Připravila: Radka Borovičková, Foto: Zdeněk Roller
Tu první „terasu“ vybudovanou pod staletými lipami určitě přehlédne žádný kolemjdoucí. Je usazená pod lipami, kde bývala vždycky lavička. „My jsme tohle místo trochu odrazili od terénu nízkou betonovou podezdívkou, vydláždili ji a vybavili stolem se dvěma lavicemi,“ vysvětluje nám mladá a sympatická majitelka. „Stůl je samozřejmě v modré barvě, takže perfektně ladí se vstupními vraty i s okny. Je odsud hezký pohled do okolí a v létě úžasný chládek.“
Ke statku patří rybníček
Když statek s modře orámovanými okny obejdete, objevíte za stodolami výstavu starého polního nářadí a hlavně dolík s nově vybudovaným rybníčkem. A právě u něj jsme začali naši obhlídku okolí statku, při které nás provázela mladá a velmi
„Původně tu býval malý rybníček, ale když jsme pozemek koupili, v dolíku bylo smetiště a rostlo tu křoví. „My jsme jámu vyčistili bagrem a čekali, jestli se tu začne shromažďovat dešťová voda. To se nestalo, takže jsme nechali jezírko vyložit fólií, přivedli sem vodu z jedné z našich studní a teď už nám dělá jen radost.“
Nad jezírkem majitelé vybudovali rozlehlé dřevěné molo na posezení a opalování. Vyzkoušeli jsme ho a zjistili, že se z něj také dobře pozoruje život v rybníčku a vodní rostliny.
„Když se nám tohle vodní dílo podařilo, tak jsme na opačné straně statku, u silnice vytvořili ještě jeden rybníček. Ten je jen pro rybky, a aby zvěř měla kde pít.“
Terasy a la Austrálie
Dnešní Drtina měla to štěstí, že oba manželé mají rozlet, který jim dal několikaletý pobyt v Austrálii. „Snažili jsme se sloučit staré prvky s potřebami dnešní doby. Už od počátku jsme na dvoře statku plánovali zastřešenou terasu, která by navazovala na jídelnu.“
Majitelé tak během rekonstrukce zrušili jedno okno vedoucí z kuchyně do dvora. Místo něj vznikly dveře, kterými se vchází přímo na verandu. „V Austrálii jsme si zvykli na posezení venku na verandě a nechtěli jsme si je odepřít ani tady. Původně jsme chtěli jen něco menšího, aby se sem vešel stůl, ale pak jsme se trochu rozšoupli a výsledkem je terasa na české poměry až rozmařile velká. Ale my ji využijeme. V létě na verandě trávíme víc času než v domě, slouží jako jídelna i jako herna pro děti, psa a kočky.“
A aby terasa na hliněném dvorku nebyla smutná, majitelé hned vedle ní vybudovali záhon s jahodami, kosatci a rákosem. „Je tu poměrně vlhká půda a rostliny část té vlhkosti odpaří.“ Podobně slouží i bříza vedle stodoly. „Břízy vždycky sázely mezi studni a dům, tak jak to máme i my, právě kvůli snižování vlhkosti.“
Další terasa vznikla během rekonstrukce střechy nad hospodářskými budovami. „Když jsme sundali střešní tašky na půdě nad stájemi, výhled nám vyrazil dech. Krásný západ slunce s pohledem na horní rybníček a pasoucí se srnky. Litovali jsme, že jsme si bydlení nezařídili tady, a pak jsme se rozhodli, že ve střeše uděláme velký vikýř s dřevěnou podlahou a budeme tu mít podkrovní terasu s oknem do krajiny. Využíváme ji v období, kdy je venku chladněji, odpočíváme tu a děti si sem zvou kamarády na šipky nebo stolní tenis. A já tu mám triedr n a pozorování srnek a ptáků.“
Pomohly staré fotografie
