Cesta k současným odrůdám byla dlouhá
- V dobách, kdy se prehistorický člověk živil lovem a sběrem, docházelo spíše náhodou k objevení rostlin, které bylo možné využít ke stravě. Postupem času se ale začaly cíleně pěstovat.
Za zeleninu dnes považujeme listnaté nebo dužnaté části některých rostlin (kořeny, hlízy, cibule, bulvy, listy, zdužnatělá květenství, plody, semena, řapíky), které je možné konzumovat v syrové nebo tepelně upravené formě. Po celém světě se jako zelenina označuje a konzumuje okolo 1200 druhů. Převážně se jedná o jednoleté či dvouleté druhy, ale najdeme mezi nimi i několik trvalek. Zelenina patří k mnoha botanickým čeledím a pochází ze všech koutů světa.
Karotka – vznikla šlechtěním ze žluto-bílé mrkve.
Zelí se pěstovalo už před 3 000 lety.
EVROPA ZNALA HRÁCH, MRKEV A ZELÍ
Staří Čechové dávali přednost jen několika málo druhům zeleniny. Zvlášť oblíbeným pokrmem byl hrách, který byl v české kuchyni upravován na nespočetné množství způsobů. Hrách se objevil v Evropě před dvěma tisící lety a z jeho pravlasti, střední Asie, jej přinesli Řekové a Římané. Nechával se plně dozrát a sklízel se až v plné zralosti, kdy je zrno žluté a tvrdé. Až mnohem později, kolem roku 1600, se začal konzumovat i nezralý zelený hrášek.
Také mrkev, která roste v Evropě již přes dva tisíce let, dosáhla velké obliby a rozšíření. Podle historických pramenů císař Tiberius jídal mrkev tak rád, že mu ji museli vozit každoročně velké zásoby. Červená mrkev a karotka mají původ v plané mrkvi s bílo-žlutým kořenem. Tyto mrkve se dnes používají jako krmivo pro hospodářská zvířata.
U nás oblíbené zelí je zřejmě vyšlechtěno z brukve. Jeho pěstování v Evropě se datuje kolem roku 1000 před naším letopočtem. Římané například jídávali kus syrového zelného listu před hostinou, neboť to prý pomáhalo lépe zvládat kocovinu. Ve středověku představovalo zelí podstatnou součást tehdejšího jídelníčku. Vařilo se, nakládalo, jedlo se ve sladkokyselé úpravě samotné, ti zámožnější s masem.
O fazolích básnil už slavný Homér.
CIBULE A ČESNEK: ZELENINA I LÉK
Rozšířeny byly také fazole, které se pěstovaly již před mnoha tisíci lety v Číně, Indii a Egyptě. V Evropě byly pěstovány nejdříve v Řecku, pak i v Římě. Tam ale nebyly tak oblíbeným pokrmem. Řekové je považovali za jídlo nečisté a méněcenné, které prý dokonce způsobuje hloupnutí. Oproti tomu v Itálii se fazole staly téměř národním pokrmem, stejně tak, jako to byl u nás hrách. Dokonce i Homér se o fazolích zmínil ve své Illiadě.
Prastarou a celosvětově rozšířenou zeleninou jsou cibule a česnek. Egypt si velmi vážil těchto plodin a považoval je za posvátné. Egypťané také používali cibuli a česnek jako lék proti moru a jiným nakažlivým chorobám. Víra v léčivou moc těchto plodin se udržela až do středověku. Židé se naučili jíst česnek právě v Egyptě a holdují mu stále. Vždyť se také věřilo, že česnek dodává sílu a odvahu.
Další rozšířenou zeleninou byl chřest, který pochází ze starověkého Egypta. V období antiky jej Řekové pěstovali spíše pro lékařské účely.
Červená řepa byla vyšlechtěna z plané listové řepy.
Brambory – právě vykopané hlízy
ERTEPLE, ZEMÁKY ČI ZEMSKÁ JABLKA
Špenát, který patří dnes také k velmi rozšířeným druhům zeleniny, je v Evropě znám teprve 380 let. Původně byl pěstován v Íránu. Do Evropy se dostal díky Arabům v době středověku. Červená řepa byla vyšlechtěna z plané přímořské listové řepy, která rostla v Evropě a Asii. Římané ji pěstovali spíše pro lékařské použití, až v 16. století se v Evropě začala pěstovat jako zelenina.
Velmi oblíbený druh zeleniny, který přišel do Evropy poměrně pozdě, ale neuvěřitelně se rozšířil, představují brambory. Dnes si bez nich českou kuchyni nedovedeme ani představit. Brambory dovezli do Evropy z Jižní Ameriky asi v polovině 16. století Španělé. Na území dnešního Peru a Bolívie je pěstovali již staří Inkové jako užitkovou rostlinu. Název „ brambora“ je odvozen od označení pro Prusy – braniboři či braniborci. Právě oni se na rozšíření brambor významně podíleli. Brambory se původně v Evropě pěstovaly jako okrasná rostlina, hlízy se ponechávaly v zemi. I proto trvalo poměrně dlouho, než se z nich naši předkové naučili připravovat chutná jídla. Zásluhu o rozšíření brambor v Čechách má řád irských Františkánů, kteří měli klášter blízko pražské Prašné brány. Ti ve velké klášterní zahradě vypěstovali první brambory v české půdě. Rychlé rozšíření brambor po celé zemi pak způsobila velká bída v roce 1771. Zajímavostí z historie pěstování brambor je i fakt, že se z nich pražívala káva.
Text: Ing. Daniela Dušková :: Foto: autorka, Isifa/Shutterstock
