Původní oblastí výskytu stévie je Paraguay. Je to víceletá bylina z čeledi hvězdnicovitých. Celá rostlina kromě kořenů obsahuje glykosid steviosid, se sladivostí až 300krát vyšší než sacharóza. Ve vodě je rozpustný a chutná příjemně sladce. Z dalších glykosidů, které byly izolovány později, jsou především rebaudiosidy se sladivostí až 120krát větší než sacharóza a velmi příjemné chuti.
Důležitým faktorem je zdravotní nezávadnost extraktů ze stévie. Ve světě jsou sladidla na bázi steviosidu povolena v Japonsku ke slazení nealkoholických nápojů a do žvýkaček. Možností využití je celá řada, například při výrobě dietních potravin s nízkou energetickou hodnotou, v cukrářství, do limonád a v konzervárenském průmyslu.
U steviosidu jsou dále prokázány antibakteriální účinky, např. v boji proti zubnímu kazu, vzhledem ke schopnosti likvidace patogenních bakterií ústní mikroflóry. Další využití je však stále předmětem výzkumu. V současné době jsou semínka stévie i v tuzemském sortimentu.
Můžeme ji tak doporučit jako vhodnou rostlinu pro drobné pěstitele, kterou mohou mít v květináči za oknem a listy průběžně využívat pro vlastní potřebu.
Text: Ing. Ludmila Dušková :: Foto: isifa/Shutterstock
