Ze zkušenosti a z měření víme, že nejvíce tepla uniká zejména:
-
když je skleník nevhodně orientován na slunce, resp. není dobře chráněn před severním větrem a průvanem,
-
kvůli příliš velké obvodové ploše skleníku v poměru k vnitřnímu objemu,
-
skrz tepelně dobře vodivou kostru skleníku (železná, hliníková, z pozinkovaného plechu),
-
skrz skleněnou plochu (obložení) skleníku,
-
skrz špatně utěsněná větrací okna a dveře,
-
obvodovými zdmi skleníkových základů.
ORIENTACE SKLENÍKU
Protože ve skleníku vlastně „chytáme“ sluneční paprsky, teplo, měla by být jeho největší boční plocha obrácená na jih a skloněná tak, aby když je v zimě slunce nízko nad obzorem, paprsky dopadaly co nejvíce kolmo na zasklenou plochu a co nejméně se od ní odrážely. Toho dosáhneme mírným zešikmením boční stěny a maximálním možným přizpůsobením sklonu zasklené střechy.
UMÍSTĚNÍ SKLENÍKU
-
skleník nesmí být v mrazové kotlině
lepší je, když je na svahu
-
skleník nesmí být na studeném větru
platí to zejména pro severní vítr; dobré je umístit skleník v závětří budovy či porostů, vysadit rostlinné větrolamy nebo vybudovat dřevěné zástěny
-
skleník nesmí být přes den zastíněný
ani budovou, ani stromy
MATERIÁL KOSTRY
Materiál vhodný na kostru skleníku je takový, který má nejmenší tepelnou vodivost, tedy žádný kov. Zároveň by měl mít i dostatečně dlouhou životnost při minimální údržbě. Takovými materiály jsou zejména:
-
dřevo – dostatečně pevné, odolné proti povětrnostním podmínkám, povrchově ošetřené; k tomuto účelu se obvykle využívají stará bytová okna, což je z hlediska tepelné prostupnosti rámu oken v pořádku, ale jako starší opotřebované dřevo mají menší životnost;
-
novější materiály – speciální plasty vyrobené k tomuto účelu, které mají dobré tepelněizolační vlastnosti, jsou dostatečně pevné, vnitřně zpevněné kovem, odolávají povětrnostním podmínkám i slunečnímu záření, nemusejí se povrchově ošetřovat a mají dostatečnou životnost; takovým materiálem je tvrzené PVC.
PRŮSVITNÉ OBLOŽENÍ
Obložení skleníku představuje největší únikovou cestu tepla, na druhé straně však svou spektrální propustností ovlivňuje i kvalitu propouštěného slunečního světla, proto musíme tento materiál pečlivě vybírat. Kritérii výběru jsou:
-
dobrá spektrální propustnost materiálu vzhledem k požadavkům pěstovaných rostlin, které je charakterizováno fotosynteticky aktivním zářením (PAR, to základní je 400 až 700 nm),
-
posuzuje se i propustnost infračerveného záření a UV paprsků; první je důležité na ohřev skleníku a druhé při tvorbě bílkovinných látek a vitaminů v pěstovaných rostlinách,
-
vhodné je i difuzní rozptýlení procházejícího světla, které vytvářejí některé materiály,
-
důležitá je i vysoká propustnost světla, která se měří v luxech (lx); přiměřené osvětlení je 2 000 lx/m2,
-
podstatné jsou i tepelněizolační vlastnosti nebo hladká plocha, která se dobře čistí.
IZOLACE OBVODOVÝCH ZÁKLADŮ
Už při stavbě skleníku je důležité, abychom udělali základy až do nezámrzné hloubky půdy a abychom je zvenčí obložili odolnou nenasákavou tepelněizolační vrstvou, například polystyrenem. Ten bude chránit půdu i nadzemní část základu před pronikáním vnějšího chladu do skleníku.
VYHŘÍVÁNÍ ODPADNÍM TEPLEM
Kromě přímého ohřevu nebo využívání slunečního ohřevu skleníku můžeme použít i odpadní teplo:
-
když skleník postavíme severní stěnou k stěně budovy, která je vyhřívaná, můžeme do něj zavést přebytečné teplo z budovy,
-
při druhém způsobu si teplo vyrobíme přímo ve skleníku tak, že si v něm vytvoříme pařeniště; v něm použijeme jako výhřevný materiál málo rozložený kompost (podstatně lépe však hřeje koňský hnůj); tak do určité míry skleník temperujeme a současně, když pařeniště přikryjeme okny, vytvoříme skleník ve skleníku, v němž bude vyšší teplota a budeme moci pěstovat i choulostivé rostliny.
