Nedostatek světla a nesprávná zálivka společně bojují o první místo v úhynu pokojových rostlin. Rostliny, které mají nedostatek slunečního záření se vytáhnou, zeslábnou, a pokud se nezlomí, zahubí je první škůdce nebo choroba, se kterou se setkají.
Důležité je také zmínit, že žádná rostlina nedokáže přežít s absolutním nedostatkem světla. Níže uvedené druhy vám nicméně mohou pomoci zorientovat se v těch rostlinách, které zvládnou žít i dále od okna.
Kulkas zamiolistý jako typický zástupce
Kulkas zamiolistý patří mezi nejvýraznamnější druhy stínomilných pokojových rostlin. Je oblíbenou volbou pro tmavší místa, protože ve své domovině, východní Africe, roste pod korunami stromů.
Kulkas najdete v každém větším květinářství a za pravidelnou péči vás odmění tmavě zelenými dužnatými listy. Typicky roste z podzemních hlíz a nevyžaduje častou zálivku, která by mohla způsobit hnití kořenů. Čím dále je od zdroje světla, tím menší dávky vody potřebuje.
Kulkas se výborně množí pomocí odlomených listů, které zapíchneme do substrátu na pokojové rostliny, v němž by se měl celý život pěstovat. Této rostlině jsou také připisovány výborné vlastnosti čisticí vzduch, i když tato informace není ověřena v pokojovém prostředí. Svou popularitu dokazuje i svou přítomností v záhonech větších nákupních center.
Aglaonema zvládne slabší světlo
Druhým adeptem vhodným pro tmavší část domácnosti je aglaonema, nazývaná též spící panna, která podobně jako kulkas roste pod korunami stromů (Asie). Při výběru mezi aglaonemami je vhodné si zvolit ty se zelenými listy, protože kultivary jiné barvy zpravidla vyžadují více světla.
Aglaonema roste kompaktně a je okrasná svými listy, které často rostou v trsech. Jak tato rostlina roste, opadají jí spodní listy, a tak se po čase může stát, že stonek zůstane nahý. V tom případě ji můžete zkusit „napasovat“ k substrátu, do kterého by se měla zakořenit.
Aglaonema se v mnoha znacích podobá difenbachii a podobně jako téměř všichni zástupci aronovitých je jedovatá. Obsahuje kyselinu šťavelovou a šťavelan vápenatý, které dráždí sliznice. Jestli vás však to neodradí, aglaonema bude ve vaší domácnosti ozdobou v těch místech, kde by jiné rostliny nevydržely.
Šplhavnici je poměrně náročné zahubit
Málokteré pokojové rostliny jsou tak odolné jako šplhavnice (Epipremnum), lidově a nesprávně nazývané potosem (pothos značí jiný druh méně rozšířené rostliny).
Konkrétněji jde o druh šplhavnice zlatá (Epipremnum aureum), jejíž srdcovité listy se žlutým panašováním zná snad každý pěstitel. Svou popularitu si nepravý potos získal díky široké škále světla a vody, kterou snáší. Nejčastějším „zabijákem“ je opět přelití, tedy nadměrná péče od natěšeného pěstitele.
Tato rostlina je ve své domovině mohutnou liánou, která se táhne po větších stromech. V domácnosti však téměř nikdy neroste do velkých rozměrů. Kdyby to u vás hrozilo, stačí rostlinu ostříhat a odřezky nechat zakořenit, čímž získáte násobně větší množství „potosů“. Šplhavnice se však může s pomocí opory táhnout po stěně, čímž vynikne její přirozený způsob života a listy se budou zvětšovat.
Mezi další oblíbené rostliny, které snesou nižší intenzitu světla, patří difenbachie, fíkusy, fitónie, drahokamové orchideje (vyšší vlhkost) nebo řasokoule (stolní akvárium).
Fotogalerie
Text: Matúš Puskeiler
Foto: Shutterstock