Při rekonstrukci fasády se majitelé drželi dobových fotografií, včetně naznačených, ale setřených psaníček. Staré kamenné parapety zbavili bílé omítky, aby vynikl jejich materiál. Ve štítě zedníci při omítání odkryli nezřetelný obrázek postavy na koni. „Usoudili jsme, že asi šlo o svatého Václava, a tak jsme oslovili místního výtvarníka Jiřího Karmazína, který nám svatého znovu namaloval, a asi mnohem hezčího, než byl ten původní.“
Spodek zdí statku je obložený žulou, která byla původně zasypaná zeminou zanedbané předzahrádky. Zeminu majitelé odkopali, aby pěkná žula vynikla a přitom objevili odvětrávací otvory. Byla to také vhodná chvíle pro provedení parafinové izolace před vlhkostí. „Loni jsme tu konečně založili záhon, vlastně jenom takový pruh vysypaný mulčovací kůrou a kameny. Roste tu máta a další trvalky, docela se jim daří a pěkně nám voní do světnice.“
Bydlení v tanečním sále
V největší místnosti v domě, která má něco přes šedesát čtverečních metrů, si manželé zařídili obytnou světnici kombinovanou s pracovanou. Býval tu sál s výčepem a hostinské stoly. Majitelé zpočátku uvažovali, že početnými okny ze tří stran prosvětlenou místnost rozdělí. „Ale pak jsme tu se známými trávili Silvestra, zrovna sem svítilo sluníčko a nám došlo, že by to byla věčná škoda a místnost jsme zachovali beze změn,“ vypravuje paní Mandelová.
„Ve vsi žijí dvě babičky, které si pamatují, jak tu býval rozestavěný nábytek a k čemu ta která místnost sloužila. Hodně nám to pomohlo při rozhodování jak stavení přizpůsobit rekreačnímu bydlení a nezaplašit genia loci.“ V hospodské místnosti manželé nakonec prostor rozdělili jen nízkou přepážkou, na níž bude stát velké akvárium. V menší části je pracovní prostor, zbylý prostor zůstal otevřený a uzpůsobený pro rodinná posezení.
Co šlo, to jsme zachovali
Vše, co bylo možné, majitelé zachovali, renovovali nebo nechali vyrobit podle historických vzhorů. Dveře si nechali repasovat od truhláře, okna mají nové rámy a izolační dvojskla, ale zachovávají původní rozměry. Podlahy bylo nutné vyměnit za nové, ale je to smrk natřený olejem.
Po domě je rozvedené ústřední topení, kvůli atmosféře majitelé občas přitápějí v kamnech a občas také roztopí i pec.
„Vybavení jsme sháněli po bazarech a v pozůstalostech, takže hodně věcí má patinu a svůj příběh. Police na knihy původně stávala ve spíži jedné staré paní, která ji měla plnou kompotů. Ani radiátory jsme nekupovali nové, opískovali jsme a natřeli staré, vyřazené ze zrušeného domova důchodců. Je na nich vidět, že pocházejí z padesátých let a netrčí tu jako něco supermoderního.“
Nebojíme se kombinovat
Na obytnou světnici v hostinské místnosti navazuje kuchyň, která v zimě slouží i jako jídelna. Stojí tu prvorepubliková kachlová kamna se zápecím, staré kuchyňské předměty a vedle nich moderně vybavená linka koupená v Ikee.
Prostor odlehčují recesní nápisy: smaltované cedule o zavírací hodině z původní hospody či tabulka, který stolovníky informuje, že se nacházíme v Komsomolské ulici. Majitelé mají rádi recesi, v interiérech si pohráli se světlem a s netypickou výmalbou.
„Nebudujeme skanzen, dětský pokoj i ložnici jsme proto vybavili ryze současně. Jen jedna dekorace zaručeně z běžných obchodů není. Zelenou manželskou ložnici dekorují dva staré medicinbaly nalezené na půdě chalupy. „Možná, že i díky nim máme pořád ten správný odpich,“ směje se paní domu.
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 6/2012.
