televizních i divadelních – snad neměla Dana nikdy tolik, jako v posledních letech! Však se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré… A může to skutečně platit dokonce i o požárech… Dům Dany totiž vyhořel i přesto, že stojí naproti stanici dobrovolných hasičů. „Jen bezmocně koukali, neměli totiž skoro žádné vybavení“, vysvětluje Dana. „Až po tom požáru nové vybavení konečně dostali a pracují skvěle…“
Dana Batulková
16. března 1958 v Praze
1981 Absolventka DAMU
1981 – 1983 Účinkování v divadlech na Kladně a v Mladé Boleslavi
1983 Odchod na „volnou nohu“, spolupráce s Volným spojením režisérů na různých divadelních projektech
1997 – 2002 angažmá v Divadle Komedie v Praze, hostování i na dalších pražských scénách
2008 Vítězství ve Star dance
2009 Objev roku v anketě TýTý
V současnosti hraje v divadlech ABC, Rokoko, Rubín, Komedie.
Filmové a televizní role: Vrať se do hrobu, Maryška, Léčba neklidem, Děvčátko, Nezvěstný
Role v seriálech: Redakce, Náměstíčko, Comeback, Cesty domů, Gympl
Připravila: Ivana Hudcová, foto: Štěpán Luťanský; vydáno v RPN 5/2014
