Přes svoji rozlohu zahrada nepostrádá romantiku – je rozdělená tak, aby si majitel s rodinou užil jak volného, trávou porostlého prostoru, tak i koupání, rybaření, ale i samoty na lavičkách u klád pod vzrostlými stromy. I když vše vyhlíží, jako by to tu bylo odjakživa, obří zahrada vznikala pomalu, během let s postupným přikupováním pastvin, sadu s usedlostí a přičleněním zanedbaných zemědělských pozemků.
Budování zahrady v přírodním stylu
V roce 2000 sjednotil majitel svůj rozlehlý pozemek terénními úpravami a výsadbou v přírodním stylu. „Dal jsem volnou ruku zahradnímu architektovi Stanislavu Bálkovi z Ostravy. Ten citlivě zachoval vzrostlý borový háj, dva ovocné sady, užitnou zahradu, založil několik remízků a realizoval výsadbu, terénní úpravy, závlahu i první minijezírko.“
Velká zahrada znamená hodně cest, u nich tu a tam narazíte na dřevěné sochy: indiánský totem, vodník, břicháček a několik replik ručně tesaných úlů – postav, inspirovaných lidovou tvorbou, vyrobených z jednoho kusu dřeva. Jejich autory jsou řezbáři, s nimiž se majitel seznámil na řezbářských sympoziích. „Abych si vyzkoušel náročnost řezbářského řemesla, zhotovil jsem jednu větší sochu vlastními silami. Nečekaným bonusem uvnitř sochy vznikla akustika, podobná hudebnímu nástroji,“ přiznává se majitel.
Ve středu stráně, svažující se k přirozené terénní vlně v údolíčku s potokem, sedí chaloupka. K nezajímavějším místům zahrady však patří přirozená údolíčka, v nichž jsou usazeny rybníky.
Rybníky a koupací jezírko
Na horní polovinu stráně, poblíž domu, umístil majitel koupací rybníček s uměle vytvořeným potočním přítokem, rustikální pergolou a ležením v beduínském stylu. Majitel je prohlašuje za svoji nejlepší investici. „Je to relaxační místo pro rodinu a přátele od konce dubna až do září. Zajímavé je, že voda jezírka dosahuje teplot téměř denního maxima
teplot vzduchu. A někdy je i nutné chladit ji noční cirkulací. Pocitově je ve srovnání s bazénem minimálně o 2 oC teplejší. Předloni se nám však nedařilo udržet v jezírku křišťálově čistou vodu, a tak jsme mimo jiné upustili od chovu ryb. Původně čtyřem vysazeným karasům ani naše vášnivě rybařící dcera totiž nedokázala zabránit v populační explozi. Nezbylo než jezírko vypustit a stovky karasů přemístit do pstruhového rybníka.“
Pokud od koupacího jezírka pokračujete k hranicím zahrady, objevíte ve stínu starých stromů rybníček. A pak ještě druhý a třetí. Každý z nich má jinou atmosféru i porost. Lesní rybníček pod vzrostlými topoly je plný ryb a vodní havěti. Jeho bráška si lebedí v údolíčku pod chaloupkou. Majitel ho založil v přirozené terénní vlně zarostlé olšemi, několikrát zvětšil, vytvaroval a vybudoval ostrov. „Třetí a poslední přestavba byla ondatrami vynucená přestavba do kamene…“
Nyní jak rozlohou, tak bažinatým lemem s orobincem, kosatci a prustkou připomíná miniaturu jihočeského rybníka.
Rybářská bašta
Třetí rybník odvodňuje pozemky, které jsou v některých partiích dosti zamokřené, ale to neznamená, že postrádá malebnost. Na jeho hrázi rostou masáky a je tu také to nejvzdálenější posezení majitele – rybářská bašta, vhodná k odpočinku i k posezení s přáteli.
Na místě bašty měl stát zahradní altán, pro který majitel dlouho hledal inspiraci. Sbíral materiály, fotografoval si zajímavé objekty. Pak se mu však do ruky dostala studie arch. Vojkovského, s návrhem rybářské bašty s doškovou střechou, a bylo rozhodnuto. Doškovou střechu vytvořil František Pavlica z Hroznové Lhoty, jeden z mála u nás, kteří umí dělat režné došky tradiční lidovou moravskou technologií. Pod jeho rukama vyměnily doškový kabát i střechy památkových objektů ve strážnickém skanzenu. Dřevník a bránu u bašty si však majitel zrealizoval podle vlastního návrhu.
Chaloupka ve stráni
Má proporce někdejšího statku, který tu stával, avšak z něhož zbyl jen fragment. „Většina chalupy byla léta pobořená, téměř tři čtvrtiny skončily na skládce,“ vysvětluje majitel. „Nebýt pomoci restaurátora Dalibora Frňky z Frýdku Místku, 
patrně by tam skončila celá. Dnes se v rekonstruovaném stavení cítíme tak dobře, že i když máme poblíž dům, pobýváme tu tak často, jak to jen jde. Chaloupka má i tajemství, které jsme odhalili při úpravách sklepních prostor. V základech totiž vyvěrá pramen, na němž jsme si udělali studánku. Dno osvětluje malý reflektor, zastřešená je kruhovým sklem s ametysty, křišťály a granáty. Přebytečná voda odtéká dvojitou podlahou a potrubím do rybníka. Sklep jsme proměnili ve vinný sklípek, v němž bublající voda pramene vytváří úžasnou zvukovou i optickou kulisu.“
Kam s trávou?
Té tu roste víc než dost. „Naštěstí mám úžasného souseda s úžasnými belgickými ovcemi, které neběhají a nekřičí a spotřebuji většinu přírůstku travnatých ploch,“ vysvětluje majitel. „Ovce by však na velkou rozlohu zahrady nestačily, proto jsem pořídil také profesionální zahradní techniku, která údržbu usnadní. A podařilo se i vymyslet systém recyklace odpadu ze zbytků travnatých ploch, na které ovečky nepouštíme.“ Část posekané trávy končí v remízcích (shluky keřů), kde se dávkováním bakterií rozloží. Navíc majitel v trávě po obvodu remízků pěstuje brambory. Další tráva končí v „hokaidolandu“, což je místo na pěstování nádherných a chutných dýní Hokaido. Zbytek posekané trávy končí na meziskládce, odkud ji pak v období vegetačního klidu přemístíme opět pod hokaida.
Text: Radka Rollerová
Foto: Zdeněk Roller
