Chovatelství

KDYŽ ZAJÍC POHNOJÍ

Není vůbec snadné sehnat fotku ZAJÍCE. Ten zdánlivě obyčejný zajíc je totiž čím dál větší VZÁCNOST. Proto když PRODÁTE živého zajíce bohatým klientům (ti ho vypustí a vzápětí zastřelí), dostanete za něho až dva a půl tisíce. Proč se tedy zajíci běžně nechovají ve velkém stejně, JAKO KRÁLÍCÍ? A proč jich ve volné přírodě neustále ubývá?

Zaječí populaci decimuje především stav životního prostředí a charakter zemědělské výroby – velikost lánů a pěstování monokultur, chemické postřiky, umělá hnojiva, kejdové hospodaření a čím dál modernější a rychlejší zemědělská technika. A také to, že řepka, kukuřice a obilí nahradily na polích cukrovou řepu – pro zajíce hlavní zdroj potravy i vody. Zajíc přitom neumí to, co člověk i řada jiných zvířat – neumí se odstěhovat za potravou, opustit své teritorium.

CHOV JE PĚKNÁ ŘEHOLE

Získala jsem tyto informace od Pavla Chalupy z Velké Skrovnice, který zná zaječí problematiku hned ze tří různých stran: Je totiž jak zkušený farmář, tak i zkušený myslivec, a navíc se řada jeho přátel věnuje té mimořádně nelehké činnosti, jakou chov zajíců představuje.

Zaječí chov je přitom hotová řehole, protože zajíc je pořádný nervák. A tak kdo chce být v jeho chovu úspěšný, musí ušáky ochránit před jakýmkoli stresem. Znamená to striktně dodržovat určitá pravidla: O zajíce se musí starat jediná, stále stejná osoba. Krmit zajíce pak musíte každý den ve stejnou dobu. A když zaječice rodí, nesmí u toho být dokonce vůbec nikdo! Protože jakmile by samici něco vystresovalo, mohla by mláďata opustit.

NENÍ HNŮJ JAKO HNŮJ

Zajíc žije v zajetí v boudě na roštu, kterým dolů propadávají jeho bobky. A protože Pavel Chalupa „pořád něco vymýšlí“, jak říká, zamyslel se i nad využitím téhle suroviny. Nejprve odnesl pár zaječích bobků do laboratoře a nechal udělat jejich chemický rozbor. Zjistil tak, že zaječí hnůj má lepší složení, než třeba koňský nebo kravský. Hodnoty minerálních látek, o které jde především (fosfor, vápník, draslík), jsou tu zhruba dvakrát vyšší.

„Protože zajíc má složitější proces trávení než třeba kůň,“ vysvětluje. A samozřejmě vyzkoušel, co udělají zaječí bobky se zeleninou ve skleníku. „Z jediné sazenice, bobky pohnojené, jsem okurkami zásobil celou rodinu,“ demonstruje své zkušenosti na konkrétním příkladu. Skvěle se mu pak zaječí hnojivo osvědčilo nejen u veškeré zeleniny včetně brambor, ale třeba i u jahod anebo květin.

POHODLNÍ ZAHRÁDKÁŘI

Navštívíte-li zahrádkářské chaty na internetu, padnete i na diskuze o využití hnoje na zahrádce, včetně hnoje ne sice zaječího, ale králičího. „Není o to zájem, lidé jsou líní a raději si pořídí granule,“ stěžuje si na jednom z chatů jakýsi chovatel králíků. I tenhle problém Pavel Chalupa vyřešil. Využil peletovací stroj, který si svého času pořídil ze zcela jiných důvodů, a začal z hnoje ze zaječích farem svých přátel vyrábět pelety.

„Mají – vedle praktičnosti – ještě jednu výhodu oproti čerstvému hnoji: tlakem při jejich výrobě vznikl teplota, která zničí většinu semen, včetně semen plevelů, která se najdou v každém hnoji.“ Pavel Chalupa přitom poradil i mé kolegyni, která chová morče a napadlo ji, zda by nemohla na zahrádce u chalupy využít hnůj morčecí. „Určitě ho použít můžete, ale ne čerstvý, nechte ho nejprve aspoň měsíc uležet.“

Text: Ivana Hudcová

Foto: Ján Griger