MATERIÁL STĚN
Zahradnické sklo
Tradičně se u nás používá zahradnické sklo Helios, jehož spektrální propustnost při kolmém dopadu paprsků je 85 %. Poskytuje ideální podmínky pro vývoj rostlin, dobře se čistí. Vyrábí se i se strukturovaným povrchem, který rozptyluje světlo. Je však křehké a praská. Většinou se používá tloušťka 4 mm. Jeho tepelněizolační vlastnosti nejsou vysoké, ale přesto vyšší, než má PE fólie. Vyrábějí se i zdvojené skleněné tabule, meziprostor bývá naplněn inertním plynem.
Plastové tabule
Vyrábějí se z polykarbonátu, akrylátu či plexiskla. Patří sem například lexanové dvojité jednokomorové desky; mohou být však i čtyřvrstvé s kolmými příčkami (tak vznikají vzduchové komůrky, které zvyšují tepelněizolační vlastnosti, proto se často používají na sklenících a zimních zahradách). Polykarbonátové desky jsou pružné a měkčí než akrylátové, jsou téměř nerozbitné. Dvojité 16milimetrové lexanové tabule propouštějí 77 % slunečního světla a trojité 72 %. Dvojité akrylátové tabule tlusté 16 mm mají světelnou propustnost 86 %, trojité 81 %.
Plastové tenké fólie
Využívají se v zahradách samostatně, například na stavbu fóliovníků nebo pařenišť, ale mají i důležité využití ve sklenících, kde je můžeme použít jako druhou vnitřní vrstvu pod sklo zvyšující tepelnou izolaci například skleněných tabulí; například polyetylenové fólie (PE), pokud nejsou upravovány proti UV paprskům, mají vysokou světelnou propustnost i při UV paprscích.
Nopové
Vyrábějí se ze zdvojeného polyetylenu tak, aby vznikly vzduchové bubliny s průměrem přibližně 30 mm, což podstatně zvyšuje tepelněizolační vlastnosti samotného PE. I proto se často používají ve sklenících na obložení skleněných tabulí a tím se zvyšují tepelněizolační vlastnosti celého skleníku. Kromě toho dobře odizolují i mezery okolo větracích oken.
AKUMULACE SLUNEČNÍHO TEPLA
Zejména předjaří, kdy sluníčko ve skleníku už celkem citelně hřeje, je vhodné si naakumulovat toto teplo a v noci ho využít k temperování. Můžeme to udělat několika způsoby:
-
1. způsob: půda
nejjednodušší je, když ztmavíme povrch půdy, například tmavým kompostem nebo rašelinou, přijme tak ze slunečních paprsků více tepla než světlý povrch; zároveň tak zlepšíme i kvalitu půdy
-
2. způsob: voda
dalším způsobem je akumulace tepla zásobní a zavlažovací vodou v sudech či jiných nádržích postavených ve skleníku; přes den použijeme zahřátou vodu i na závlahu pěstovaných rostlin (ty bychom tak či onak neměli nikdy zalévat studenou vodou)
-
3. způsob: kámen
namísto vody můžeme použít na akumulaci tepla i jiné materiály, například středně tlustý kámen umístěný nad povrchem půdy na severní stěně skleníku nebo pod zemí (viz nákres), a to tak, abychom pomocí malého ventilátoru dokázali přes kameny přes den prohánět ve skleníku sluncem ohřátý vzduch. Kameny se tím nahřejí a potom v noci zase pomocí ventilátoru mohou vzduch ve skleníku temperovat
-
4. způsob: zapuštěný skleník
výborný způsob využití v půdě přirozeně naakumulovaného tepla je postavit si zčásti zapuštěný skleník, tzv. zemní, v němž je středová cestička vytvořena v hloubce 60 až 70 cm (viz kresbu), čili do hloubky, v níž půda nepromrzá, a jejíž boky jsou zpevněné, přičemž záhonky jsou na úrovni vnější půdy; tak může být celková výška skleníku podstatně nižší; kdybychom tedy skleník ještě dohřívali nějakým zdrojem tepla, výhodou je, že zahříváme celkové menší prostor a využíváme půdní teplo
Text: Ing. Jaroslav Pížl
Foto: thinkstock.cz a archiv redakce
Redakční úprava: Martina Deríková
