Interiér

Proměna: Obývací pokoj z polotovarů

Zůstal jako poslední. S jeho zařizováním jsme příliš spěchali. Ve víru krásných věcí kolem nás jsme si nechali místo na přemýšlení. A uprostřed shonu někde tam venku se stával místem na plnění snů. Obývák skoro na román.

Zdánlivě nesourodé detaily a mírně barevné výkyvy propojí dřevo. Jít cestou přírodního materiálu přináší neomezené možnosti. V jeho laskavém objetí dávají význam i ty nejméně podobné vzory. Nenajdete zde stejné polštáře ani fotorámečky pověšené na stěně. Dokonce i pletené či háčkované doplňky jako by byly vytvořeny jinými jehlicemi. A přece všechno se vším souvisí a má význam. Dřevěné bubny na kabely se staly fenoménem. Dají se s nimi dělat zázraky, a protože konferenční stoleček je čistým bubnovým originálem, kruh na stěně se bubnem nechal inspirovat. Všechny nábytkové polotovary, které se v obýváku nacházejí, nám ušetřily nejen práci, ale i peníze. Stačilo je jen mírně „vytunit“ a postavit do nových souvislostí.

„Věci nové by se jako nové chovat neměly. Jen ty,
které na sebe nepoutají pozornost, jsou skutečně krásné.“

MALÁ GALERE

Fotek zatím na stěně za křeslem nevisí mnoho. Při práci a zařizování nezůstal čas na jejich třídění a výrobu dalších fotorámečků. A tak se v této malé galerii nacházejí zatím jen staré fotky těch nejdůležitějších – naší rodiny. Možná se galerie za pár dní rozroste. Vzpomínek nikdy není dost, a pokud jsou vyjádřeny, budou se připomínat neustále.

obyvak

Naše svoboda a volnomyšlenkářství zde mohou proudit prostorem. Nemají se od čeho odrazit, nic jejich dráhu neruší, spíše je v této cestě podporuje. Pestrost v zařizování nemusí spočívat v pestrých barvách. Vsadili jsme na pestrost solitérovou. Egocentrické barvy, které na sebe poutají pozornost, se na neutrálním území obývacího pokoje nenajdou. Tón v tónu nám zajišťuje nerušený odpočinek a ani po roce bydlení není nic, co by nám v něm vadilo. Jisté vzorce chování zde dodržuje každá i sebemenší věc. Nepřečnívá, nevyčnívá, stává se barevně součástí celku. A tak se zabydlená místnost tváří, jako by tu nebyla, nebo alespoň jako by nebyla podstatná. Důležitý je vždy komfort, který poskytuje, a my si uvědomíme, že tady je, až když ji potřebujeme. Nechává nám tak dostatek místa na další myšlenkové rozlety. Od sladěných odstínů hnědé se ani jiné nedá očekávat.

obyvak

PLNÁ PŘÍBEHŮ

Princip dobrého bydlení si každý určuje sám. Zatímco u někoho se začíná od podlahy, my bychom se podlahy klidně vzdali jen pro malý kousek jiného světa, do kterého se vydáme po usazení do křesla a otevření knihy. Knihovna byla naším snem a zdá se, že i snem našich knih. Zraku skryté by neplnily svůj význam. Knihy mají svou duši, proto ať už pro Petra s jeho střízlivým pohledem na věc, nebo pro mé rozevláté já, které zařizuje jen podle pocitu, knihy a jejich čtení jsou tím, co nás spojuje. V každém bydlení by měl být viditelný otisk charakteru jeho obyvatel. Krása a trvanlivost knih nás zkrátka inspiruje. Být s nimi je naším bohémským životem. Cesta zařizováním zde možná nyní končí, ale ta skutečná teprve začíná.

KNIŽNÍ NEBO

Podél celé horní police se chystáme umístit tyč, po které se bude na železných kolečkách posouvat žebřík. Knížky tak budou snadněji dosažitelné a žebřík bude vždy přesně tam, kde je třeba. K tomu však ještě chvilku musí dozrát čas.

obyvak

Text: Lucia Pristachová Hô-Chí :: Foto: autorka, Dano Veselský