Mnozí z nás máme v zahradě túje. Desetiletí byly považovány za nenáročné dřeviny, které nic nenapadá. V posledních letech jako by všechny postupně umíraly. Ty, které tento osud dosud nepostihl, jen čekají na blížící se konec. Je to důsledek invaze nového škůdce.
Měnící se životní prostředí způsobuje nemalé škody na biodiverzitě. Zatímco některé druhy strádají, jiné organismy naopak využívají příležitost ke své expanzi. Jedním z nich je krasec jalovcový (Lamprodila festiva).
Původně obýval oblast Středomoří, kde byl všeobecně považován za vzácný druh. Jeho život byl úzce vázán na staré jalovcové porosty a do střední Evropy „zaletěl“ jen výjimečně. Tak zřídkavě, že v Maďarsku byl dokonce chráněným druhem hmyzu.
Kovově zelený krasec jalovcový s tmavými skvrnami patří mezi nejnebezpečnější škůdce tújí a jalovců.Zdroj: Shutterstock
Po roce 2000 byla zaznamenána jeho výrazná expanze, nejprve do Itálie, později do Francie. Následně se šířil dále na západ až do Portugalska, ale část populace začala osídlovat i střední Evropu.
V našich končinách se začal častěji objevovat až v roce 2017, přičemž zasáhl především městskou zeleň. Podstata jeho šíření spočívá v zaměření potravních preferencí na túje, hlavně zerav západní (Thuja occidentalis). Jde o zajímavý fenomén, protože tato dřevina pochází ze Severní Ameriky.
Zerav západní (Thuja occidentalis) patří k nejoblíbenějším dřevinám pro živé ploty díky svému hustému a stálezelenému habitu.Zdroj: Shutterstock
Vývoj trvá dva až tři roky
Krasec jalovcový je zařazen do čeledi krascovití, jichž je na území Evropy známo více než dvě stě druhů. Samotný brouk je na první pohled opravdu pěkný. Tělo má podlouhlé, dlouhé přibližně 6 až 10 mm.
Vývojový cyklus začíná nakladením vajíček do kůry větví dřevin. Larvy tohoto krasce se vyvíjejí nejčastěji v bazálních částech větví a v tenčích větvičkách. Tím, jak larvička postupně roste, prožírá se hlouběji do dřeva, ale živí se primárně jeho bílou živou částí. Takto postupně vyžírá ta nejdůležitější pletiva určená k výživě větve.
Vývoj v našich podmínkách trvá dva až tři roky, ve spadaných větvích a suchých stromech výjimečně více než pět let. Kuklení probíhá přímo v komůrce ve dřevě. V dospělého brouka se promění přibližně za tři týdny. Ten se následně prohryže ven a odlétá hledat nový hostitelský strom.
Zatímco larvy a kukly se ve dřevě vyskytují celoročně, dospělé brouky můžeme pozorovat především v období páření, což je v květnu až červenci.
Na kmeni túje jsou viditelné malé kulaté otvory po vylíhnutí krasce jalovcového, které naznačují silný stupeň napadení stromu.Zdroj: Shutterstock
Hledejte dírky v kmeni a větvích
Po napadení tímto broukem dřevina postupně odumírá. První příznaky pozorujeme odumřením konkrétních větví – jsou to právě ty, kde se vyvíjejí nové generace larev. Pokud to budeme ignorovat a strom ponecháme napospas osudu, obvykle do tří let celý uschne.
Nejlepší je napadené části co nejdříve zlikvidovat a spálit až po zdravé dřevo. Imago (dospělce) nemusíme přímo pozorovat, avšak o jeho přítomnosti svědčí otvory v kmeni stromu. Ty jsou oválné, občas ve tvaru písmene D, a mají průměr do 4 mm.
Jalovec obecný (Juniperus communis) je tradiční evropský jehličnan, známý svými aromatickými plody využívanými i v kuchyni.Zdroj: Shutterstock
Co říká výzkum?
Hodně napoví nedávný výzkum v Praze (diplomová práce z roku 2023), který evidoval sedm set dvacet devět stromů napadených tímto druhem krasce.
Až 95,4 % všech z nich byl právě zerav západní a jen přibližně 3 % ostatních stromů byl jalovec obecný (Juniperus communis). Tento krasec tedy preferuje nepůvodní túje mnohem víc než původně se vyskytující evropské dřeviny.
K ostatním dřevinám (méně než 1 %) napadeným tímto broukem patřily zerav obrovský (Thuja plicata) a cypřišek nutkajský (Xanthocyparis nootkatensis, syn. Cupressus nootkatensis), cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana) a jalovec viržinský (Juniperus virginiana).
Napadány byly především stromy osluněné přímým sluncem, v suchém substrátu, respektive v malých výsadbových květináčích nebo jiném, pro ně stresujícím prostředí.
Odborníci se shodují, že úplné vyhubení zeravu západního v našich zahradách nehrozí. Pokud je už máme, nebo plánujeme vysazovat, měli bychom být připraveni na možné ne příliš pozitivní scénáře.
V dalším díle přineseme praktické rady, jak proti krasci jalovcovému zasáhnout a čím túje případně nahradit.
Galerie:
Text: Mgr. Adrián Purkart
Foto: autor článku, Shutterstock
Zdroj: Časopis Zahrada prima nápadů
