Zahrada

Masožravé rostliny: Heliamphora – endemit stolových hor

Heliamphora nutans se vyskytuje v oblasti Guyanské vysočiny na pomezí Brazílie, Venezuely a Guyany. Je endemitem vrcholových částí stolových hor, kde roste v nadmořských výškách 1500 až 2700 metrů v mokřinách a na stále vlhkých skalách. Rod Heliaphora patří do čeledi špirlicovitých stejně tak jako rody Darlingtonia a Sarracenia.

Rostlinu tvoří přízemní růžice krátce řapíkatých listů, které se přeměnily v kornoutovité pasti lapající hmyz. Ty mohou být až 30 cm dlouhé. Oddenek zůstává pod zemí. Květenství je chudé, vyrůstá na dlouhé stopce převyšující listy a tvoří je terminální hrozen.

Kornout listu může fungovat i jako rezervoár vody a má pojistku přetečení, drenážní skulinku na zúžení mezi horní a dolní polovinou. K dokonalosti chybí rostlině jen trávicí enzymy, ty zatím nebyly prokázány. Tak se o rozklad kořisti musí postarat bakterie.

Heliamphora nutans je mezi pěstiteli oblíbená. Dokáže zvládat poměrně široký okruh pěstebních podmínek a udělá radost i začátečníkům. Lze ji pěstovat na okením parapetu, v polouzavřených vitrínkách, ale i na zahradě ve skleníku či pařeništi.

Osvětlení lze volit umělé, ale můžeme jí dopřát i hodinku, dvě slunečního svitu a po zbytek dne dostatek jasného rozptýleného světla. Květináče volíme raději větší a substrát připravíme z živého rašeliníku, rašeliny a perlitu. Je možné ji pěstovat i v samotném živém rašeliníku. Přesazovat můžeme jednou za dva roky podle kvality substrátu. Ten výrazně ovlivňuje zálivková voda, která by měla být měkká a kyselejší – dešťovka, převařená vodovodní nebo mírně obohacená destilovaná voda.

Vodu můžeme obohatit přidáním naředěného hnojiva a aplikovat přímo do pastí. Občas můžeme rosit. Substrát proléváme shora a udržujeme ho stále vlhký. Větší nebezpečí hrozí z přemokření a hniloby oddenku, než z uschnutí rostlinky. Vzhledem k vysokým nadmořským výškám v původní domovině jde o druh spíše chladnomilný, ale zvládá i naše třicítky. Pokud jde v létě teplota výše, je lepší rostlinu na toto období přemístit třeba do sklepa pod zářivku. Optimální teplota by měla kolísat kolem dvaceti stupňů.

Rozmnožování je možné odlomením mladých listů, které uložíme do živého rašeliníku. Vytvoření nové růžice a zakořenění může trvat poměrně dlouho – až jeden rok. Pravidelně rosíme a upravujeme odrůstající rašeliník. S možností využití techniky in vitro bývá poměrně snadné tyto rostliny ve stejném časovém horizontu namnožit do stovek kusů.

Připravil: Michal Kouba, foto: archiv autora; vydáno v RPN 6/2014