Ale přišly i inspirace ze zahraničí… Volal mi jeden Čechoameričan, že by mi chtěl ukázat louskáček běžný v Americe, který by se určitě dobře prodával i u nás. Vidíte ho na obrázku. Ocelové tyčky se zářezy se otáčejí, stisknou ořech a rozdrtí ho. Skořápka se rozlétne do všech stran. Mám za to, že u nás by se tenhle louskáček příliš neuplatnil, pořád by se muselo uklízet. Ovšem louskáček, který mi poslal pan Vladimír Hladík z Jasenné před dvaceti lety, je možná zase úsporný až moc a jeho konstrukce poměrně složitá. Pan Hladík viděl tehdy na obrazovce podobný nápad pana Václava Petříka, ale nelíbilo se mu, že jádro je poškozené. A tak vymyslel pákový louskáček s mosazným bodcem, který tvoří z jádra půlky nebo čtvrtky, a hned nabídl, že to bude vyrábět. Dokonce uvedl i cenu, jenže už platil zákon o rozhlasovém a televizním vysílání a nebylo možné představovat výrobky. Politici a právníci tehdy vytvořili řadu složitých kliček, které každé podnikavosti vystavěly řadu překážek. Vlna nápadů opadla. A mně zůstala památka na ty bouřlivé doby i v podobě louskáčků. Mám ve své sbírce i louskáček připomínající gilotinu a další pozoruhodnosti. Bez uzardění přiznávám, že při vánočním louskání ořechů z mých dvou ořešáků se vracím ke starým dobrým klešťovým louskáčkům. Jednak fungují a také se bojím, že bych mohl ty nejslavnější ořechové vynálezy z Receptáře poškodit. Asi už není, kdo by je opravil. Navíc, v posledních letech přepadla i moje ořešáky bakterióza a antraknóza, a tak už vlastně není co louskat. Možná i ten starý dobrý louskáček z obchodu bude časem kvůli těm ořešákovým nemocem zapomenut a uložím ho do své sbírky.
Text k snímku:
Vlevo louskáček v podobě gilotiny, uprostřed bodcový louskáček pana Hladíka s vratnou pružinou a vpravo louskáček s otočnými tyčkami z Ameriky.
Článek z RPN č. 1-2/2011
