Většina z nás myrobalan dobře zná. Často je mylně pokládán za mirabelku, což je ovšem úplně jiný druh ovocniny. Obě jsou příbuzné švestkám. V čem se tedy tyto dva ovocné druhy liší a jak je pěstovat?
Myrobalán, botanicky slivoň třešňová (Prunus cerasifera), plodí žluté nebo načervenalé plody. Při toulkách letní přírodou ho najdeme u cest, polí nebo i ve starších zahradách. K jeho rozšiřování přispívají nemalou měrou ptáci, kteří konzumují plody. Na stanovištích s ideálními podmínkami bývá tato dřevina velmi úrodná, dozrálé plody jsou lahodné, svěží.
Myrobalány jsou v ovocnářství využívány spíše jako podnože při pěstování ušlechtilých peckovin, ale zároveň mohou být i zdrojem chutného letního ovoce. Při takové volbě je však vhodnější soustředit pozornost na kulturní, dokonce na Slovensku (v Klčově) vyšlechtěné formy, kterých je několik, ale shánějí se poměrně složitě. Možnou alternativou jsou takové druhy, které vznikly šlechtěním myrobalánu a jiné švestkovité dřeviny.
Myrobalány nemusí mít jen žluté plody. Některé formy zaujmou červenými až fialovými plody a výrazně zbarvenými listy.Zdroj: Shutterstock/Bowonpat Sakaew
Nenáročný strom, který potkáte i ve volné přírodě
K přednostem myrobalánu patří pěstitelská nenáročnost, přizpůsobivost, mrazuvzdornost a odolnost proti chorobám a škůdcům. Při pěstování musíme počítat s tím, že se rozrůstají, především do šířky (4 až 5 m). Pokud jde o výšku, ve starším věku dosahují 6 až 8 metrů. Vhodná jsou proto zejména na místa, kde mají dostatek prostoru.
Myrobalány jsou opadavé dřeviny podobající se většímu keři nebo menšímu stromu. Kvetou brzy na jaře (březen až duben) bílými nebo narůžovělými květy, které jsou odolnější proti mrazům. Rostou a plodí v nižších, středních, ale i ve vyšších polohách.
Jak poznat mirabelku od myrobalánu
Myrobalány jsou často zaměňovány s mirabelkami. Botanicky je to slivoň mirabelka (Prunus domestica subsp. syriaca). Na rozdíl od myrobalánu ji ve volné přírodě najdeme růst jen zřídka – jde spíše o cíleně pěstovaný ovocný druh. Nejčastěji v podobě zákrsků, polokmenů nebo čtvrtkmenů. Typická je pro ni hustší koruna. Listy má oválnější, větší, kožovité, zdola mohou být plstnaté.
Plody mirabelky jsou oproti plodům myrobalánů o něco větší – aromatické plody bývají nejčastěji žluté nebo žluté s červenajícími se líčky ze strany, ze které nejvíce svítí slunce. Mirabelky dozrávají zpravidla o něco později než myrobalany, závisí to však na odrůdě a podmínkách pěstování.
Rozlišujícím znakem je i to, že u mirabelek se dužina od pecky odděluje velmi dobře. Mirabelky jsou zpravidla teplomilnější dřeviny, což znamená, že se jim ve srovnání s myrobalánem ve vyšších polohách moc nedaří.
Mirabelky mívají o něco větší aromatické plody než myrobalány a obvykle dozrávají o něco později. Typickým znakem je dužina, která se dobře odděluje od pecky.Zdroj: Shutterstock/MVolodymyr
Myrobalán ve výsadbách
Hodí se spíše do středně velkých či větších zahrad. Vzhledem k rozměrům v dospělosti počítejme vždy s dostatečným prostorem. Ideální jsou pro něj venkovské nebo přírodní zahrady, popřípadě ovocné sady. Může růst samostatně nebo mít podobu volně rostoucího živého plotu (rostliny sázíme 2 až 3 m do sebe).
Odrůdy konzumních myrobalánů sázíme během podzimu nebo brzy na jaře. Podzimní výsadba je vhodnější, protože dřevina se stihne díky dostatku vláhy a optimálním teplotám do zimy dobře zakořenit a v další sezoně možná přinese i první plody.
Při jarním termínu je vhodné stihnout období do rašení. V rámci zahrady obvykle stačí mít jeden exemplář, přičemž si vždy vybíráme takovou odrůdu, jejíž plody nám budou svými vlastnostmi nejvíce vyhovovat.
Máme-li více prostoru, můžeme vysadit i více odrůd, docílíme postupné úrody od července do konce srpna. Vysazujeme jedince s kořenovým balem (během celé sezony) i bez něj. Takové rostliny však musíme vhodně připravit.
Myrobalán kvete už od března do dubna. Jeho bílé až narůžovělé květy jsou poměrně odolné proti jarním mrazům.Zdroj: Shutterstock/Brzostowska
Jak podpořit hojnou úrodu
Myrobalány prosperují na slunných a teplejších stanovištích s výživnou, propustnou, spíše hlinitější, mírně vlhkou půdou. Tolerují také lehčí, či dokonce těžší půdu. Po zakořenění díky bohatému kořenovému systému dobře snášejí i sucho, ačkoli v příliš suché půdě dochází k opadávání plodů.
Závlaha je důležitá hlavně po vysazení, později si dřevina vystačí s dešťovými srážkami. Méně úrodné jsou myrobalány na polostinných a stinných stanovištích, plody z takových míst jsou méně sladké, navíc mohou zde být náchylnější k některým chorobám.
Bohatou úrodu podpoříme i každoroční dávkou kompostu, který na jaře zapracujeme do půdy ke dřevině. Zároveň je dobré rozložit na povrch půdy i organický mulč, který pomůže udržet více vláhy. Průběžně bychom neměli zapomínat ani na prosvětlování zahuštěných porostů.
Zralé myrobalány jsou šťavnaté a mohou být příjemně sladké, jednotlivé odrůdy se však výrazně liší chutí i kyselostí. Plody lze jíst čerstvé nebo zpracovat na džemy, sirupy či ovocné kůže.Zdroj: Shutterstock/IhorStore
Chutné a zdravé plody
Plody myrobalánů jsou podle odrůdy žluté, oranžové nebo i červené či fialové o průměru cca do 3 cm. Pokud pocházejí ze slunečných stanovišť, jsou plné šťávy – ve stavu plné zralosti jsou sladké. Jednotlivé odrůdy se liší nejen barvou, ale také velikostí, tvarem, úrodností, obdobím zrání, chutí a zejména různou kyselostí či sladkostí.
Mohou být kulaté, oválné, podlouhlé, dokonce mírně špičaté, maličké i větší. Zrají od konce června až do konce srpna. Některé jsou velmi chutné, jiné jsou kyselé i po úplném vybarvení a dozrání. Slupku mohou mít jemnou, ale i tužší.
Sklizeň
Sklízíme dozrálé plody, které jsou mimořádně bohaté na cenné látky – antioxidanty, vitamíny a minerály, zejména draslík, vápník a železo. Významný je v nich také obsah vlákniny a pektinů. Konzumujeme je čerstvé. Díky nižšímu obsahu ovocných kyselin jsou vhodné i pro lidi s problematičtějším trávením.
Krátkodobě je lze skladovat v chladničce. Použít je můžeme k výrobě džemů, marmelády, sirupů či ovocných kůží. Jelikož dužina se hůře odděluje od pecky, nasbírané plody nejprve podusíme a propasírujeme, čímž se pecek snadno zbavíme.
Galerie:
Foto: Shutterstock
Zdroj: Časopis Zahrada prima nápadů
