Claudie Kornelová

Zná to asi každý. Sedíte doma na gauči, pod dekou, čaj po ruce – a přesto máte ledové prsty na nohou nebo ruce studené jako rampouchy. Někdo to bere jako drobnost, jiný se hned začne bát, jestli nemá problém s krevním oběhem. Pravda je, že studené končetiny mohou být úplně normální… ale taky to může být signál, že tělo něco řeší a stojí za to mu naslouchat.

Když se řekne zima a venkovní chov králíků, většina lidí si automaticky představí mráz jako největšího nepřítele. Jenže pravda je trochu jinde. Zdravý králík si s chladem poradí překvapivě dobře – mnohem větší nebezpečí pro něj často představuje vlhko, průvan, špatná strava nebo zanedbaná péče. Pokud králíky chováte venku, právě v zimě se vyplatí být o krok napřed.

Smažený kapr patří k Vánocům asi stejně jako cukroví nebo bramborový salát. Ale ruku na srdce: i když ho většina z nás miluje na talíři, po jeho přípravě často zůstává v kuchyni něco, co bychom si tam nechali nejradši co nejméně – těžký rybí odér. A někdy se táhne nejen kuchyní, ale i celým bytem, takže když jde člověk spát, pořád lehce cítí, že dnes byl „kapří den“.

Když se řekne kapr, většině lidí naskočí jediný obrázek – vánoční večeře, bramborový salát, smažené řízky z kapra a povinně rituální kost u talíře. Jenže naši předci připravovali kapra na desítky způsobů a smažení bylo jen jednou z mnoha možností. Babičky často volily úplně jiné recepty: pomalejší, voňavější a takové, které nechaly rybu vyniknout i bez trojobalu.

Prosinec má být měsíc klidu, ale většina lidí by o tom mohla napsat spíš horor než pohádku. Vánoční výdaje, dárky, rodinné povinnosti, tlak být „v pohodě“ a k tomu všemu pocit, že je potřeba splnit tisíc věcí najednou. Není divu, že jsou právě Vánoce pro mnoho lidí hlavním zdrojem prosincového stresu.

Kdo má doma kočku, ten ví, že Vánoce jsou tak trochu adrenalinový sport. Všude světýlka, šustivé mašle, visící ozdoby… a uprostřed toho všeho velký zelený lákadlík, který doslova volá: „Skoč na mě!“ Pokud máte doma malého tygra, nejspíš už teď tušíte, že stromeček je pro něj něco mezi horolezeckou stěnou a zábavním centrem.

Zima je pro městské ptáky náročné období. Krátké dny, mráz a sníh znesnadňují hledání potravy i vody. Možná jste už sami přemýšleli, jestli jim přilepšit, nebo zda tím spíš neuškodíte. Pravda je někde uprostřed, ptákům v zimě pomáhat má smysl, ale chce to s rozumem.

Když přijde zima a všechno venku ztuhne, většina z nás má pocit, že půda i kompost si dávají pauzu. Ale není to tak úplně pravda. I když to na první pohled vypadá, že se v kompostu nic neděje, pod povrchem to pořád žije – jen trochu jiným tempem.

Vzpomínáte si na ta obyčejná, ale hřejivá jídla, která voněla po celé kuchyni? Na polévky z pár surovin, sladké knedlíky z bramborového těsta nebo na chléb s cibulí, který chutnal lépe než cokoliv z obchodu? Naše babičky měly v kuchyni zázračnou schopnost – dokázaly vykouzlit výborné jídlo i z mála. A právě tahle prostá jídla, která se vařila, když nebyly peníze ani maso, mají dodnes svoje kouzlo.

Když se dnes rozbije kotel nebo přestane topit tepelné čerpadlo, okamžitě to pocítíme. Jsme zvyklí na pohodlí, které zajišťují moderní technologie, ale naši předkové museli na teplo hledět jinak, promyšleně, s respektem k přírodě i materiálům. A přesto v jejich domovech bývalo útulno i v třeskutých zimách.

Kopřiva – rostlina, kterou většina lidí považuje za plevel a raději se jí obloukem vyhne. A přitom skrývá sílu, kterou by jí mohl závidět nejeden zahradnický obchod. Naše babičky to moc dobře věděly – kopřiva nebyla jen na čaj nebo na vlasy, ale hlavně na zahradu. A pokud jste ji dosud brali jako nepřítele, možná je čas změnit názor.

Možná jste si toho taky všimli. Venku se stmívá dřív, listí šustí pod nohama a doma se rozhostí takové zvláštní ticho. A právě v tu chvíli vaše kočka zpozorní, napne uši, rozšíří oči a začne zírat do kouta, jako by tam něco bylo. Jenže tam nic není. A vy si v duchu řeknete: Co to, proboha, vidí? Nejste sami.