Claudie Kornelová

Ventilátor je v létě jeden z těch spotřebičů, na které si člověk rychle zvykne. Stačí zmáčknout tlačítko, nasměrovat proud vzduchu a najednou se dá horký den zvládnout o něco lépe. Jenže jakmile vedra skončí, ventilátor většinou putuje někam do skříně, komory nebo na polici a na několik měsíců na něj zapomeneme.

Po letním výletě bývají boty často to poslední, na co člověk myslí. Člověk přijde domů, vyzuje se, boty nechá někde u dveří a jde si odpočinout. Jenže druhý den se z předsíně může ozývat nepříjemný zápach, který rozhodně nepůsobí jako vzpomínka na povedený výlet.

Jahody jsou jedny z těch rostlin, které nám na zahradě dokážou udělat radost hned několikrát. Nejprve přijde sklizeň sladkých plodů a potom, trochu nenápadně, začnou z matečních rostlin vyrůstat dlouhé šlahouny. Právě na nich se tvoří malé nové rostlinky, které můžeme využít k namnožení jahodníku.

V létě to na zahradě někdy vypadá, jako by ovoce dozrávalo rychleji, než ho člověk stačí sklízet. Několik malin zůstane na keři, pod stromem leží spadlé švestky a na zemi se objeví pár přezrálých hrušek. Člověk je třeba ani neřeší a řekne si, že je uklidí později. Pes má ale na takové „poklady“ často úplně jiný názor.

Stačí pár hodin na zahradě bez pokrývky hlavy nebo delší dřina na plném slunci a najednou je někomu z rodiny nevolno, motá se mu hlava nebo mu podklesávají nohy. V tu chvíli se hodí vědět, jestli jde o úžeh, nebo o úpal - protože to jsou dvě různé věci, s jinou příčinou i jinou první pomocí.

Každé jaro se těším na chvíli, kdy se záhony konečně zaplní barvami. Člověk má pocit, že to tak vydrží celé léto. Jenže pak si jednoho dne všimnu, že první květy začínají uvadat. Včera byly krásně rozkvetlé a dnes už mají nejlepší dny za sebou. Dřív jsem to brala jako jasný signál, že rostlina pro letošek skončila. Teprve časem jsem zjistila, že u řady trvalek to vůbec nemusí být pravda.

Červenec mám na zahradě asi nejraději. Záhony jsou plné zeleniny, ovocné keře se prohýbají pod úrodou a člověk konečně sklízí to, na čem pracoval celé jaro. Když se projdu mezi rybízy, angrešty a malinami, málokdy odolám tomu, abych si pár plodů nesnědla rovnou z keře.

Léto je jako stvořené pro dlouhé procházky se psem. Slunce svítí, dny jsou dlouhé a člověka to táhne ven. Jenže právě během horkých dnů číhá jedno riziko, na které spousta lidí zapomíná. Zatímco my máme na nohou boty, pes chodí po zemi úplně bosý. A rozpálený asfalt nebo dlažba mohou být mnohem teplejší, než se na první pohled zdá.

Na první pohled to zní jako chyba. V kuchyni nás totiž často učili, že existují „správné“ kombinace chutí. Rajče s bazalkou, jablko se skořicí, maso s pepřem… jenže realita je mnohem zábavnější. A upřímně? Ty nejlepší věci často vzniknou ve chvíli, kdy si řeknu: „Tohle přece nemůže fungovat.“ A pak to funguje.

Okopávání záhonů je přesně ta činnost, kterou většina z nás dělá automaticky. Jakmile se objeví plevel nebo se půda začne tvářit „ztuhle“, vezme se motyčka a je hotovo. Sama jsem to dřív brala jako samozřejmost – něco, co prostě k zahradě patří.

Na jaře a začátkem léta bývá zahrada plná energie. Růže nasazují poupata, trvalky rostou téměř před očima a člověk má radost, jak všechno prospívá. Jenže právě v tomto období se často dopouštíme jedné chyby. Necháme rostliny růst bez opory a řekneme si, že je na vyvazování ještě čas.

Léto je pro většinu chovatelů příjemným obdobím. Slepice mají dostatek zeleně, mohou se celý den pohybovat venku a člověk nemusí řešit promrzlé napáječky nebo zledovatělý výběh. Jenže právě během horkých dnů dostává drůbež pořádně zabrat. Vysoké teploty dokážou ovlivnit nejen snášku, ale i celkovou kondici zvířat.