Zahrada

JMELÍ: LÉK I NEBEZPEČNÝ AGRESOR

Existuje asi 1 400 rostlin, které jsou v širším smyslu označované jako rodina jmelí. Žádná z nich však neroste na zemi, ale vždy na různých stromech.

Jmelí bílému (Viscum album), se přisuzuje schopnost léčit rakovinu. Toto jmelí v Evropě roste ve třech poddruzích na listnatých stromech, zatímco na borovicích roste Viscum album ssp. austriacum a na jedlích zase Viscum album ssp. abietis.

Jmelí z listnatých stromů dává přednost jabloním a topolům, ale roste i na bříze, osice, klenu, javoru, lípě, jeřabině, akátu, vrbě, hlohu či mandlovníku. Na jilmu, jasanu, ořechu, hrušce, švestce, třešni, mahalebce, střemše, lísce, růži či platanu se mu příliš nedaří. Zřídka se také vyskytuje na dubu. A vůbec neroste na buku.

ODLIŠNOSTI JMELÍ OD BĚŽNÝCH ROSTLIN

  • Neroste na zemi, ale na stromech.
  • Nemá kořeny, jen ponořený kořen, jehož pomocí se zachytává ve dřevě hostitelského stromu; tento se nerozšiřuje ve stromě jako kořeny v zemi, ale prorůstá pod kůru a rozvětvuje se po okraji ve dřevě hostitele; ponořený kořen zásobuje jmelí minerálními látkami a vodou ze stromu.
  • Jelikož jmelí má schopnost fotosyntézy pomocí chlorofylu v listech a stoncích a pomocí slunečního světla, počítá se mezi poloparazity; bylo by schopné si potřebné organické výživné látky vytvořit samo, navzdory tomu získává jejich velký podíl z hostitelského stromu, a to nejvíce na začátku léta, kdy má k dispozici méně světla (stromy jsou naplno olistěné a ono je v nich zastíněné).
  • Jmelí se chová při růstu a zrání plodů úplně opačně v porovnání s ostatními rostlinami; v zimě, kdy je vegetace v klidu, začne růst a regenerovat se, odpočívá v létě a na podzim, kdy ostatní rostliny naplno kvetou a mají plody.
  • Jmelí kvete od února do března až dubna a plody zrají od listopadu do prosince.
  • Jmelí je stálezelená rostlina, listy zůstávají na keři asi 1,5 roku; na jilmu a jedli však mohou zůstat i 3 až 4 roky; i když v pozdním létě staré listy opadávají, jsou stále zelené a nejsou zvadlé.
  • Jmelí roste extrémně pomalu; v době, kdy ostatní rostliny po vyklíčení vyženou obvykle v krátkém čase mnoho listů, jmelí vytvoří až ve druhém roce jen 2 malé lístečky.
  • Po 5 až 7 letech se ve vidlicích stonků vytvářejí první drobné nažloutlé květy.
  • Semeno, tedy zárodek s výživným pletivem v bílé bobuli, je zelené a jeho přežití je závislé na světle, které proniká průsvitným obalem plodu.
  • Jmelí roste všemi směry, i směrem dolů nezávisle na světle a zemské přitažlivosti, tak keř dostává podobu koule s průměrem asi 1 m. Tento fenomén se nevyskytuje u žádné jiné rostliny.

jmeli

ŠÍŘENÍ JMELÍ

Jmelí šíří ptáci, například drozd, který v zimě žere zralé bobule. Semena jmelí se nestrávená dostávají s trusem zase ven a zůstávají s lepkavými zbytky obalu plodu přilepené na větvích stromu. Podobně šíří plody jmelí i pěnice černohlavá po svém příletu v březnu. Zárodky jmelí klíčí pouze na stromech, které odpovídají jejich původu. Jádro semena obsahuje 2 až 4 klíčky. Jmelím z listnatých stromů se může dařit zase jen na listnatých stromech, ale na dubech obvykle nevyklíčí. Nejsou však odkázána jen na stejný druh hostitelského stromu. Jmelí z jabloně může růst i na jilmu, topole i bříze. Jmelí z borovice však roste jen na borovicích, zřídka na červeném smrku. Jmelí z jedle můžeme najít i na cukrovém javoru. Na keřích kručinky však může růst jmelí z listnatých stromů, jakož i z jedle a borovice.

Jmelí je dvoudomá rostlina, tedy samčí a samičí květy rostou vzájemně oddělené na 2 rostlinách. Poprvé jmelí kvete asi v pátém až sedmém roce, a to během února a března. Samčí soukvětí šíří silnou vůni po přezrálých pomerančích a jablkách, čímž přitahuje mravence, mouchy a jiný hmyz, který je aktivní v zimě a který se postará o opylování. Samičí soukvětí zase přitahuje hmyz sladkým nektarem a nechává se jím opylovat. Z nich se následně od dubna vyvíjejí plody, které dozrávají v adventním čase začátkem prosince a svítí jako lesklé bílé koule.

Reklama

jmeli

LÉČIVÉ, ALE I AGRESIVNÍ

Jmelí jako poloparazit si zřejmě kromě živin vycucává z hostujícího stromu i jeho léčivé látky. Při léčebném využívání jmelí bychom měli brát v úvahu i to, na kterém druhu dřeviny vyrostlo, protože každý strom zřejmě vytváří jiné účinné látky. Jelikož jmelí je schopné růst na tolika druzích dřevin, nemůžeme se divit, že je schopné pomáhat při různých nemocech.

Na bezpečné a účinné využití jeho léčebné síly, hlavně proti rakovině, je nutné mít odborné vědomosti a zkušenosti. Když se na jmelí díváme z pozice pěstitele, zahrádkáře, tak ho jednoznačně musíme odmítnout jako nebezpečného škůdce pěstovaných dřevin, ať už jsou to dřeviny užitkové, nebo okrasné. Pokud se totiž jmelí na stromě „zakoření“ a rozroste, opadavý strom sice může v zimě vypadat hezky zeleně, ale jen nakrátko, protože jmelí ho tak oslabí a vysaje, že nejen přestane rodit, ale také zahyne.

Jmelí sice zpočátku roste velmi pomalu, ale když se dobře uchytí, začne růst až explozivně, a tím odčerpá ze stromu hodně živin, vody i minerálů. Současně se jmelí stane semeništěm na zakořenění dalších rostlin jmelí na daném, ale i okolních stromech. Ptáci žeroucí plody jmelí na nich totiž svým trusem „vysadí“ další semena jmelí, a tím dokážou doslova zamořit celou zahradu či park.

Jmelím napadené větve se zduří, jejich konce zaschnou, celkově má strom menší přírůstky, přestává kvést a ovocné stromy i plodit. A jelikož je celkově oslabený, napadají ho i další houbové choroby, jakož i žravý a savý hmyz. Strom zůstane křehký, lámavý, nebezpečný pro své okolí a rychle spěje ke svému konci.

Text: Ing. Jaroslav Pížl :: Foto: isifa/Shutterstock

Komentovat

Nepřehlédněte