Víte, čím nejčastěji se už na první pohled odlišují obydlí mužů od odbydlí žen? Tím, že v nich schází zeleň. Příčina je zpravidla jediná – mužům bývá zatěžko na rostliny myslet, pečovat o ně, pravidelně je zalévat či přihnojovat… Možná by ale mnozí z nich svůj přístup přehodnotili, pokud by věděli, že řada rostlin vystačí s péčí skutečně minimální…
Připravila: Ivana Hudcová a Holandská květinová kancelář, foto: HKK
Kaktusy pro více generací 
Kaktusy jsou pohodové, veselé, mají zajímavé tvary a ozdobné trny. Dobře vypadají ve skupinkách. Připomínají tak miniaturní pouštní krajiny. Bez problémů snášejí přímé slunce, milují suchý vzduch v prostorách s ústředním vytápěním a vystačí si s velmi malým množství vody – pro muže přímo ideální. Za minimální péči se odmění zdravým vzhledem, dobrým růstem a nádherným květenstvím. S ohledem na pestrost druhů si mezi nimi vybere každý. Jsou navíc velmi vhodné k darování, a to nejen pro svoji nenáročnost, ale i proto, že je obdarovaný může umístit prakticky kamkoli – na parapet, noční stolek vedle postele, do rohu pokoje, na pracovní stůl doma či v kanceláři, dokonce v dílně… Barevnost jejich květů je přitom nezapomenutelná. Tyto neobyčejné rostliny zároveň vydrží na mnoho let, proto je po vás může zdědit i další generace.
Nezdolné tlustice
Tlustice (Crassula) patří k sukulentům. Pochází z jižní Afriky a jižní Ameriky. V přírodě dorůstá až několikametrových rozměrů jako strom. Coby hrnková rostlina však roste jen velmi pomalu, zato je nezdolná. Má ztlustlé, dužnaté listy, dobře snáší suchý vzduch, přímé slunce i půdu chudou na živiny. Jediné, co nemá ráda, je voda stojící v misce pod květináčem. Občas zalijte a více se o ni nestarejte. Kromě květů a plodů, které se stejně málo komu podaří uvidět, je společným znakem těchto rostlin především umístění listů na stonku. Rostou naproti sobě, v důsledku čehož velmi často srůstají. Každý následující pár listů je umístěn pod úhlem 90° oproti předcházejícímu. Tvar listů nelze považovat za společný znak těchto rostlin, neboť některé mají listy 10 cm dlouhé a některé jen 2 až 3 mm. Tlustice má ráda jasné světlo i v období zimního klidu. Kdo by jí chtěl přece jen věnovat více, pozornosti, může rostlinu v létě umístit na balkón. A pokud byste si rostlinu oblíbili natolik, že byste zatoužili ji rozmnožit, učiňte tak řízkováním – nejlépe v březnu a únoru, ale dá se to i během jiné části roku.
Módní zamioculcas 
Jde o vyhledávanou módní rostlinu s dužnatými stonky a tmavě zelenými zpeřenými listy ve tvaru ptačího pera – lesklé a pevné s pravidelně lehce zašpičatělými lístečky, hustě rozmístěnými na krátkém horizontálním stonku. Vytvářejí dojem růžice. Základ listů je přitom zlehka vydutý a celkem křehký, proto pozor při manipulaci. V květináči se skrývá velká podzemní hlíza se zásobou vody, proto rostlinu někdy řadíme mezi sukulenty. Květ bývá nevýrazný. Zamioculcas se vyjímá ve vyšších nádobách a aby vynikl, potřebuje prostor. Daří se mu takřka kdekoliv a je velmi nenáročný na péči, nijak zvlášť mu nevadí ani nedostatek slunce. Snese spíše více sucha než vláhy, a tak jedinou zásadou, kterou by se pánové měli řídit, je nepřelévat. Jde o mimořádně dekorativní rostlinu, vlastně pravěkou kapradinou, jejímž původním domovem je ostrov Madagaskar. Dorůstá až jednoho metru. Namnožit se dá pupenovými řízky (celý složený list s pupenem), listovou čepelí (část dobře vyvinutého složeného listu) nebo dělením velkých kusů při zachování alespoň jednoho místa růstu v každé části).
Vodomilná Pachira
Unavené oči osvěží Pachira aquatica s propleteným kmenem. Její domovinou jsou delty řek a mokřady Jižní Ameriky, a tak během vegetačního období vyžaduje bohatou zálivku a nejlépe
se jí daří na světlém stanovišti. Může být zalitá „do zásoby“, aniž by tím trpěla. Její domovinou jsou tropy Jižní Ameriky. Tato nenáročná rostlina patří k tzv. lahvovitým stromům, tedy k rostlinám, které žijí na kamenitých místech a vodu uchovávají ve spodní části stonku. V pokojových podmínkách roste pomalu, ale přesto dorůstá 2 až 3 m do výšky s korunou o průměru kolem 1,5 m. Mladé rostliny rostou jako jeden stonek a větvit se začínají a při výšce nad 2 m. Má jasně zelené listy na dlouhých řapících a úzké bílé květy. Po květu se objevují její plody. Jsou to bobule kovové barvy obsahující semena, která můžeme jíst syrová nebo pečená. Rostlina dobře snáší jak teplo, tak chlad a vzdor své vodomilnosti i suchý vzduch. Jde tedy o rostlinu vhodnou i do panelových domůl. Rozmnožuje se na jaře semeny nebo stonkovými řízky.
